Už dva dny přemyšlím, zda vstoupit do diskuse o radaru nebo ne. Potěšila mne poznámka Leopolda Kyslingera, s kterou se plně ztotožňuju, i dnešní poznámka J. Čulíka, na kterou právě chci reagovat, píše Václav Votruba.

Souhlasím, že problém radaru není technický, ale politický. Vadí mi neschopnost iniciativy Ne základnám dostatečně se distancovat od rusofilů, kteří poukazují, že radar vadí Rusku, vadí mi kličkování starosty Neorala poukazováním na nebezpečnost radaru, i když ho chápu.

Odmítám radar jako součást americké zahraniční politiky, americké obrany a společně s mnoha Američany chci zvolat, že terorismus nezastaví mezinárodní policejní strašák, ale jenom změna mezinárodního klimatu - odsun mezinárodních sil z Iráku společně s nabídkou obnovy Iráku (dodání nových technologií zdarma, ne výměnou za kontrolu distribuci ropy), s tlakem na Izrael na uznání Palestiny, s nabídkou Palestině pomoci na netržních principech, ne pouze přísunu peněz Fatáhu. Blízký Východ musí mít v Evropě spojence, ne nové kolonizátory. Jenže to těžko můžeme očekávat od současné EU, která je vtažena do občanského konfliktu v Libanonu a nalévá peníze byrokracii Abbáse.