Ve vedlejších rolích pak řada dalších osob jako např. bývalá sekretářka, bývalý vyšetřující vyšetřovatel a bývalý dozorující státní zastupitel (míněno z hlediska účasti na tomto (ne)bývalém případu). Dále např. bývalý stranický předseda a předchůdce současného předsedy téže strany a onoho současného běžného ministra zároveň, který je nynějším řadovým členem této strany a něřadovým ministrem financí. A v neposlední řadě pak suita dalších (momentálně) bezejmenných a zároveň neformálních členů advokátského týmu. Kulisami jsou telemosty Praha-Brno, Strakova vládní budova plná horečně napěchovávaných reformních batohů, s pozadím Radaru svítícího odkuďsi z brdských lesů s postavičkou zpívající ministryně, kdoby to řek(!?), z téže politické strany. A také i Poslanecká sněmovna, kde potlesk střídá pískot. Horko málem přímořsky sicilské umocňované ekonomickým dusnem kontinentálního středoevropského typu.

Nahlédněme tedy na právě běžící seriál o chobotničkách z vládního patra.

Klapka! Prostřih a už to jede.

Ministr Čunek už v 19 hod 10. 6. říká na kameru v Událostech ČT1, že politické ovlivňování typu (tak si podle něj myslí většina občanů), že např. ministr zavolá třeba Mirkovi a řekne zastav to nebo pozdrž to je nesmysl, že tak to nefunguje.

Většina občanů si to patrně nemyslí, mohl by pokračovat význačný televizní moderátor politické publicistiky, ale bohužel nepokračuje, musíme ho tedy zastoupit. Občané jsou sice nezřídka resignovaní a přece jen nebývají (po letech polistopadových zkušeností) znaivizovaní. Ono to také tak opravdu nefunguje.

Poněvadž J. Čunek je ministrem, pak pro názornost v dalším mluvme o běžném občanovi na jedné straně a běžném ministrovi na druhé straně. Dejme tomu, že dotyčný se nejprve poradí s přáteli a kolegy. Okruh přátel a kolegů ministra je jiný než třeba okruh přátel nějakého řadového úředníka ve Větší Lhotě. Osobní zkušenost a finanční zajištění u řadového občana bývá také jiné než u ministra. S touto „vstupní informací“ si pak dotyčný vybírá advokáty. Ti pak si vybírají své další spolupracovníky a volí si své metody zjišťování informací a vypracovávání obhajoby. Velikost tohoto týmu bývá u běžného občana tak advokát se svou asistentkou, u běžného ministra bude tento asi rozsáhlejší a bude mít asi i tzv. neformální spolupracovníky.U běžného občana se advokát s ním radí o svých krocích a ptá se ho na vše, co si myslí, že potřebuje vědět. U běžného ministra (alespoň právě teď v Česku) se ho advokáti ptají na to co mohou vědět a radí mu co nemá říkat do medií a konečně se s ním o svých krocích nejen neradí, ale ani mu je nesdělují. Přece se nemůže jednat o politickou objednávku, politické tlaky a v sázce je i renomé renomované advokátské kanceláře. A konečně není od věci, že ministrův advokátský tým mívá také „větší svazek klíčů“, také umí otvírat více komnat. I běžný advokát může vědět o některých komnatách, ale ten klíč mu často chybí. Venkovský advokát běžného občana se sice může rozlobit, když mu někdo řekne, že mu k tomu nic neřekne, ale asi je to tak vše. Pražský advokátní tým běžného ministra má víc možností „jak udržet konverzaci“, ba někdy má i to štěstí, že „kádrové údaje“ o jeho protihráčích (státním zastupiteli či vyšetřovateli právě vysílají i v TV. S obsahem soukromých emailů protivné strany, tj. korunních svědků policejního vyšetřování, se tým může seznamovat i z běžných novin. Jak advokát běžného občana, tak i advokátní tým běžného ministra vědí, co je v zákoně. Ale ten tým navíc nějak ví, co v zákoně není a proč to tam není.

Je jistě shodou náhod, že kdesi v pozadí advokátského týmu je koncipient, který před svou resignací působil ministr, a to spíše silový než běžný. I běžný občan může se poptat na služby neběžných advokátů. Jeden takový nynější advokát a byvší minitr vnitra však (preventivně?) veřejně vzkazuje, že je dost drahý a dost vytížený. I běžný občan může se zeptat svého advokáta, zda zná inspirativní detaily z jiných obdobných a věřejně projednávaných kauz, dozví se však, že jde o věci neveřejné a s ochranou soukromí spjaté.

Běžný občan při své kauze se navíc potýká u spolupracovníků a přátel s deficitem paměti na události a současně s nadbytkem loajality spolu s odstřihováním od informací v mateřské instituci, straně či nějaké komunitě. V zájmu bezpečnosti. Běžný ministr řadu potřebných věcí (již od Mečiarových dob) řadu věcí náhodou nachází na svém stole, někdy se potřební svědkové sami iniciativně hlásí. V zájmu bezpečnosti, loajality, jako výraz plnění své občanské povinnosti.

Tím je charakterizován jistý rozdíl mezi řadovým občanem a řadovým ministrem, pokud by se oba ocitli před stejnou kauzou. Nechci se dopouštět nevhodné personifikace proto hovořím o běžném ministrovi, nikoliv misto- či předsedovi vlády.

Ostatně J. Čunek a R. Vesecká se (podle Čunka) neviděli, ale doufám, že minimálně od svých poradců zaslechli něco o rozdílu rovnosti šancí (rovnosti před stejným zákonem) a rovnosti zbraní (rovnosti ze stejného postavení vyplývající). Neprávník Čunek to dokonce nemusel slyšet v právní terminologii, ale jeho celková flexibilita, s jakou zahání (rozptyluje) dotěrné pochybnosti o svém problému neobsahující ani stopy xenofobie či podrážděnosti dává tušit, že ví s kým se bavit a jak se s kým bavit a současně se s někým nebavit osobně. A všichni ti „ nějak vzájemně oslovení účastníci bavení se“ vědí, kdo je a jak vypadá běžný ministr a kdo je běžný občan.

Ba navíc na rozdíl od spolustraníka Kalouska, který svého času se jako náměstek min. obrany a posléze jako nabyvatel bytu se také setkával s nějakými dotěrnými pochybnosti, při čemž na něco stroze odpověděl, že nic o tom neřekne, J. Čunek také nic neřekne, ale provede to několika lingvisticky bezproblémovými větami, aniž by nijak přitom zdůrazdňoval, že čistí společnost od vředů, či jinak iritoval potrefené a tím je nějak ke zbytečnému (pro něj) kejhání nutil.

A konečně i běžný občan může dát pokyn svému advokátovi, aby vypracoval a podal žádost o odejmutí věci danému vyšetřovateli a místně příslušnému státnímu zástupci. Ten mu v odpovědi vypracuje a dodá místo toho oznámení o vypovězení plné moci, neboť by tím nepřípustně ovlivňoval vyšetřování, působil proti obecné advokátské etice s cílem zdržovat a účelově protahovat řízení. Zřejmě profesionálně zručnější a na znalosti bohatší advokátský tým takovou žádost vypracuje. Zřejmě jen díky své intuici tým ví, jak ji koncipovat, aby nemohla neprojít. A výsledkem je, jak věcně konstatuje P. Uhl v Právu, 11. 6: Vesecká jen vyhověla návrhu...

Nejvyšší státní zástupkyně pak v tisku navíc dodává: ..., že se tím má rychle dospět k rozhodnutí.

Quod licet Jovi, non licet bovi!

Český překlad a právnický význam zná každý běžný státní zástupce.

Díky své intuici český překlad a právnický význam jistě chápe i neprávník Čunek.

Český překlad a právnický význam tušen i každému běžnému občanovi, který vyrazil do boje za svou kauzu, aby vzápětí narazil.

Šarmantní, dostatečně právnicky erudovaně a zárověň sdělně působící nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká nějak zklamala. Razantně se vyrovnat s několikanásobnou vraždou (kauza Stodolových) je jistě právně složitý, a i veřejností dobře ocenitelný úkol. Jazykem matematiků vzato, pro kariéru podmínka sice nutná, nikoliv však postačující.

Česká Silvia Contiová bohužel ve své roli zůstala svým výkonem ve stínu sicilské filmové prokurátorky, ba a to se zdá se téměř komické, zůstala i ve stínu hereckého výkonu J. Čunka. Ten sice nemá v la Piovre svého musterhrdinu, ale nesporně, byť bez sexappealu Cattaniho-Placida, se se svým specifickým charisma vyrovnává s nařčením z intimního obtěžování, zvedá své fanoušky z křesel k potlesku za svůj až svatý boj, započatý už dobách jeho řadového členství v KDU-ČSL, za socializaci Opálených (byť v jeho poněkud specifickém pojetí), aby nakonec pozdvihl svůj meč i vůči bohyni Justicii a (dočasně?) zatím jakoby vyhrával. A to před vyzvednutím do funkce nejvyššího představitelé stále vládní strany a tím pádem i ministra důležitosti (pro premiéra koalice 2 + 100 et item nejvyššího Zeleného představitele) patrně vyšší než běžné, ač zřejmě (?) průpravu v řešení chobotnicových kauz neměl.

R. Vesecká před vyzvednutím do funkce nejvyšší státní zástupkyně také neměla zřejmě průpravu v řešení chobotnicových kauz, oněch spletenců kriminálních činů, mafiánských spiknutí a praktické politiky, kdy spojenec v jenom díle je protivníkem v díle následujícím a vice versa. Asi v jejím případě nelze mluvit o naivitě, ale o efektu sebepřesvědčení o tom, že věci se řeší jen jakýmsi právním purismem, že pokud veřejně a působivě rozhořčeně televizně naživo odmítnu to, že šlo o politickou objednávku, tak že tím politika přestane existovat. Pro tisk ( http://zpravy.idnes.cz/politici-do-cunka-nemluvili-ohradila-se-vesecka-f5j-/domaci.asp?c=A070610_132414_domaci_klu) mj. R. Vesecká uvádí:...Za svoji praxi jsem se s přímým politickým nátlakem ještě nesetkala.... Současná nejvyšší státní zástupkyně zřejmě nestačila v rámci neformálního předávání agendy „popít kafíčko“ se svou předchůdkyní. A přitom zde nebyl ani přímý psychický „blok“, podřízená R. Vesecká svou nadřízenou M. Benešovou „neodvolávala“( ZDE ), jak svého času dělo např. na ministerstvu obrany. Obě dámy by si tak mohly téte á téte popovídat třeba o již ne nejmladším katarském princi, příliš mladých dívkách a poměrné mladém ministrovi spravedlnosti, a jeho státnických krocích, z jedné strany prince vydání a ze strany druhé Benešové odvolání, poté jeho svatební cestě a nynějším jeho poradcování prem. Topolánkovi. Prostě o tom, že nejsou přímé politické nátlaky existují jen nepřímé politické, ba spíše služebně společenské, byť soukromě přímé kontakty. A pak by si jen už mohly mobilem jako třeba Majka s Renkou vyměnit SMS jak mladý exministr spravedlnosti se ohrazuje vůči poradcování a jednání s nově ustanoveným jihlavským státním zástupcem, jednalo se jen o společenské setkání u příležitosti otevírání mistního justičního úřadu.

Ono „nobeliánské“ patro trestního práva už v ČR nespočívá jen v řešení „vranskiád“, ale rozplétání pomníčků typu kauz LTO či orlických výlovků nebo politické korupce. U nejvyšší státní zástupkyně instalované do funkce politickým rozhodnutím politického orgánu se předpokládá bude umět komunikovat směrem k politikům, že bude umět zformulovat vůči nim požadavky, které státnímu zastupitelství jako celku umožní dobře právně uchopit případy jako jmenovitě Kubiceho raport či Čunkyáda. Není bez zajímavosti, že R. Vesecká při nástupu do funkce právě slibovala se zaměřit na organizovaný zločin a boj s korupcí (např. ZDE):

...

Bývalá šéfka krajského zastupitelství v Hradci Králové Renáta Vesecká říká, že chce hlavně zkvalitnit činnost žalobců při konkurzních řízeních, vytvořit týmy pro boj s organizovaným zločinem a terorismem a přitvrdit v boji proti korupci.

...

V případě Kubiceho zprávy sice začala „prohlížet“ jednotlivé kauzy z ní vyplývající. O integrální pohled, který by Kubiceho zprávu právně kodifikoval jako útok na státní orgán (např. §154 odst. 2 Trestního zákona) se nepokusila, ba ani pokud měla tzv. negativní domněnku, pak tento názor v podstatě projevovaný dotčenou stranou (tj. zúženě personifikovaně J. Paroubkem) se nesnažila vyvracet. Jen tak utrousit pro media, že co je nemorální, ještě nemusí být zločin, nemůže ani omylem suplovat kvalifikované vyvrácení právní domněnky u kauzy, která „seděla“ jako zlovolný pohádkový Plivník ve volebních místnostech pro 8 mil. běžných občanů-voličů.

Její přístup k Čunkově kauze ( tj. Odejmutí věci J. Čunka SZ v Přerově a přikázání do Jihlavy bez předchozích rozhodnutí podřízených SZ spolu s výměnou hlavního vyšetřovatele) narazil zprvu na zřetelnou kritiku její předchůdkyně ve funkci M. Benešové. R. Vesecká na ní reagovala na ni do té doby neobvykle podrážděně, že o tom nic neví, ba nad to, přímo od Benešové pochází pokyn obecné povahy, který to nějak „dovolil“. Na vyslovené námitky o politických tlacích pak již reagovala útočně. Označila tyto námitky jako tzv. (skoro) útok na státní orgán. To je již balancování na hraně zneužití pravomoci veřejného činitele projevené zastrašováním namítajích. Názor vyslovený v diskuzi není vědomým, masivním konáním s prvky násilného jednání. Paroubek podotkl , že: "ten, kdo chce, tak ty tlaky vidí". A psycholog by nepochybně připodotkl, že i vzrušená reakce bývá výsledkem tlaků. A sexuologů se již komentátoři na reakce činitelů a politiků neptají, není to tak dlouho, co jednomu novináři hrozil útok na dolní záda od zcela horního činitele.

P. Uhl v Právu 11.6. jen doplnil, že již nemáme hlídací fenu zákonnosti v podobě generální prokuratury ba ani, ex lego, NSZ není jejím hlídacím štěnětem, tj. přímým nástupcem.

Ministr spravedlnosti Pospíšil sice v návazné TV diskuzi řekl, že nechá prověřit rozhodnutí NSZ, ale důsledky jsou již zřejmé. I kdyby bylo rozhodnutí NSZ odvoláno, jak státní zástupce Obst, tak vyšetřovatel Šošovička by se k původní práci rychle nevrátili. Přitom údajně vyšetřování bylo 2 dny před skončením. Nově určení jejich nástupci odhadli, že pro nastudování spisu budou potřebovat tak 2 týdny. Prohlášení R. Vesecké :...Je to pouze rozhodnutí, které má nastavit naprosto objektivní vyšetřování, které má spět rychle k nějakému rozhodnutí.... nemá až zas tak příliš daleko k instruktáži o hašení požáru vodou nabíranou řešetem.

Byl jen jeden důvod, který by její rozhodnutí ospravedlnil, kdyby kdyby vyšetřovatel a státní zástupce z Čunkovy kauzy ze svými poznatky seznámili nejprve Čunkův advokátský tým a poté své

poznatky začli neformálně skartovávat. Ale lze věrohodně doufat, že tak daleko jsme zatím v úsilí o čistotu právního prostředí nepokročili.

Objevují se hlasy, že „selhání“ R. Vesecké je celkem dostatečné pro její odvolání. Mám také zato, že např. v JAR by na naší ambasádě měla být funkce právního přidělence. Avšak v takovém případě nic bych nevsadil na to, že Topolánkův batoh projde včetně prohlasování rozpočtu 08 za nerušeného ministrování Čunka, Schwarzenberga i Bursíka. Čunek do té doby nebude pak obžalován a ministři Schwarzenberg i Bursík nebudou mít žádný problém se svou účastí ve vládě vedle sebe. Čili pád vyšetřovatele a pád příslušného státního zástupce podržel vládu v období třešní. Pád R. Vesecké by pak podržel vládu v období švestek. Asi z tohoto důvodu volal poměrně sympaticky vyhlížející ministr spravedlnosti(do teď?) zástupce ČSSD a exzástupkyni Benešovou ke zdrženlivosti. Jiný možný důvod u vystoupení Pospíšila je ten, že jeho spolupracovníci při prověřování postupu R. Vesecké někde náhodou na nějaký normalizační pokyn k výročí Srpna 68, a mimoděk pár vět z něj do závěrů pro ministra vtělili. Ostatně do jednání na ustavně-právním výboru parlamentu měl ministr dost málo času.

Běžný český občan tuto mixáž akčního kriminálního seriálu a české politické reality show musí sledovat v dusnu svého paneláku, kdy ho začíná mrazit nejen z možných reformních poplatků a poplatečků, ale i z právě čerstvého a „nažhavujícího“ vyúčtování za dodávky tepla za vyjimečně teplou zimu. A teď Julínku raď, jak neobtěžovat lékaře další návštěvou třeba kvůli vyskočivšímu vysokému tlaku. A ta jinak vzpomínaná baba by sama potřebovala poradit, díky svému nízkému důchodu, s příslibem valorizace nižší než minimálně nutné.

Běžný ministr sice nemůže čekat žádnou valorizaci svého běžného ministerského platu, může jen očekávat, díky zastropování, nižší odvody na sociální a zdravotní pojištění a spolu s běžným občanem pak oba mohou čekat relativně stejné procentní snížení přímých daní.

Čili rovnost šancí zvládnout nejen své kauzy ale i své vydaje jak vyšitá.

Tak na místě kdy scénaristi dávají END (pro někoho i happy) je třeba dodat ono poněkud akademické Q.E.D.