Narušením pomyslné ochranné izolační buňky dané přirozeným průměrným poloměrem individuálních a skupinových (krátkodobých) cest a individuální a skupinové migrace (dlouhodobějších změn pobytu), jako i četností kontaktů s jednotlivci jiných skupin a dalšími potenciálními zdroji infekce (např. se zvířecími přenašeči infekcí) v souhrnu ohrozíme odolnost lidského druhu vůči infekci v míře odpovídající míře tohoto narušení, a to přesto, že zvýšeným kontaktem získáme odolnost vůči vyššímu počtu druhů patogenů. Dnešní, téměř absolutní akční rádius, vysoká migrace, velké průměrné množství externích kontaktů, při prakticky zaniklé schopnosti rodiny, komunity, obce, regionu existovat relativně samostatně, izolovaně a převážně s oporou o vlastní síly, přináší téměř absolutní infekční ohrožení nejen konkrétní rodiny či komunity, ale celosvětové populace. Situace je o to horší, že je postupně stírán rozdíl v životním způsobu a v podmínkách života s ohledem na vazby s životním prostředím včetně přírody a ztrácí se multiskupinová výhoda diverzifikace a rozptýlení rizika v důsledku diverzifikace.

Výhody dalších výdobytků civilizace v boji s patogeny jsou přitom stírány dalšími externalitami. Například výhoda schopnosti množit patogeny a produkovat ochranné vakcíny může být z dlouhodobého hlediska téměř anulována možností podobnými technologiemi vyrábět biologické zbraně. Je velmi pravděpodobné, že počty zachráněných budou stále více srovnatelné s počty díky civilizaci nakažených. Přišel čas zvážit, zda raději nenakupovat po internetu a nejezdit na dovolenou spíše jen do blízkých vesnic než do vzdálených měst a zemí. Lépe řečeno, na zvažování již jako lidstvo čas nemáme. Čas ke globální infekční katastrofě, resp. zániku je s velkou pravděpodobností již tu skrytě, tu zjevně odpočítáván. Řečeno slovy klasika: Nedospěli jsme k době, kdy je třeba opatrně a po krůčku postupovat vpřed; je třeba se otočit o 180 stupňů a utíkat zpět. Stojíme totiž na okraji propasti.