Dle mého názoru mají nekorektní vztahy, mezi zdravotnickým personálem a pacienty, v podstatě dvě příčiny.

1.Ryba smrdí od hlavy. Je naivní si myslet, že se jedná jen o problém středního a nižšího zdravotnického personálu. Dámy a pánové s titulem MUDr se často nechovají o mnoho lépe a nejde tu jen o komunikaci.

Několikrát jsem byl svědkem takového přístupu ze strany MUDrů, který by se snad dal kvalifikovat jako profesionální pochybení. Nevím, jestli fakticky o pochybení šlo, MUDr nejsem, ale vím jaký vliv má takový přístup na všechny kolem. No proč bych se měl "já" snažit, když sám Pan Doktor je líný si ukrojit 15 minut ze "svého" času, který stejně stráví na inspekčním pokoji sledováním televize či brouzdáním po internetu, místo toho, aby ještě jednou zkontroloval pacientovu dutinu břišní v situaci, kdy se během operace "ztratí" jeden tampon? A tím se dostáváme k příčině číslo 2.

2. Pacienti si nehájí svá práva dostatečně. Nejsou "zvyklí" informace o svém zdravotním stavu, procedurách na nich prováděných právem vyžadovat, stěžovat si na příslušných místech, či dokonce se jít soudit v případě, že na nich "nemocnice" provinila.

Tento fenomén je prorostlý celou naší společností, protože jsme prostě zvyklí na to, že "to stejně nemá cenu", že je lepší "držet hubu a krok". Tady mi nezbývá než částečně souhlasit a doufat, že až určitá generace, které já říkám "totalitní struktury", prostě .. umře.. odejde z vedoucích funkcí s rozhodovacími pravomocemi. No, kdo asi přijímá ty "zlé" zdravotní sestry? Kdo asi rozhoduje o osobním ohodnocení za vykonanou práci? Kdo asi řeší stížnosti pacientů a zaměstnanců a vyvozuje z nich patřičné důsledky? Schopní, nestranní a spravedliví manažeři? No u nás v "dětské" teda ne, možná někde v Raiffeisen. A jak vidím, tak jsme se opět dostali do bodu 1.

Závěrem chci jen říci, že dle mého názoru, je to celé o lidech. Na lidi je třeba bič, když se chovat neumí, cukr v případě opačném. Ze zdravotnictví chci odejít, jen jak to bude možné. Ne, že by 12 tisíc čistého, včetně 89 korun osobního ohodnocení, nebylo dostatečně motivující, nalhávám si, že odměna za mou práci může být i nemateriálního původu, ale prostě už nemohu a nechci poslouchat "svého" šéfa, který na otázku k smrti vyděšeného romského dítěte před operací zeleného zákalu ".. a co mně budou dělat?" odpoví ".. no vezmou velkej ostrej nůž a říznou tě s ním do oka".

A to jsme se ani nedostali k tomu, jak se v našem zdravotnictví hospodaří s "veřejnými" prostředy - "však je to zadarmo". No nic, možná příště, možná někdo jiný.

Ano, uznávám, jsem jen malý pohodlný český zbabělec.