Ačkoli jsem spíše pro umístění radaru a osobně nepochybuji o jeho bezpečnosti*), souhlasím se Štěpánem Kotrbou, že "exaktní věda", jako ostatně všechno na světě, není neomylná a vyžaduje kritický přístup. To je ostatně její podstata: kritika, revize, intersubjektivní testování, a rezultátem je vývoj. My jsme díky komunistickému režimu často slýchali o "vědeckém světovém názoru", o "pravdě vědy" a učili jsme se k vědcům přistupovat jako k prameni pravdy. Taková "věda" je ale tmářství, které zastávají většinou jen hloupí, byť otitulovaní, lidé. Einstein kdysi u příležitosti oslavy Planckových narozenin trefně řekl, že drtivá většina vědců jsou kupci v chrámu, které by anděl Páně vyhnal, kdyby na to přišlo. Věda navíc není jedna jediná a poslední pravda, její "pravdy" se naopak mění a vyvíjejí.

Jeden z nejgeniálnějších myslitelů minulého století, fyzik, historik vědy a filozof vědy, Paul Feyerabend, tvrdě kritizoval monopolní nárok vědy na pravdu. V jeho očích by zřejmě indiánský šaman byl mnohem víc než celý spolek Sysifos. Kdysi mne Feyerabendovy názory šokovaly, dnes je považuji za nezbytnou součást intelektuální výbavy moderního vzdělance. Nezpochybňuji existenci šarlatánství, ale tvrdím, že jedinou obranou proti šarlatánství je vzdělanost, nikoli dogmatismus, který sám je přece šarlatánství nebezpečně podoben.

Pozn. JČ: Jenže na základě jakých faktů?