Podle mého nejen soudci, ale také politikové, kteří si myslí, že mají zakázat legální používání drog v případě těžké nemoci, a to dokonce i v případech, když se ví, že po krátké době ten nemocí postižený člověk zemře, zapomínají, že v takovém stavu života nejde o žádné budoucí nebezpečí, ale o pomoc proti nesmyslnému, protože odvratitelnému utrpení. Nepovolit legální užívání drog v takových situacích je zkrátka nelidské.

Politikové, kteří se v té souvislosti rozhodují, že drogy nemají být pro pacienty povoleny, zapomínají, že při tom nejde o přísloví německých hippies: 'Hast Du Haschisch in den Taschen, hast Du immer was zu naschen!' (Když máš hašiš v kapse, máš vždy něco k mlsání), ale o lidumilné jednání s nemocnými lidmi.

Věřím, že kdyby blbost bolela, a to hodně, politikové by rozhodovali v souvislosti s používáním drog jako léku jinak, než jak to v Německu ještě většinou činí. Lékaři by se v takovém případě více starali o léčebné metody a pro lidi s pokročilou roztroušenou sklerózou, ale taky s AIDS nebo s rakovinou by bylo samozřejmé, že by měli konopí dostat legálně v lékárně. A to nejen v Německu.