Gaudinova kotva

Staronový starosta přístavu Marseille Jean-Claude Gaudin (UMP) zvítězil po lítém zápasu se svým protivníkem Jean-Noël Guérinim (PS), jemuž se po 25 let podařilo dostat levici do tak dramatického zápasu. V Marseille, podobně jako v jiných velkých městech, se národní kontext podepsal na charakteru zápasu, do něhož vstoupila levice ve výzkumech veřejného mínění obecně zvýhodněna. Vítězství ve "čtyřech sektorech města svědčí o většinové důvěře a svěřuje absolutní většinu křesel obecní rady mým kandidátkám", neopomněl poznamenat s úlevou starosta Gaudin, kterému se podařilo ve svém přístavu udržet politické zakotvení. Podle Gaudina jeho skóre pomohlo k vítězství pravice také jihofrancouzským městům: Aix-en-Provence, Avignon a Gap, kde podle něj dokázali nabídnout "otevřenou politiku".

Ale ani Gaudin, který si již brouzí zuby vysláním svého člověka do "mini-rekonstruované" vlády, si neodpustil lehkou kritiku na adresu prezidenta Nicolase Sarkozyho, který "tak trochu krystalizoval nespokojenost", neboť podle jeho názoru bylo nutné provádět "zaváděné reformy" mnohem rychleji a s větším důrazem. Gaudin si to může dovolit: zvítězil za rekordní účasti voličů, kteří se dostavili v počtu přes 60 procent. Právě v tomto gardu, který kladl důraz na nedostatek razantnosti reforem, které Sarkozy přislíbil, se nesl celý nedělní večer, v němž reprezentanti Svazu pro lidové hnutí (UMP) opakovali, že poražka, které se jim dostalo, není odmítnutím reforem. Za nepřítomného Sarkozyho vyrazili do televizních kolbišť nižší politici UMP, aby tuto novinu rozšířili na všechny strany.

Úspěch (všech) socialistů

Bylo až dojemné sledovat, jak málo se jejich výrazový slovník lišil -- případ od případu. "Je to jen relativní porážka," sdělil sdělil nakonec Patrick Devedjian, generální tajemník UMP. S ohledem rekord voličské neúčasti ve 2. kole (65%), který se propadl na úroveň roku 1959, je podle Devedjiana nutné přijmout rozhodnutí těch voličů, kteří se zúčastnili, jako vzkaz vládní politice: pokračujte dál. Levice, která se poprvé po deseti měsících dostala do lichotivějšího světla, vidí výsledky poněkud jinak.

Odrážejí se v něm zejména osobní ambice některých lídrů, kteří se všichni hlásí k vítězství. "Kdybychom prohráli, viník by byl jasný," řekl v televizi BFM jeden ze socialistů v narážce na odcházejícího Françoise Hollanda z postu generálního sekratáře. Ovšem právě Hollande může být spokojen. "Jenom výjimečně se nějakému prezidentu republiky po deseti měsících ve výkonu funkce zažil takový žalostný neúspěch," řekl Hollande ve svém prohlášení v sídle Socialistické strany (PS). Bývalá Hollandova partnerka a kandidátka na prezidentskou funkci Segolène Royalová považuje vítězství levice za lekci, kterou Sarkozy dostal za svou "hyperosobnostní koncentraci moci" a socialisty považuje de facto "u moci". Taková silná slova ale spíše předznamenávají její snahu posílit před nadcházejícím podzimním kongresem, na němž mají socialisté volit svého lídra. Hořkost neúspěchu, který prořili stoupenci levice po její porážce, ale dosud zanechala stopy nejen mezi voliči, ale zejména uvnitř aparátu strany. Podle výzkumu agentury Ipsos dává 32 procent levicových voličů přednost právě Royalové. Ve své většině ale Francouzi, pokud by si měli vybrat, dávají přednost spíše staronovému starosti Paříže Bertrandu Delanoë, který v neděli před půlnocí ve svém přesně načasovaném vystoupení, na pozadí pařížské radnice, mluvil způsobem, ne nepodobným svému předchůdci -- Jacquesovi Chirakovi, který si právě z pařížské radnice udělal trampolínu do Elysejského paláce. Delanoë v tomto srovnání s Royalovou vede 28% proti 24%.

Levice ale nemá dosud zklidněné všechny své mastodonty. Když už jsme už žen, přes radnici v Lille se triumfálně vrátila (hned v 1. kole se 66, 56%) další potenciální pretendentka nejen na šéfování PS, ale možná i na prezidentský úřad, paní "35 hodin", bývalá ministryně Martine Aubryová (a mimo jiné také dcera jiné výrazné osobnosti, tentokrát evropského rozměru, Jacquesa Delorse).

Karty ve hře

Nic ale není tak snadné, jako nabízet černobílá srovnání. Ačkoliv vyhlašuje Delanoë v Paříži svůj triumf a absolutní většinu - ve 2. kole získal 57, 7 procent hlasů a většinu v osmi arrondismentech -, zůstávají mu v Paříži otevřené rány, které se mu patrně nepodaří tak snadno zacelit. Jeho hlavní konkurentka Françoise de Panafieuvá (UMP) zachránila v 17 arrnt svůj mandát, své ministerské křeslo v 7 arrnt zase Rachida Dati (UMP). Tvrdou systémovou lekci demokracii předvedl Jean Tibery (UMP) v 5 arrnt: tento veterán chirakismu tím přežil i svou vlastní smrt, vyhlášenou koncem 90. let, kdy byl zapleten do korupčních afér na pařížské radnici.

Umíráček zvoní, zdá se, Demokratickému hnutí (MoDem) Françoise Bayroua. Podařilo se mu sice podpořit Sarkozyho potenciálního konkurenta Alaina Juppého v Bordeaux, Sarkozyho mu to ale vrátil v Pau, kde Yves Urieta (bývalý radní za PS, nyní podpořený přímo prezidentem) "přihodil" pár svých hlasů na stranu své bývalé socialistické kolegyně a kandidátky Martine Lignières-Cassouové, která právě o tyto hlasy vyhrála. Potíže měla ale i kandidátka Marielle de Sarnez (MoDem), která se odmítla spojit do 2. kola s UMP (a byla odmítnuta Delanoëem) ve 14 arrnt se zachránila ziskem mandátu jen o pár hlasů.

MoDemu se totiž nepodařilo získat nikde nic, protože měl každý důvod mu nic nepřát, i když podpořil v několika místech kandidáty jak levice, tak pravice - v úsilí o vybudování silného středu to ještě bude ve Francii chvíli trvat, než se základní štěpení na levici a pravici podaří překonat. V boji o středové pozice se totiž pere více dědiců bývalé středopravicové formace Svazu pro francouzskou demokracii (UDF). Tzv. Nový střed (NC), který se v prezidentských volbách připojil k Sarkozyho UMP, je na tom stále lépe -- i když se před 1. kolem otevřeně hovořilo o tom, že Hervé Morin by mohl ztratit po těchto volbách svou ministerskou židli. Ozývají se hlasy, že Bayrou v těchto dnech obětuje zbytky UDF pro svou příští prezidentskou kandidaturu.

Pozoruhodným jevem jsou i ministři Fillonovy vlády, kteří neobhájili lokální mandáty. Dosavadní pravidlo, že vládu opustí v případě nezvolení, bude nyní podrobeno prvnímu testu, který se zdá být novou výjimkou v Sarkozyho demokracii: bude se týkat ministra školství Xaviera Darcose, který propadl v Périgueux a ostře sledované státní tajemnice Ramy Yade, která neprošla v Colombes. "Taková je demokracie, nic se nestalo," řekla tato mladá žena, která nechodí často pro své výroky daleko.

Premiér François Fillon má pravdu, když vysvětluje, že není možné "míchat všechno". Na některých místech Francie ale došlo k takovému zamíchání karet, že se v tom těžko může vyznat i běžný Francouz. Jiné tendence, které byly spojovány s prezidentskou volbou (kauza Bayrou), nebo zánik Národní fronty (FN) Jean-Marie Le Pena, se zatím lokálně nepotvrdily. Tak jako si MoDem ještě nenašlo své voliče, FN se opět vynořila jako výsledek lokální setrvačnosti a nespokojenosti se Sarkozym.

Ale k zamíchání některých karet došlo i v UMP, a v následujících dnech uvidíme, jak z toho vyjde ten, který byl v průběhu kampaně několikrát vyzýván ke změně své stylu, ale i politiky: prezident Nicolas Sarkozy. V kuloárech se už mluví o "mini-rekonstrukci" vlády, základní tendence ale patrně jenom posílí. Navzdory všem, respektive té části Francie, který začala opět volit nohama.

Předchozí články, věnované výsledkům 1. Kola (a příkladům z Paříže, Lyonu, Marseille a Bordeaux), najdete ZDE ZDE ZDE