V minulosti Hamas respektoval předtím dojednané příměří až do doby, kdy ho začal využívat Izrael jako nástroje pro páchání vražedných nájezdů na palestinské území. Hamas argumentoval, že tuto vražedné razie nebylo možno považovat za projevy příměří, a tak jako symbolický protest dovolil odpalování raket (které normálně nebyly zaměřeny na žádný cíl). Avšak když se mělo začít jednat o prodloužení příměří, Hamas požadoval záruku, že izraelské vražedné razie přestanou. A chtěl ještě víc. Vzhledem k tomu, že statisíce Palestinců bylo obětí podvýživy, Hamas požaduje, aby byly otevřeny hranice a bylo dovoleno volně dovážet na palestinské území potraviny. A oplátkou za propuštění uvězněného izraelského vojáka Gilada Schalita, požadoval Hamas propuštění 1000 Palestinců, uvězněných v Izraeli.

Hamas dal najevo, že přijme podmínky saúdsko-arabské mírové dohody, i když nikdy oficiálně neuzná Izrael. Tento postoj je zbytečně provokativní a pro Palestince je hluboce sebedestruktivní, ale oni věří, že je to poslední symbolická zbraň, kterou mají.

Jak se dostat z této destruktivní spirály? Svět musí nejprve požadovat okamžité příměří. To příměří by měly vynutit Spojené národy a jednoznačně by ho měla podpořit Amerika. Jeho součástí musejí být tyto podmínky:

• Hamas přestane odpalovat veškeré rakety a ukončí veškeré násilné akce a bude spolupracovat na uvěznění všech osob, které toto příměří poruší.
• Izrael přestane bombardovat, přestane páchat cílené vraždy a veškeré násilné akce, zaměřené proti aktivistům, extremistům či podezřívaným teroristům na Západním břehu či v Gaze a využije plné síly své armády, aby zabránil dalším útokům proti Palestincům.
• Izrael otevře hranice do Gazy a dovolí volný přístup přes hranici, podmínkou budou prohlídky, při nichž se budou konfiskovat veškeré zbraně. Izrael dovolí volnou dopravu potravin, plynu, elektřiny, vody, spotřebního zboží a materiálu do Gazy, s výjimkou zbraní a materiálu, z něhož by se daly typicky vyrábět zbraně.
• Izrael propustí všechny vězněné Palestince a vrátí je na Západní břeh a do Gazy podle jejich přání. Haman propustí všechny vězněné Izraelce.
• Obě strany vyzvou mezinárodní mírové sbory, aby dohlížely na dodržování těchto podmínek.
• Obě strany budou souhlasit, že přestanou šířit nenávist a podněcovat k násilí proti druhé straně v mešitách i mimo ně, ve školách a ve sdělovacích prostředcích.
• Toto příměří bude trvat 20 let. NATO, OSN a Spojené státy přislíbí, že ho budou vynucovat a každé jeho porušení přísně trestat.

Tyto kroky by situaci naprosto proměnily. Izolovaly by extremistické elementy na obou stranách z mainstreamu a umožnily by zahájení vyjednávání mezi Palestinci a Izraelci o širších a hlubších otázkách.

Základní podmínkou pro vytvoření míru je, že se obě strany musejí cítit v bezpečí. Prvním a klíčovým krokem je hovořit jazykem, který obsahuje porozumění pro utrpení druhé strany v atmosféře diskuse, v níž budou vyslechnuty a pochopeny příběhy obou stran.

Avšak Izrael, protože je to vojensky silnější mocnost, by měl jednat v tomto smyslu jako první: V Gaze a na Západním břehu by měl realizovat obří Marshallův plán, aby se tam skoncovalo s chudobou a s nezaměstnaností; měl by tam renovovat infrastrukturu a povzbuzovat investice, zrušit izraelské osady, anebo přimět osadníky, aby se stali občany palestinského státu, přijmout každoročně do Izraele 30 000 palestinských uprchlíků po dobu dalších 30 let, omluvit se za svou roli při vyhánění Palestinců v roce 1948 a nabídnout koordinaci celosvětového odškodnění za všechno, o co Palestinci přišli během okupace, a uznat palestinský stát v rámci hranic, které uznaly Ženevské dohody z r. 2003.

Toto je jediný způsob, jak Izrael kdy dosáhne vlastní bezpečnosti. Je to jediný způsob jak trvale porazit organizaci Hamas a všechny extremisty, kteří si přejí vést nekonečnou válku proti Izraeli.

Nejvýznamnějším příspěvkem, který by mohla přinést Obamova vláda pro mír na Blízkém východě, by bylo přijmout strategii, jejíž součástí je uvědomění, že bezpečnost státu se nejlépe zajistí nikoliv vojenskou či hospodářskou nadvládou, ale velkomyslností a péčí o druhé. Pokud by toto nové myšlení se stalo vážnou součástí americké politiky, mělo by to obrovský dopad na neutralizaci strachu Izraelců, kteří stále pohlížejí na svět prismatem své zkušenosti z holocaustu a předchozího pronásledování a nikoliv z hlediska své skutečné současné moci ve světě.

Je mi opravdu nesmírně líto, když vidím to neuvěřitelné utrpení v Gaze a v Izraeli. Jako nábožensky založený žid se mi to jeví ještě horší, protože mi to potvrzuje, jak lehké je perverzně proměnit milující poslání judaismu v nenávist a nadvládu. Truchlím za židovský lid, za Izrael a za celý svět.

Kompletní článek v angličtině ZDE