Otevřel jsem jej a ejhle, hned v druhém odstavci čtu: "Tvrdilo se, že Saddám ohrožoval svět jadernými zbraněmi. Žádné se nenašly. Nevadí." A kdopak to kdy tvrdil? Mluvilo se přece vždy o zbraních hromadného ničení. Jaderné zbraně nemohl Saddám mít díky včasnému izraelskému zásahu v Osiraku (ostatně Kavan sám se o něm zmiňuje o řadu odstavců dále). Ty ostatní tj. biologické a chemické prokazatelně měl, ba i použil. Existuje také dosti důvodů domnívat se, že něco z nich mu zůstávalo i v okamžiku zahájení války. Ale budiž to je diskutabilní.

Od bývalého ministra zahraničí bychom také mohli očekávat, že jakž takž umí číst zdroje. Ona zpráva amerických zpravodajských služeb říká, že Írán v roce 2003 ukončil vojenský jaderný program. V prvé řadě tím sděluje, že Írán až do roku 2003 o tomto programu lhal - to by mohlo být samo o sobě jistým varováním. Současně však ta zpráva nepopírá, že Írán nadále pokračuje v obohacování uranu (i přesto, že mu Rusko potřebné palivo již začalo dodávat) a v rozvoji raketových nosičů. Pokud v obojím dostatečně pokročí, mohl by být přeskok od "mírového" programu k vojenskému poměrně rychlý a nezadržitelný. Těžko si představit, že by Kavan nic nevěděl o tom, jak Sovětský svaz systematicky snižoval vojenský rozpočet tím, že významnou část výroby a výzkumu převáděl do civilního sektoru.

Kavan také jako člověk politický musí vědět, že Írán se vždy uvádí jen jako příklad za mnohé jiné situace, které by mohly vyžadovat protiraketovou obranu. Doufám tedy, že je schopen rozlišovat mezi jedním konkrétním příkladem a obecným ohrožením.

Experti prý Kavanovi přiznávají, že radar je vždy prvním cílem případného vojenského konfliktu. To zní sice přesvědčivě, ale je to -- jak se říká -- poněkud mimo mísu. Koncept obrany, jehož je radar součástí, není určen pro nějaký veliký konflikt mezi státy -- ku příkladu s Ruskem. Útočníci, proti kterým je míněn, by asi nebyli schopni několikafázového útoku, který by nejprve vyřadil radarový systém protivníka. Pokud by pak někdy k nějakému tak velikému vzplanutí opravdu došlo, bylo by už asi jedno, kde je nějaký radar. Předpokládám, že se Kavan neukájí jakousi hospodskou filosofií, že když budeme pěkně při zemi a nikoho nezlobit, každý příští konflikt ve světě se nám nějak zázračně vyhne.

Kavan také soustavně míchá potenciální celoplošný útok proti Íránu s případným bombardováním vybraných cílů. Pochybuji, že by nebyl schopen tyto zcela rozdílné kategorie rozlišovat a musím se proto domnívat, že to je záměrná demagogie. Jsem si také jist, že má dostatečně dobré zdroje, aby se dozvěděl, co asi mohlo být za bombardováním čínské ambasády v Bělehradu a údajným omylem se Súdánskou "fabrikou na léčiva".

V každém případě většina úvah o případném leteckém útoku na Írán mluví o takovém zásahu, který by na podstatnou dobu zdržel íránský jaderný rozvoj. To znamená, že se ani nepočítá s tím, že bychom věděli o všem a uměli vše dostatečně zasáhnout. Takto získaný čas by pak mohl posloužit tomu, aby se tamější problémy vyřešily přirozenou cestou. Jde především o to, aby se k nebezpečným zbraním nedostal stávající režim.

Kavan uvádí dopis íránského disidenta. Proč ne? Znám ovšem řadu jiných studií a slyšel jsem osobně od některých Íránců, že každý útok by krátkodobě pravděpodobně přimkl lidi k režimu, dlouhodobě by však působil právě opačně.

A takto bych mohl pokračovat ve vyhledávání slabých míst textu i nadále. nemyslím si však, že právě toto bylo hlavním důvodem Denglerova odmítnutí. Ten text je nejen argumentačně slabý ale snad dvakrát delší než běžný novinový komentář, vnitřně nesourodý (rozžvaněný) a v závěru ústí v politickou sebeoslavu Kavana samotného. Dost důvodů k odmítnutí, řekl bych.