6. 1. 2009
"Znamená slovo "Čech" také někoho, kdo nemluví česky?"Zajisté, že ano, vážený pane Lukáši Zádrapo! Jenže těžko to budete hledat v textech psaných česky, protože čeština si na rozdíl od jiných jazyků nevytvořila (zřejmě záměrně) slovní pojem pro veškeré usedlé obyvatelstvo českých zemí bez ohledu na jazyk. Jiné jazyky to rozlišují - böhmisch, bohême znamená zemsky "český", tschechisch, tchèque jazykově. Čeština zná pro obé pouze pojem jediný. Obdobně Böhme je Čech v zemském smyslu bez ohledu na jazyk, kdežto Tscheche je Čech ve smyslu jazykovém. Ještě za 1. světové války žádal Milan Rastislav Štefánik po Francii vznik Royaume tchèque de Bohême. Tento název se nedá přeložit jinak než zdlouhavým, vysvětlujícím opisem. Zkuste si to za domácí úkol, píše Tomáš Krystlík. |
Ze státního hlediska byli Germáni, později Němci v Království českém do vzniku republiky Čechy a současně veškeří usedlí obyvatelé Království českého včetně mluvících slovanským dialektem (česky) byli do prvního desetiletí 19. století v rámci Svaté říše římské národa německého zase Němci. Pro zajímavost a Vaši informaci. Cisleithania (Předlitavsko), tady Rakousko-Uhersko bez Uherska a jeho držav, nemělo úřední jazyk, neznalo národnostní menšiny a nemělo ani pořádný název státu. Úřadům bylo přenecháno na libovůli, v jakém jazyce budou mezi sebou komunikovat. V Uhrách panoval stoliční systém, úřední jazyk (i několik, například spišská župa měla svého času za úřední jazyky němčinu a slovanštinu, nikoliv maďarštinu) určovali jednotliví župani vždy pro svoji župu (komitát, stolice, megye). To se vznikem republiky náhle změnilo k horšímu - ke státnímu jazyku a národnostním menšinám. Píšete: "Je na těch, kteří tvrdí opak, aby dokázali, že existuje bohatý a přesvědčivý soubor dokladů o tom, že v českém pozdně středověkém a především raně novověkém národě jazyk nehrál roli a že do něho -- aspoň v pojetí jazykově českého obyvatelstva -- patřili např. i čeští Němci a Židé. Zatím se setkávám jen s planými axiomatickými hesly..." Jste na omylu. Do doby, než čeští vlastenci převzali teze německého filozofa J. G. Herdera a pak i J. G. Fichteho a ve střední Evropě se definovaly národy na bázi prapůvodního kmene, jeho zvyků a jazyka, byl jazyk lhostejný. V roce 1615 čeští stavové vydali nařízení, jakýsi jazykový zákon, kterým přikázali, aby se všechny děti v Čechách učily česky, že získají z dědictví po rodičích dvojnásobný podíl a nemovitosti, kdežto děti česky se nenaučivší smějí zdědit jen peníze. S okamžitou platností nesměl být žádný cizozemec přijat do země, dokud se nenaučí česky a jeho potomci až do třetího kolena nesměli zastávat úřad. Jenže bylo to nařízení zcela neúčinné, protože se nedalo kontrolovat. Neexistovala povinná školní docházka; jak tedy zjistit, kdo z dětí, kde a kdy se češtině učí? Co mělo být ještě pokládáno za znalost češtiny a co už ne? Obyvatelé království českého germánských dialektů se tím ohroženi necítili, němčina byla odjakživa řečí obchodu a řemesel a dorozumívací řečí v celé zemi. Zmiňujete-li se o Bedřichu Smetanovi, tak je Vám, doufám, známo, že Němci jej považují za německého skladatele a Smetana sám se na stará kolena musel doučovat česky, neb česky prakticky neuměl. Ostatně, i originální libreto Libuše bylo v němčině. Píšete: "To neznamená, že stará koncepce národa musí být zachována... nýbrž jen to, že četba Aloise Jiráska či Svatopluka Čecha nikomu nebránila ani nebrání, aby získal rozhled i celoevropský..." Omyl. Kdo si vytvoří názor na české dějiny podle Jiráskových spisů, není eo ipso schopen získat "rozhled i celoevropský". Vaše poznámka, vážený pane Zádrapo, že "oblíbené generalizující výroky typu ,Češi jsou hloupí/nesnášenliví/ošuntělí atd. atp.' hraničí s hanobením rasy, národa a přesvědčení" je zcela typická.. Místo předkládání argumentů vyvracejících ad hoc ten či onen výrok v Britských listech, odvoláváte se na příslušný paragraf trestního zákona. Dejte si napříště s tím laskavě práci. V každém případě račte studovat i jinojazyčné zdroje. "Malost, závistivost či neschopnost" Čechů, kterou ke konci svého přípisu vzpomínáte, je na delší pojednání. Malost a závistivost u Čechů je nezpochybnitelným faktem, který dokládají sociologické studie, neschopnost je příliš široký pojem, musel byste to definovat jako "neschopnost k tomu či onomu". Například disponují skvělými schopnostmi k tunelování, což je teprve druhý český výraz, který po ROBOTu Josefa Čapka, obohatil cizí jazyky. Ale zpět k Vaší řečnické otázce v názvu mé repliky. Dovedete si vůbec představit, že polské občanství dostanete, pokud máte v Polsku alespoň tři roky bydliště, neprovedl jste úmyslný trestný čin a - to bude pro Vás zajímavé - nemusíte znát ani slovo polsky. Stačí, když se hlásíte k polství - můžete mluvit jen litevsky, ukrajinsky, rusky, německy, bělorusky a podobně. Obdobně získáte cestovní pas zahraničního Maďara, pokud doložíte maďarskému konzulátu kdekoliv na světě vhodným způsobem, že jeden z Vašich prarodičů sídlil v Uhrách v době, kdy země patřila svatoštěpánské koruně. Zkoušky z maďarštiny se nevyžadují. |