Naše demokracie se teprve rozvíjí, a proto v ní silně přežívají totalitní přežitky a především peníze, které jsou oním společným jmenovatelem všeho živého a mrtvého na této planetě. Žijeme tedy v totalitě a demokracii musíme teprve budovat. Je to hrdinský úkol. Ale my jej zvládneme, neboť za peníze jsme schopni všeho.

Totalitní přežitky jsou, fakt, hrozné. Za totality bylo demokratické vědomí občanů skutečně na velmi nízké úrovni, a tak se jim pravda nemohla vůbec říkat na plnou hubu. Například svobodná výměna zboží byla nazývána zlodějnou, krádeží, rozkrádáním apod.

Nebo vezměme typický příklad z budování socialismu. Občanům se muselo namlouvat, že budují socialismus, komunismus a světlé zítřky. Kdyby se jim rovnou řeklo, že vlastně budují temné zítřky (nebo vlastně historicky temné včerejšky), kapitalismus a demokracii, všichni by se na to jistojistotně zcela vyflákli, neboť chtěli budovat nový a lepší společenský řád.

Skutečná demokracie je pro všechny a nikoliv jen pro někoho. Všichni v ní mají právo na svobodnou výměnu zboží a především na soukromé vlastnictví. Ti, kteří tomu brání, nejsou demokraty, ale diktátory, extrémisty a teroristy. Každý má nárok na soukromé vlastnictví. Zvláště, když jej má někdo jiný. Je to navýsost nespravedlivé, když někdo vlastní vaše soukromé vlastnictví. Je logické a spravedlivé, že mu potom musí být odebráno.

Protože nejsme ještě v demokracii, nelze nazývat spravedlivé uspořádávání a demokratické odebírání majetku pravým jménem. Musí se to nazývat jménem levým (opačným). Proto se při budování demokracie v minulém století nazývala privatizace naopak kolektivizací a v novém století se kolektivizace nazývá naopak zase privatizací. Vědomí většiny občanů není totiž dosud patřičně upgradované, a proto oni myslí a jednají ve starších verzích slov (tzv. word) a navíc mají často i okna (tzv. windows). Jsou totiž duševně zaostalí a značně trpí alkoholismem (kterým subvencují státní pokladnu).

Toto vše jsou jednoduché postuláty, které chápe i kočka nebo pes domácí. Naši občané je však plně nechápou. Ostatně jak by mohli, vždyť přece těm kočkám a psům slouží a poslouchají je. Jsou tedy intelektuálně na mnohem nižší rozumové úrovni, než jejich tzv. mazlíčci.

Za duševně zpožděné občany musí potom rozhodovat jiní, ti chytřejší, kteří jim ovšem musí předkládat všechny duševní úkony k posouzení a k výkonu v zastaralé a stravitelné totalitní hantýrce. Jinak by to občané nepochopili, neboť, jak víme, pravdu nelze říkat dosud naplno.

Jenomže takto to nelze dělat věčně. Demokracie je na postupu a duševně zaostalejší občané stále šlapou na paty těm duševně předbíhajícím. Protože se navíc všechno točí v kruhu, hrozí stále akutní nebezpečí, že ti poslední budou prvními. Zbývá skutečně jen jediné řešení a tím je úplná demokratizace celé společnosti. (Pravým jménem se to ovšem nazývá proletarizace). Nelze jí zabránit. Naopak, čím více se jí budeme bránit, tím bude větší a horší. Budujme tedy demokracii dobrovolně. Týká se to hlavně těch, kteří v ní již žijí a druhým v ní brání.