3. 8. 2007
Libye: Gaunerský režim si řešil problémy na účet evropských občanekVážený pane Wagnere, To že jste se ztratil v mém textu mě ani nepřekvapuje, byť jsem si jist, že nebyl čtenářsky složitý. A máte asi pravdu, že to je docela dobrý nápad tuto debatu ukončit. Působila dojmem dvou rovnoběžek, které se nemohou nikdy protnout. Takže bych si dovolil také jakési krátké závěrečné slovo, píše Richard Prager: |
Nejprve odpověď na vámi explicitně položenou otázku: Ne, nemýlíte se, avšak toto "nemýlení se" je významuprázdné. Píšete, že "rozsudek soudu opakovaně potvrzený na všech instancích je jakýsi právní instrument a rozhodnutí". Mění to pro nás nějak situaci? I rozsudek smrti nad Miladou Horákovou byl "jakýsi právní instrument a rozhodnutí". O čem to však vypovídá? Jistý gaunerský režim si řešil své vnitřní problémy na účet pěti bulharských, tedy evropských občanek, nyní již dokonce unijních občanek (plus jednoho nového občana), a my máme jen zkonstatovat, že je, halt, postihl "jakýsi právní instrument a rozhodnutí", a že tedy mají smůlu. Omlouvám se, ale tuto logiku nemohu přijmout. Takže i nadále na ně hledím pouze jako na osoby držené protiprávně v cizí zemi, mučené a právě tak protiprávně odsouzené totalitním soudem. Vše ostatní již pak bylo jen hledáním cesty, jak jim odtud pomoci. Samozřejmě to byl "handl" a nic jiného. Kaddáfí sedí na obrovských zásobách ropy, kterou Evropa potřebuje, v posledních letech omezil svou agresivní rétoriku a z velké částí i svou dříve nepokrytou podporu teroristických organizací. Zaplatil obětím z Lockerbie, jeho "diplomaté" již nestřílejí policisty v cizích zemích atd. atd. Zkrátka se "polepšil" a umožnil tak Evropě (i ostatnímu světu) hrát svou tradiční pragmatickou hru na měkkou diplomacii. Do tohoto zlepšování vlastního image by se již libyjskému milovanému vůdci nehodila poprava nespravedlivě odsouzeních Bulharek a proto hledal cestu ven, aniž by ztratil tvář. Cestu, která by mu ještě dodala i trochu popularity na domácí scéně -- vždyť vydobyl na zlém západu pomoc pro rodiny svých dětí. To všechno a další aspekty v sobě nese současná dohoda. Český tisk to správně pojmenoval a opravdu nebyl ve světě ojedinělý. To vás mohu ujistit. I ta skutečnost, že některé současné zájmy Libye a Evropy jsou souběžné -- jako například omezení vlivu radikálního islámu v severní Africe -- nic nemění na skutečnosti, že Kaddáfí s Evropou uzavřel cynický handl v jehož centru byl život šesti nevinných. Je nyní na Evropě, jak se s touto skutečností vyrovná. Jak však znám její politicky korektní a v appeasementu zběhlé představitele, obávám se, že dosti rychle sami sebe přesvědčí, že v tom všem něco bylo -- jak to vy pregnantně říkáte "jakýsi právní instrument a rozhodnutí". A že tedy vlastně jednali správně a morálně, když na totalitní handl přistoupili. Nepopírám také, že poměry v Libyi jsou ve srovnání s mnohými africkými zeměmi urovnanější. Koneckonců i u nás byly za bolševika poměry urovnanější, než jsou dnes. Ne každá urovnanost je sama o sobě hodnotou. Závěrem tedy: neříkám, že v dané situaci, kdy bylo absolutní prioritou dostat nevinné co nejrychleji na svobodu a kdy vojenská varianta byla z řady důvodů nemožná, šlo najít jiné řešení. Jsem však dalek toho, nazývat jej nejlepším či dokonce dobrým. Jediným pozitivem je svoboda oněch šesti. Pochybuji o tom, že na tom bengházské děti budou o mnoho lépe. Vždyť Libye je dosti bohatá na to, aby se o ně adekvátně postarala již dříve. Co tedy na tom podstatně změní další miliony, nevím. A nakonec skutečnost, že Kaddáfí neztratil tvář, ba možná ještě posílil svou pozici, se nám v budoucnu pravděpodobně vymstí. |