13. 7. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
13. 7. 2007

Strukturální násilí - neviditelné zdi

Dorothee Wilhelm
Hlavní referát ze setkání Komise švýcarských církví pro mír, spravedlnost a zachování stvoření v St.Gallen ve Švýcarsku.

Termín pochází od norského badatele Johana Galtunga, zakladatele bádání o míru a konfliktu. Podle Galtunga je třeba považovat strukturální násilí za právě tak závažné jako násilí, které vychází z úmyslného destruktivního jednání jednoho pachatele nebo skupiny pachatelů, a je třeba ho brát stejně vážně. Galtung definuje: 'Strukturální násilí je vyhnutelné krácení základních lidských potřeb nebo, vyjádřeno obecněji, života, které reálný stupeň uspokojování potřeb snižuje pod to, co je potenciálně možné.'

Podle tohoto rozšířeného pojmu násilí je vše, co jednotlivci brání v tom, aby plně rozvinul své nadání a možnosti, formou násilí. Sem spadají nejen všechny formy diskriminace, nýbrž také nerovné rozdělování příjmů, příležitostí ke vzdělání a životních očekávání, stejně jako propast v životní úrovni mezi tzv. prvním a tzv. třetím světem. Sem patří také všechny omezené životní příležitosti, u nichž by omezení bylo vyhnutelné, také omezení zápasu o více sebeurčení, jak je veden lidmi s tělesným ale také duševním postižením.

V této obsáhlé definici nemůže už být násilí připisováno konkrétním, osobním aktérům, nýbrž je založeno ve strukturách. Na straně pachatele nemusí tedy stát žádná konkrétní osoba. A na straně obětí? Pojem strukturální násilí se vzdává předpokladu, že osoba nebo skupina osob musí subjektivně násilí pociťovat, aby bylo o náslií možno hovořit. Strukturální násilí často nepostřehnou ani oběti, protože omezující životní normy jsou už vnitřně přijaty. Strukturální násilí je neviditelná zeď a zeď samozřejmá, zdánlivě přirozeně nutná nebo bohem chtěná.

Bertold Brecht to zřetelně vyjádřil jako nikdo jiný: Ve svém díle 'Me- Ti. Kniha obratů' píše: Je mnoho způsobů zabíjení. Člověku lze vrazit do břicha nůž, lze ho zbavit obživy, je možné člověka neuzdravit od nemoci nebo ho strčit do nevyhovujícího bytu, je možné někoho udřít k smrti, někoho dohnat k sebevraždě, někoho poslat do války, atd. - jen málo z toho je v našem státě zakázáno.'

Strukturální násilí je zkrystalizované, zmrazené násilí, zamrazené v zákonech, hodnotách, normách, institucích a stereotypech, zamrazené také v hlavách jako samozřejmost. Strana pachatelů už není sama o sobě viditelná, ani často neví, že je stranou pachatelů. Strana pachatelů, to jsou ti, kdo profitují ze statu quo, aniž by si viditelně ušpinili ruce - to jsme také my. Naši předchůdci a současníci nám zašpiněné ruce odebrali a zanechali nám struktury, které to násilí, z něhož my profitujeme, nechávají automaticky plynout dál: Existují zákony, které diskriminují cizince a uprchlíkům odpírají asyl. Existuje pevnost Evropa, na jejíchž zdech ročně ztroskotají stovky člunů s uprchlíky.

Proč není žádná levicová koncepce bezpečnosti? Donedávna panovala buržoasní ideologie, která muže a jeho rodinu chrání před přehmaty státu, ale pak už členy rodiny nechrání před přehmaty vlastní skupiny. Tím bylo násilí v soukromí učiněno neviditelným a podpořeno zákonem. Teprve v ještě úplně nové skutkové podstatě trestného činu domácího násilí byla tato panující samozřejmost prolomena. Domácí násilí, tedy násilí v privátní sféře rodiny, je formou násilí, která postihuje zdaleka nejvíce žen a dětí, které ve Švýcarsku vůbec násilím trpí.

Páry cizinců, které nepocházejí ze zemí EU, a cizí partneři švýcarských občanů jsou ale novým cizineckým zákonem, který byl přijat 24.9.2006 nuceni k soužití v témž bytu, nechtějí-li ztratit své právo pobytu. Tím podporuje jeden zákon nadále domácí násilí proti této skupině, poněvadž už útěk do domova pro ženy znamená přestoupení tohoto zákona. Tolik k násilí v soukromí, které se jako násilí proti menšinám nadále strukturálně předvídá.

Naproti tomu se veřejný prostor vyzbrojuje, aby byl obyvatelstvu zprostředkován pocit bezpečnosti. Ve jménu bezpečnosti je veřejný prostor stále více a šířeji hlídán a kontrolován. Pocit bezpečí, kvůli kterému se zaznamenávají naše pohyby a jednání, nám má umožnit, abychom žili dále tak, jako doposud. Části obyvatelstva, které jsou podezřelé z narušování normálního běhu, jsou preventivně sledovány nebo postihovány represí.

To, co chybí, je levicová koncepce bezpečnosti, která spočívá na spravedlnosti, na vyrovnávání zájmů bez násilí, na perspektivě pro všechny, na základních právech pro všechny. Pro takovou koncepci je už všechno zde. S ní bych se cítila bezpečněji dnes i v pohledu do budoucnosti. A co vy?

"Nepřivykneš si" Nebo si na sledování zvykneme? Přivyknutí, samozřejmost - to je základna pro strukturální násilí. Strukturální násilí funguje hladce jen tehdy, když si neumíme představit už vůbec nic jiného. Tak jsme si zvykli na to, že provoz na silnicích si ročně vyžádá mnoho obětí. Všímáte si toho způsobu řeči? Provoz žádá oběti. Tak, jako vyžaduje oběti krvežíznivé božstvo. Oběti, které jsou mu s úctou přinášeny na oltáři hospodářské nutnosti. Náboženské výrazivo, náboženské obrazy, náboženská logika.

Bůh bible, ne muž, ne žena, neidentický s obrazem toho, kdo právě panuje, se od takových božstev za obětními oltáři odlišuje. On či ona o sobě říká: Jsem, který jsem, jako ten, kdo se pokaždé projevuje a prokazuje. Ústředním rozlišovacím znamením, kriteriem, které Boha odlišují od oněch božstev je toto:

Bůh nepožaduje žádné lidské oběti. Osvobozením Abrahama a Sáry od obětování jejich syna je otázka lidských obětí pro židovstvo a tím také pro křesťanství vyřízena. Jinak řečeno: Kdo vyžaduje lidské oběti, je modlou nebo modloslužebníkem, nepřítelem Božím. To je základní směrnice pro orientaci.

Ta pomáhá při analýze strukturálního násilí. Jedenácté přikázní, jak řekla Dorothee Sőlle, zní: "Nepřivykneš si". Když zvyklosti, samozřejmosti, automatické procesy zabíjejí lidi, skupinám lidí brání v plném životě, diskriminují je a oklešťují jejich život, pak jsou strukturálním násilím. Naše ochota zvyknout si připravuje pro strukturální násilí úrodnou půdu. Pokud se bude přijímat a snášet, že lidé předčasně umírají, žijí bez perspektivy, potud bude panovat strukturální násilí. Pokud my nežijeme tak, aby všichni mohli žít, je to strukturálně špatně. Tak, jak to je, to nesmí zůstat. Roztrhněte svá srdce - ne svůj oděv (Joel 2.13)!

Dorothee Wilhelm se v St.Gallen sama představila takto: "Budu k Vám zde dnes hovořit o strukturálním násilí. Jmenuji se Dorothee Wilhelm, jsem katolická theoložka a pedagožka, pocházím z Německa, 12 let žiji v Zurichu a je mi 43 let. A kromě toho jsem na vozíku."

Z němčiny v Neue Wege 4/2007 přeložila Marta Pešková

                 
Obsah vydání       13. 7. 2007
15. 7. 2007 Proč Rusko ustoupilo od Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě Pavel  Barák
14. 7. 2007 Rusko zrušilo svou účast na významné mezinárodní vojenské dohodě
14. 7. 2007 BBC: Svět se musí naučit žít s tvrdší ruskou zahraniční politikou
13. 7. 2007 Nelidské zacházení v policii a vězeňství: nekonečný příběh?
13. 7. 2007 CPT: Zdraví lidé jsou nuceni zůstávat v psychiatrických léčebnách
13. 7. 2007 Magnát Conrad Black shledán vinným
13. 7. 2007 Signál Gordona Browna Spojeným státům: Je načase tvořit, ne ničit
13. 7. 2007 Klid v České televizi Michal  Rusek
13. 7. 2007 Teherán jako hlavní město Iráku Robert  Jarkovský
13. 7. 2007 Biopaliva: za jakou cenu Daniel  Veselý
13. 7. 2007 Sněmovna reprezentantů hlasovala pro stažení amerických vojsk z Iráku
13. 7. 2007 Podvodný marketing s nekonečnou energií Štěpán  Kotrba
13. 7. 2007 Kterak se Dvořáková Anděla do špinavé politiky zapletla - dala všanc i své dobré jméno Zdeněk  Bárta
13. 7. 2007 Jednání o Temelínu v mírně optimistickém tónu Richard  Seemann
13. 7. 2007 Co se stane, když protestanti nevěří katolíkům, aneb Proč vycházet z toho, že by bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry měl změnit své mínění? Uwe  Ladwig
13. 7. 2007 K.K.K. Ladislav  Žák
12. 7. 2007 Estébácké PR, aneb Jakou váhu má slovo profesionálního lháře? Miroslav  Šuta
12. 7. 2007 "Je pošetilé kádrovat názory lidí"
12. 7. 2007 Máme kádrovat autory? Jan  Čulík
12. 7. 2007 Nemyslete. Když myslíte, tak nečtěte, když čtete, tak nepište. Když píšete, pak se nedivte... Štěpán  Kotrba
13. 7. 2007 Propaganda profesionálních lhářů Miroslav  Šuta
13. 7. 2007 Britské listy a morální evaluace autorů Jan  Čulík
13. 7. 2007 Buď šťasten Ivan  Diviš
13. 7. 2007 Michael  Marčák
13. 7. 2007 MTV hledá výnosy u fanoušků remixů
13. 7. 2007 Názor dne Oldřich  Průša
13. 7. 2007 Channel 4 dostane digitální rozhlasovou licenci
13. 7. 2007 Multimediální sdílení obav Štěpán  Kotrba
13. 7. 2007 Strukturální násilí - neviditelné zdi Dorothee  Wilhelm
13. 7. 2007 Dozor jako kult kolem strachu a bezpečnosti Rolf  Bossart
13. 7. 2007 26. ledna 2008 – Globální den akcí
13. 7. 2007 Obhajoba proutníků Jindřich  Kalous
13. 7. 2007 Kuba a její zdravotnictví Petr  Wagner
13. 7. 2007 Castro rozhodně není Stalin nebo Hitler
13. 7. 2007 Věda nemá morálku Petr  Wagner
13. 7. 2007 V čem spočívá epochální význam kubánské revoluce a jejího vůdce Fidela Castra Mesfin  Gedlu
13. 7. 2007 Mimo pořadí mobilizací Václav  Dušek
12. 7. 2007 Ukrajina: Moskva sa vzdá dvoch protiraketových radarov
12. 7. 2007 Romeo vypovídá: jak zemřel agent Ogorodnik Karel  Köcher
12. 7. 2007 Rozpor v prohlášeních Karla Koechera
12. 7. 2007 Případ Karel Koecher Jan  Čulík
11. 7. 2007 Fanatik Pacner trvá na mediálních mýtech Štěpán  Kotrba
12. 7. 2007 Koecher sloužil totalitě Boris  Cvek
12. 7. 2007 Fanatici všech zemí, spojte se Štěpán  Kotrba
13. 7. 2007 Mezi uklízečkou a Goeringem byl rozdíl Boris  Cvek
12. 7. 2007 Přepyšný Pacner mlží Zdeněk  Hrabica