Ze státního hlediska byli Germáni, později Němci v Království českém do vzniku republiky Čechy a současně veškeří usedlí obyvatelé Království českého včetně mluvících slovanským dialektem (česky) byli do prvního desetiletí 19. století v rámci Svaté říše římské národa německého zase Němci. Pro zajímavost a Vaši informaci. Cisleithania (Předlitavsko), tady Rakousko-Uhersko bez Uherska a jeho držav, nemělo úřední jazyk, neznalo národnostní menšiny a nemělo ani pořádný název státu. Úřadům bylo přenecháno na libovůli, v jakém jazyce budou mezi sebou komunikovat. V Uhrách panoval stoliční systém, úřední jazyk (i několik, například spišská župa měla svého času za úřední jazyky němčinu a slovanštinu, nikoliv maďarštinu) určovali jednotliví župani vždy pro svoji župu (komitát, stolice, megye). To se vznikem republiky náhle změnilo k horšímu - ke státnímu jazyku a národnostním menšinám.

Píšete: "Je na těch, kteří tvrdí opak, aby dokázali, že existuje bohatý a přesvědčivý soubor dokladů o tom, že v českém pozdně středověkém a především raně novověkém národě jazyk nehrál roli a že do něho -- aspoň v pojetí jazykově českého obyvatelstva -- patřili např. i čeští Němci a Židé. Zatím se setkávám jen s planými axiomatickými hesly..." Jste na omylu. Do doby, než čeští vlastenci převzali teze německého filozofa J. G. Herdera a pak i J. G. Fichteho a ve střední Evropě se definovaly národy na bázi prapůvodního kmene, jeho zvyků a jazyka, byl jazyk lhostejný.

V roce 1615 čeští stavové vydali nařízení, jakýsi jazykový zákon, kterým přikázali, aby se všechny děti v Čechách učily česky, že získají z dědictví po rodičích dvojnásobný podíl a nemovitosti, kdežto děti česky se nenaučivší smějí zdědit jen peníze. S okamžitou platností nesměl být žádný cizozemec přijat do země, dokud se nenaučí česky a jeho potomci až do třetího kolena nesměli zastávat úřad. Jenže bylo to nařízení zcela neúčinné, protože se nedalo kontrolovat. Neexistovala povinná školní docházka; jak tedy zjistit, kdo z dětí, kde a kdy se češtině učí? Co mělo být ještě pokládáno za znalost češtiny a co už ne? Obyvatelé království českého germánských dialektů se tím ohroženi necítili, němčina byla odjakživa řečí obchodu a řemesel a dorozumívací řečí v celé zemi.

Zmiňujete-li se o Bedřichu Smetanovi, tak je Vám, doufám, známo, že Němci jej považují za německého skladatele a Smetana sám se na stará kolena musel doučovat česky, neb česky prakticky neuměl. Ostatně, i originální libreto Libuše bylo v němčině.

Píšete: "To neznamená, že stará koncepce národa musí být zachována... nýbrž jen to, že četba Aloise Jiráska či Svatopluka Čecha nikomu nebránila ani nebrání, aby získal rozhled i celoevropský..." Omyl. Kdo si vytvoří názor na české dějiny podle Jiráskových spisů, není eo ipso schopen získat "rozhled i celoevropský".

Vaše poznámka, vážený pane Zádrapo, že "oblíbené generalizující výroky typu ,Češi jsou hloupí/nesnášenliví/ošuntělí atd. atp.' hraničí s hanobením rasy, národa a přesvědčení" je zcela typická.. Místo předkládání argumentů vyvracejících ad hoc ten či onen výrok v Britských listech, odvoláváte se na příslušný paragraf trestního zákona. Dejte si napříště s tím laskavě práci. V každém případě račte studovat i jinojazyčné zdroje.

"Malost, závistivost či neschopnost" Čechů, kterou ke konci svého přípisu vzpomínáte, je na delší pojednání. Malost a závistivost u Čechů je nezpochybnitelným faktem, který dokládají sociologické studie, neschopnost je příliš široký pojem, musel byste to definovat jako "neschopnost k tomu či onomu". Například disponují skvělými schopnostmi k tunelování, což je teprve druhý český výraz, který po ROBOTu Josefa Čapka, obohatil cizí jazyky.

Ale zpět k Vaší řečnické otázce v názvu mé repliky. Dovedete si vůbec představit, že polské občanství dostanete, pokud máte v Polsku alespoň tři roky bydliště, neprovedl jste úmyslný trestný čin a - to bude pro Vás zajímavé - nemusíte znát ani slovo polsky. Stačí, když se hlásíte k polství - můžete mluvit jen litevsky, ukrajinsky, rusky, německy, bělorusky a podobně. Obdobně získáte cestovní pas zahraničního Maďara, pokud doložíte maďarskému konzulátu kdekoliv na světě vhodným způsobem, že jeden z Vašich prarodičů sídlil v Uhrách v době, kdy země patřila svatoštěpánské koruně. Zkoušky z maďarštiny se nevyžadují.