Rozhodnutí o omezení provozu CKI předcházela snaha o získání dodatečných zdrojů

Provoz CKI je od počátku vysoce ztrátový, protože většina činností není a v současné době ani nemůže být hrazena zdravotními pojišťovnami. Většina klientů těchto služeb netrpí duševní chorobou, ale má problémy se vyrovnat s náročnými životními situacemi. Tyto služby v zahraničí zajišťují komunity, hlavně velká města. Při řešení ztrátovosti se na prvém místě nabízela možnost dohody s městem. Ředitel PL Bohnice usiloval o schůzku s primátorem Bémem. Termín stanovený v listopadu 2006 na 5. březen 2007 primátor zrušil, v termínu 4. června primátor ani neoznámil, že vůbec nebude v Praze. Po omezení provozu CKI v červnu 2007 primátor veřejně prohlásil, že uvažuje o finanční podpoře činnosti CKI, na schůzce, kterou svolal na 18. 6. za zavřenými dveřmi oznámil, že město rozhodně žádné peníze na CKI neposkytne.

Ředitel zařízení zřizovaného státem musí dbát o dosažení vyrovnaného hospodaření. Již v roce 2006 a znovu v roce 2007 byly zákonnými úpravami zvýšeny mzdy a změněno zařazení pracovníků do tarifních tříd, zdravotní pojišťovny si vynutily zvýšení počtů personálu a změny kategorií pracovníků na nákladnější, růst úhrad však byl jen nepatrný. Nezbývalo než přijmout zásadní opatření k zabránění deficitu v ekonomické bilanci. PL Bohnice, hrozil až třicetimiliónový schodek na konci roku 2007. Řadou přijatých opatření se podařilo dosáhnout vyrovnané bilance v pololetí 2007(+ 0,3 mil. Kč) a je reálná šance, že se vyrovnané hospodaření podaří udržet do konce roku (i když prázdninový provoz přináší obvykle vyšší ztráty). K přijatým opatřením patřilo i zrušení poskytování služeb, které nikdo nehradí. Ředitel PL Bohnice rozhodl o uzavření lůžkového oddělení CKI s obložností 27% (!!) a duplicitní čtyřiadvacetihodinové služby na CKI. Lékaři a psychologové v celodenní službě, což odpovídá 3 plným úvazkům denně poskytovali služby odpovídající 0,45 úvazku. Tyto činnosti byly nahrazeny péčí na jiném otevřeném oddělení a poskytováním poradenských služeb v centrálním příjmovém pavilónu se čtyřiadvacetihodinovou službou. Fakticky tedy byly zrušeny pouze dlouhé noční pohovory.

Ztrátovost CKI se snížila zatím asi ze 300 000.- měsíčně asi na 80 000.- (odhad za červen a červenec).

V pondělí 16. 7. svolal na 17. 7. od 12.15 hod. primátor Bém na Magistrátu hl.m. Prahy schůzku k problematice CKI za přítomnosti ekonomického náměstka PL Bohnice Ing. Hese, radního pro zdravotnictví Pešáka a 1. náměstka ministra zdravotnictví Bc. Šnajdra. Ing. Hes vyjádřil připravenost PL Bohnice provozovat krizovou intervenci, pokud někdo bude financovat ztrátu z této činnosti a Bc. Šnajdr přislíbil provozování CKI v původním rozsahu, pokud bude nalezen jiný zdroj financování činností nehrazených ze zdravotního pojištění.

Pokrytectví a lži v kritice omezení provozu CKI

V současné době rozhoduje Magistrát hl. m. Prahy o zrušení pohotovostní služby v hlavním městě a jejím částečném nahrazení Záchrannou službou. Magistrát při tom argumentuje ekonomickými důvody. Současně se neostýchá kritizovat úsporná opatření v PL Bohnice a argumentovat sníženou dostupností služeb.

Omezení provozu kritizovala také Psychiatrická společnost ČLS, ačkoli její předseda prof. Raboch musí vědět, že na jím řízené Psychiatrické klinice byla již v devadesátých letech z ekonomických důvodů zrušena Linka důvěry, která tam fungovala od roku 1965. Prof. Raboch může přemlouvat ředitele nemocnice Dr. Břízu, aby znovu provozoval Linku důvěry, kterou nemocnice pro ztrátovost zrušila.

Omezení provozu nekvalifikovaně kritizují pracovníci různých ambulantních služeb, kteří na rozdíl od PL Bohnice dostávají dotace od Magistrátu hl.m. Prahy. Nikdo všem těmto kritikům nebrání, aby provozovali CKI sami a dosahovali tak ekonomických ztrát. Kupodivu se o to nesnaží...

Hl.m. Praha provozuje řadu let centrum krizové intervence RIAPS, které je rovněž značně ztrátové a je tedy pochopitelné, že nemá zájem tyto služby rozšiřovat, ale chce je ponechat na bedrech státního zařízení. Není tedy pravda to, co uvedly některé sdělovací prostředky, že RIAPS začal místo CKI provozovat služby nově rozhodnutím města. Klienti se sami rozhodují, kam se obrátí. Není tedy pravda, že by se osoby, které mají problémy se vyrovnat s náročnými životními událostmi, neměli kam jít. Pouze s dlouhými nočními rozhovory se musí obrátit na RIAPS, pokud jejich stav nevyžaduje psychiatrickou hospitalizaci.

Není pravda, že se pobytem na lůžcích CKI předešlo hospitalizaci v léčebně, neboť tato lůžka byla lůžky léčebny. Není pravda (jak tvrdí Dr. Jarolímek), že tyto pobyty byly anonymní. Samozřejmě nebyly. Není pravda že se zrušením těchto lůžek ztratila možnost krátkodobých hospitalizací. Jedno a dvoudenních hospitalizace v CKI tvořila jen nepatrný podíl všech jedno a dvoudenních hospitalizací v PL Bohnice.

Není pravda, že CKI bylo "unikátním zařízením pro psychotiky (schizofreniky)", jak opakovaně tvrdí Dr. Jarolímek s tím, že RIAPS je pro neurotiky. Jednak se klienti obracejí na zařízení, aniž by uvažovali o vlastní diagnóze, jednak psychózy tvoří v CKI jen nepatrný zlomek diagnóz, konkrétně z ambulantně vyšetřeních tvoří 7%, z hospitalizovaných 15,5%. Deprese tvoří z ambulantních 15,5%, z hospitalizovaných 17%, neurózy a reakce na stres z ambulantních 54,6%, z hospitalizovaných 193 osob za rok 2006 53,4%.

Petice několika ambulantních psychiatrů, která se obrací na ministra se žádostí o zachování CKI, vlastně žádá, aby státní zařízení poskytovalo služby bez úhrady. Podle organizátorky petiční akce ambulantí lékařky Dr. Antončíkové v Praze neexistuje síť služeb "v případě potíží psychického charakteru". Při tom tuto síť mají tvořit právě ambulantní psychiatři. Dr. Antončíková také v červnu uvedla, že "tuto službu samozřejmě nikdo nehradí a její ztrátovost je nabíledni". Svoje skvělé vědomosti dokázala také "odhadem", že "ztráty z CKI tvoří nejvýše 3% z celkové ztráty léčebny". PL Bohnice však měla v roce 2006 ztrátu 1,7 mil. Kč, přičemž z CKI 3,5 mil. Kč, bez CKI by byla naopak 1,8 mil. Kč v plus. Podle Antončíkové "odhadu" by měla léčebna ztrátu 117 mil Kč. Někteří ambulantní psychiatři, kteří podepsali petici zaslanou na Ministerstvo zdravotnictví před tím napadli Ministerstvo zdravotnictví kvůli souhlasnému stanovisku s omezením nehrazených služeb v CKI. Například Dr. Zajíc zaslal dopis ministrovi, v němž mu vytýká omezení provozu CKI "posvěceného Vaším ministerstvem". Podle Dr. Lorence stanovisko ministerstva "hraničí se středověkým tmářstvím" a navrhl "zřídit zvláštní pavilon pro ministerské úředníky chtivé hospitalizace v léčebně.". Dr. Beránková si stěžovala, že se David "proloboval na Ministerstvo zdravotnictví", které pod jeho vlivem provádí "kroky zpět" a žádala změny "ve směru civilizovaného světa". Dr. Pfeifer napsal, že krizové centrum v Bohnicích neodpovídá moderní koncepci krizové služby a magistrátní RIAPS se podle něj "orientoval na duševně zdravou pražskou populaci".

Nikdo z těchto samozvaných rádců neodpovídá za ekonomickou stabilitu PL Bohnice, avšak někteří z nich (Dr. Příhoda, Dr. Vidovičová, Dr. Sgallová) prezentovali v médiích naprosto nerealistická doporučení k dosažení ekonomické vyrovnanosti služeb, které nikdo neplatí.

(Perex byl jako tisková zpráva zaslán ČTK, která z něj však použila jen část první věty, dalších několik vět byl komentář redaktorky ČTK. Části takto vytvořené zprávy pak byly použity do článků v některých denících. Zprávy se v ČTK nezprostředkovávají, ale vyrábějí. Článek je tedy o tom, co se lidé nemají dozvědět.)