Začnu výtkou diletantství. Nejste sama, před několika týdny jsme vyslechli více než hodinovou přednášku jednoho nám neznámého pána o tom, jak to "děláme blbě" a jací jsme amatéři. Osobně připouštím, že nám demonstrace někdy nevyjdou zdaleka tak, jak by mohly a měly, ale máme také své silné stránky. Boj proti základnám nejsou pouze demonstrace.

Co ale považuji za nejpodstatnější: musíte se, paní Reichová, smířit s tím, že odpor proti tak velké věci, jako je základna, což je odpor proti celému establishmentu a de facto globální politice USA, začnou vždy nejdřív "amatéři a diletanti", lidé pociťující vady systému dříve, než ostatní občané a ochotní jít proti proudu v době, kdy se nikomu jinému nechce nebo když to většinová společnost považuje za pošetilost. Společnost sice je naladěna proti základně, ale převládá postoj "nemá to cenu, tam nahoře si to stejně udělají po svém".

Odborníci, intelektuálové, populární osobnosti, vláda, média, peníze, to vše je až na výjimky na straně establishmentu. Taková byla naše situace v létě minulého roku, když jsme, pobouřeni zametáním problému základen pod koberec, vystoupili s iniciativou. A moc, peníze, odborníci, televize atd., tedy establishment je tady proti nám dál. Píšete, že jste ochotna překousnout poněkud exotický seznam hnutí, které se hlásí k iniciativě. Nedá se nic dělat. Seriózní alternativy často začínají exoticky.

Několik důležitých věcí jsme udělali. Velmi jsme pomohli vyvolat veřejnou debatu v době, když na to zastánci základny ještě nebyli připraveni. Proti základně jsme vypracovali solidně založenou argumentaci, která se loni v létě zdála leckomu příliš radikální, ale kterou dnes přijala řada odpůrců základen - včetně předkladatelů nejnovějšího zákona o referendu v parlamentu. Přívrženci základny nic srovnatelného nemají, i když tisknou své brožurky na křídovém papíře. Naše petice a další akce také pomohly probudit odpor v regionech. Máme spoustu práce s organizováním vzájemné koordinace a výměny informací. Navazujeme styky s obdobnými hnutímí v zahraničí. Je to důležité, i když Vás nebaví čtení jejich dopisů.

A je nás na tu spoustu úkolů málo. A jsme vesměs amatéři - v organizování demonstrací a politickém marketingu. V lecčem jiném a také důležitéovšem amatéry nejsme. A půjdeme dál, budeme se snažit zlepšovat. A máme zatím jen vlastní ruce, hlavu a trošku peněz z vlastních kapes.

Napsala jste "úplně to zabijete a já se tu budu muset smířit s americkou základnou". Nezlobte se, ale tady vidím problém na obou stranách, u veřejnosti i u nás, politických aktivistů. Začnu veřejností, tedy Vaší stranou. Problém je v tom, že veřejnost odvykla politické participaci, přímé angažovanosti. Je to obecný jev v celém "vyspělém světě". Veřejnost přijímá politiku a všechno ostatní, co se jí předkládá, jako podívanou, "spektákl", jak říkají sociologové. Když je spektákl dobře udělaný, tak ho přijmou (často bez ohledu na jeho skutečný obsah a hodnotu), byť jen na chvilku. Když se jim nelíbí, tak ho odmítnou. Vlastní přímé angažmá v politice považují za nemožné, ba za něco absurdního. Tohle cítím ve Vaší větičce: "Je na vás lidech z iniciativy, jestli předvedete dobrý nebo špatný spektákl, a já se podle toho rozhodnu. Odpovědnost je na vás, na iniciativě." Co vám ale vadí víc, základna nebo naše nedostatky? Není naše síla na druhé straně v tom, že jsme byli schopni překročit jako obyčejní lidé onen práh angažovanosti, který většina ostatních překročit nechce a nedokáže? Takhle vidím problém na Vaší straně. Za pozitivum pokládám, že nám sdělením svého názoru patrně chcete pomoci.

Na druhé straně uznávám, že se musíme zbavovat vlastních chyb a snažit se vycházet vstříc cítění veřejnosti. Uvědomuji si, že máme problém se politickou kulturou. Mně se také nelíbí přebírání obhroublostí a vulgarit z "velké politiky" a médií, a nejsem v tom v iniciativě sám. Nemúůžeme však mít iniciativu na povel, protože je to živý organismus, ve kterém vládne zásada dobrovolnosti. Není nás málo, kdo se snažíme o sebekultivaci iniciativy kritikou, radou, příkladem. Je to na delší lokte. Odpor proti základnám nemůže prostě vyskočit na svět hotový a salonfähig jako Pallas Athéna z hlavy Diovy. Je to první vážný pokus o alternativu v uspořádání, které u nás vzniklo před osmnácti lety.

Nelíbí se Vám, že si "hnutíčka" snaží přihřívat na demonstracích svou polívčičku. Také jsem proti a dohodli jsme se v iniciativě na určitých pravidlech, která se ale občas porušují. Musíme na nich víc trvat. Na druhé straně Vás ale prosím o pochopení: jsou to právě ona podle vás hnutíčka a skupinky, lidé, kteří se dali dohromady, protože už nechtěli trpně snášet strašný podvod, který se na nás všech připravoval a který pokračuje. Jak sama píšete, nikdo jiný demonstrace neorganizuje (samozřejmě kromě komunistů). Jenom my, hnutíčka a exoti!

Ještě jednu věc je nutno vzít v úvahu: protože jsme se začali trochu prosazovat, začínají o nás projevovat zájem etablované politické strany. Sociální demokraté, už dříve komunisté. Musíme je brát v úvahu, protože jsou reálnou politickou silou a jejich poslanci nakonec mohou rozhodnout o osudu základny. Sami s "velkou politikou" zkušenosti moc nemáme, což je současně výhoda i nevýhoda. Výhoda proto, že nejsme nikomu poplatní, nevýhoda v tom, že velká politika je pro nás docela nový svět plný nebezpečí. V každém případě si chceme uchovat vlastní nezávislost.

Ve Vašem dopise je několik praktických návrhů a výtek. Vezmeme je v úvahu. Něco je dílem nedorozumění způsobeného možná naší neobratnou prezentací. Dnešní dopolední akce před italskou ambasádou nebyla myšlena jako masová demonstrace, ale jako projev solidarity s přáteli. Je to velmi důležité, i když Vás to nezajímá. Podaří-li se koordinovat odpor v Česku s odporem v Itálii, Polsku, Maďarsku atd., bude pro administrativu USA obtížnější prosadit u nás radar. Společně máme více šancí než jen izolovaně doma v Česku.

Vidím, že jsem vlastně sepsal další, pro Vás možná nezáživný projev. Posuzujte ho prosím s troškou shovívavosti. Strašně se snažíme a budeme dál.

S přátelským pozdravem

Rudolf Převrátil

aktivista iniciativy Ne základnám