Moucha domácí je volně žijící a mírně domestikovaný obtížný druh hmyzu, který provází existenci lidstva od nepaměti. Moucha zastává velmi důležitou roli v rozkladných procesech přírody i naší kultury. Činností člověka však došlo k narušení citlivé biologické rovnováhy a hrozí nebezpečí, že tento drobný souputník našeho života se zcela vymkne z naší kontroly. Toto může mít nepříznivé následky na zdraví a život našich občanů a potažmo na ekonomiku a demokracii. Indikátorem hrozícího nebezpečí je fakt, že poslední dobou moucha domácí čím dále tím více vychytraleji a agresivněji obtěžuje člověka obecného. Příčin je jistě více.

Moucha citlivě vnímá dezintegrační procesy biologických materiálů. Rozkládající organická hmota jí slouží za potravu a ona ji druhotně infikuje choroboplodnými zárodky, které urychlují další rozkladný proces. Jestliže obtěžuje člověka čím dále tím více, hnije snad tento víceméně již zaživa? V jistém smyslu ano. Vlivem industrializace našeho života, nedostatku pohybu, přejídání, televizních receptářů atd. dochází u lidí ke stagnaci vitálních funkcí a k narůstání rozkladných (mrtvolných) procesů v jejich organizmu. Pohodlí, pohoda, pohodička, klid, klídek, beznaděj, lenost, pasivita, nevšímavost, lhostejnost, konzumace, deprese atd. se staly synonymem naší doby. Úměrně tomu narůstá občanská hmyzí nesnášenlivost a nenávist ke stejně postiženým občanům. Čím dále tím více občanů žije stylem "mouchy snězte mne". Můžeme tedy mouše vyčítat, že se pouze snaží plnit svoji úlohu, kterou jí svěřila příroda?

Moucha se stává více a více odolnější vůči obvyklým i moderním metodám hubení. Vlivem klasických, ale i moderních sofistikovaných metod ochrany se selektují stále více rezistentnější a dotěrnější generace. Aplikace insekticidů navíc otravuje nejen životní prostředí a mouchy, ale intoxikuje i člověka, který tyto přípravky používá, inhaluje či dostává do svého organizmu potravinovými řetězci.. Člověk tedy sice hubí mouchu, ale přitom si sám ničí zdraví a degeneruje, zatímco mouchy, které jeho hubení přežijí jsou odolnější a odolnější.

K výzkumu života much mne paradoxně přivedlo studium života lidí. Také mne obtěžoval tento dotěrný hmyz. Při řešení problému, jak se s nimi vypořádat (myslím s těmi mouchami), jsem dospěl k názoru, že při musím zaujmout nezaujaté stanovisko, aby moje vědecké výzkumy byly objektivní. Zvažoval jsem tedy, kdo je vlastně větší parazit, zda moucha nebo člověk. Oproti mému a lidsky pochopitelnému původnímu přesvědčení, jsem musel posléze pod tíhou vědeckých důkazů přiznat, že větším parazitem je člověk a nikoliv moucha.

Biologický druh je špatný a nežádoucí, pokud se příliš přemnoží. V přirozeném prostředí tím podnítí aktivitu svého predátora, který jeho početní stavy omezí a vlastní tím zvýší. Pokud nějaký druh nemá svého predátora, hrozí nebezpečí, že zničí životní prostředí všem ostatním. Proto si jej musí vymyslet. Takto například vzniknul bůh, ďábel, teroristé a demokracie.

Principiálně bychom tedy neměli na mouchy příliš nadávat, jestliže jsou příliš dotěrné. Snaží se pouze omezit početní stavy naší občanské společnosti. A navíc přirozenějším a humánnějším způsobem, než jiní virtuální predátoři. Hubení much není tedy vždy za každé situace příliš žádoucí. K hubení lidí s nemohu zodpovědně vyjádřit, neboť tímto výzkumem jsem se nezabýval. Asi proto, že jiní to dělají mnohem lépe.

Snažil jsem se například ochočovat mouchy, ale byla práce dost bezvýsledná. Zjistil jsem, že mouchy se chovají podobným způsobem jako lidé. Řešil jsem tedy problém modelově, jako bych jej řešil u lidí.

Existuje přirozená koncentrace much či lidí v prostoru na metr krychlový (nebo čtvereční v případě lidí). Pokud z něj všechny jedince vyženeme, tento prostor se záhy zaplní jinými. Je proto pochopitelně výhodnější mít v prostředí jedince ochočené, přátelské a zdravotně nezávadné. Navázat však s mouchami přátelství je velmi obtížné. Jsou totiž negramotné a tudíž se nenechají intelektuálně oklamat.

Pokud obtížnou mouchu zabijete, přilétávají další. Jestliže se moucha vrací ze svého zaměstnání (nákup, lup atd.) ostatní ji bedlivě sledují. Pokud je otrávená, zklamaná a hladová, ostatní mouchy neletí na místo, odkud se vrátila. Jestliže se vrací sytá a spokojená, ostatní mouchy letí na místo kořisti také. Když se moucha nevrátí vůbec, pokud ji třeba zabijete, ostatní mouchy závistivě letí na místo, kam odletěla. Předpokládají podle své povahy, že je také sobecká a že se nechce o kořist dělit.

Vzal jsem sklenici, dal do ní nachytané mouchy a přikryl ji sítkem, které fungovalo jako katr. Koncentrace much na metr krychlový byla v místnosti statisticky vyšší než normálně. Udělal jsem vlastně pro mouchy vězení. Podobně jako někteří lidé se vyhýbají kriminálu a touží po svobodě. Ostatní mouchy to odrazovalo. Když jsem kriminálníky propustil, abych je nemusel krmit a starat se o ně, radostně odletěli pryč, místo aby se vrátili. V místnosti vzniklo jakési vakuum, které však posléze zaplnili noví agresivní jedinci. Nepodařilo se mi vychovat generaci much, která by si zvykla na kriminální podmínky života jako lidé. Je docela možné, že u much to vůbec nejde. Občané však vězení a tuny zákonů dokonce vítají a vyžadují.

Převedením na jiné pracoviště, jsem však musel dosavadní výzkumy přerušit. Mezitím prý došlo k nějaké revoluci. Much jsem se však úplně nezbavil. Jejich určitý počet mne stále pronásledoval, podobně jako některých protivných osob. Jejich koncentrace na metr krychlový je podobná jako u much. Na režimu vůbec nezáleží.

Nový režim ještě více rozvinul nešvary starého. Také on je založen na negativním výběru, takže slušné a hodné občany obtěžuje, využívá, vykořisťuje a diskriminuje. Díky tomu se ovšem přimnožují agresivní lumpové. Napadlo mne tento poznatek analogicky aplikovat u much domácích.

Občané jsou civilizačně degenerovaní a vzhledem ke svým vlastnostem zabíjejí pouze mouchy degenerované, nemocné, staré, hloupé a pomalé. Selektujeme tím tedy nebezpečné, plodné, agresivní, odolné, obratné a chytré mouchy, které se množí a na které naše schopnosti zdaleka nestačí. Proto je dnes tolik hodně obtížných much a darebáků, kterých se nemůžeme za žádnou cenu zbavit.

Z těchto důvodů jsem se začal zasazovat o ochranu much. Nejsme schopni zabíjet mouchy lépe disponovanější, než jsme my sami a tím selektovat mouchy neschopné, se kterými bychom si snadno poradili, podobně jako s hloupými občany. Vyzývám tedy proto nejširší veřejnost, aby nehubila mouchy a aby se ve svém vlastním zájmu zasazovala o vydání zákona na ochranu much. Pokud se mouchy nebudou zabíjet, jejich populace se sice zvýši, ale agresivita jedinců se ve velké mase jedinců rozpustí a moucha domácí nebude tak nebezpečná. Jak vidno, námi Zápaďany tolik posmívané, hinduistické neubližování všem živým tvorům není tak hloupé, jak by se na první pohled zdálo. Občan by tedy měl přátelsky tolerovat malé lumpy, odpovídající jeho úrovni, jinak si vyselektuje velké a odolné darebáky, na které bude díky svým indispozicím krátký.

(Rada pro drobné chovatele: Budete-li si zakládat nějakou kolonii much nebo občanů, počítejte s tím, že byste se udrželi u moci, musíte hubit mouchy zdravé, mladé, schopné a chytré a množit mouchy nemocné, staré, neschopné a hloupé. Potom vás nebudou do určité míry dočasně obtěžovat. Selekce totiž bohužel závisí na vaší intelektuální úrovni. A navíc pozor na to, abyste mezitím ještě více nezblbnuli a odněkud se nevynořil nějaký váš predátor, kterého jste vůbec nečekali. Pozor, o jednom predátorovi všeho živého, rádi děláme, že nevíme. Je to dosti alarmující signál naší pokročilé blbosti.)