Profesora Rabocha, svého kritika a přednostu Psychiatrické kliniky 1.LF UK, mentorsky upozorňuje na to, že i na jeho klinice byla z ekonomických důvodů zrušena Linka důvěry. Jenomže ta poskytovala péči lidem v krizi ve zcela jiném rozsahu a naprosto odlišným způsobem nežli CKI. Krátkodobá anonymní hospitalizace, kterou David ve svém dnešním prohlášení popřel, totiž nebyla narozdíl od CKI na univerzitní klinice možná.

Shrnuto a podtrženo. Kritici zrušení Centra krizové intervence dobře vědí, že "omezení" jeho provozu je výrazným krokem zpět v určité výseči neodkladné péči o ty, kteří se ocitnou v náhlé psychické krizi. Ivan David obhajuje zrušení CKI především jeho ztrátovostí a odkazuje na skutečnost, že VZP většinu činností centra neproplácela. S tímto fenoménem se ovšem nepotýká zdaleka sám. Domnívám se, že v souvislosti s redukcí péče o lidi, nacházející se ve vážné psychické krizi, nelze argumentovat čísly o "obložnosti". Alespoň ne v civilizované evropské zemi (viz. článek "Co necháme zrušit příště?").

Existuje totiž řada dalších zdravotnických zařízení, která svůj boj o proplácení určitých činností pojišťovnou dovedla do úspěšného konce. Za zmínku stojí například dlouholetá snaha zdravotnických záchranných služeb o proplácení "rendez-vous" systému, který nebyl pojišťovnami dlouho akceptován, a na jehož principu dnes funguje drtivá většina záchranek u nás.

Pokud by Ivan David chtěl CKI udržet "nad vodou", pak by bojoval také a zkušeností i vlivu nynějších kritiků "omezení činnosti centra" by naopak využil pro jeho udržení. To by ovšem musel být ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice přesvědčen o unikátnosti, nenahraditelnosti či alespoň smysluplnosti CKI.