Nejprve odpověď na vámi explicitně položenou otázku: Ne, nemýlíte se, avšak toto "nemýlení se" je významuprázdné. Píšete, že "rozsudek soudu opakovaně potvrzený na všech instancích je jakýsi právní instrument a rozhodnutí". Mění to pro nás nějak situaci? I rozsudek smrti nad Miladou Horákovou byl "jakýsi právní instrument a rozhodnutí". O čem to však vypovídá?

Jistý gaunerský režim si řešil své vnitřní problémy na účet pěti bulharských, tedy evropských občanek, nyní již dokonce unijních občanek (plus jednoho nového občana), a my máme jen zkonstatovat, že je, halt, postihl "jakýsi právní instrument a rozhodnutí", a že tedy mají smůlu. Omlouvám se, ale tuto logiku nemohu přijmout. Takže i nadále na ně hledím pouze jako na osoby držené protiprávně v cizí zemi, mučené a právě tak protiprávně odsouzené totalitním soudem. Vše ostatní již pak bylo jen hledáním cesty, jak jim odtud pomoci.

Samozřejmě to byl "handl" a nic jiného. Kaddáfí sedí na obrovských zásobách ropy, kterou Evropa potřebuje, v posledních letech omezil svou agresivní rétoriku a z velké částí i svou dříve nepokrytou podporu teroristických organizací. Zaplatil obětím z Lockerbie, jeho "diplomaté" již nestřílejí policisty v cizích zemích atd. atd. Zkrátka se "polepšil" a umožnil tak Evropě (i ostatnímu světu) hrát svou tradiční pragmatickou hru na měkkou diplomacii. Do tohoto zlepšování vlastního image by se již libyjskému milovanému vůdci nehodila poprava nespravedlivě odsouzeních Bulharek a proto hledal cestu ven, aniž by ztratil tvář. Cestu, která by mu ještě dodala i trochu popularity na domácí scéně -- vždyť vydobyl na zlém západu pomoc pro rodiny svých dětí. To všechno a další aspekty v sobě nese současná dohoda. Český tisk to správně pojmenoval a opravdu nebyl ve světě ojedinělý. To vás mohu ujistit.

I ta skutečnost, že některé současné zájmy Libye a Evropy jsou souběžné -- jako například omezení vlivu radikálního islámu v severní Africe -- nic nemění na skutečnosti, že Kaddáfí s Evropou uzavřel cynický handl v jehož centru byl život šesti nevinných. Je nyní na Evropě, jak se s touto skutečností vyrovná. Jak však znám její politicky korektní a v appeasementu zběhlé představitele, obávám se, že dosti rychle sami sebe přesvědčí, že v tom všem něco bylo -- jak to vy pregnantně říkáte "jakýsi právní instrument a rozhodnutí". A že tedy vlastně jednali správně a morálně, když na totalitní handl přistoupili.

Nepopírám také, že poměry v Libyi jsou ve srovnání s mnohými africkými zeměmi urovnanější. Koneckonců i u nás byly za bolševika poměry urovnanější, než jsou dnes. Ne každá urovnanost je sama o sobě hodnotou.

Závěrem tedy: neříkám, že v dané situaci, kdy bylo absolutní prioritou dostat nevinné co nejrychleji na svobodu a kdy vojenská varianta byla z řady důvodů nemožná, šlo najít jiné řešení. Jsem však dalek toho, nazývat jej nejlepším či dokonce dobrým. Jediným pozitivem je svoboda oněch šesti. Pochybuji o tom, že na tom bengházské děti budou o mnoho lépe. Vždyť Libye je dosti bohatá na to, aby se o ně adekvátně postarala již dříve. Co tedy na tom podstatně změní další miliony, nevím. A nakonec skutečnost, že Kaddáfí neztratil tvář, ba možná ještě posílil svou pozici, se nám v budoucnu pravděpodobně vymstí.