Mohli jsme si připadat jako ve sportovní aréně, kde skupinky nejzavilejších fanoušků co chvíli vyrazí do ulic a ručně si to vyřídí se všemi, kteří jim nepřejí vítězství. Možná se však stalo něco zásadnějšího. Někde hluboko dole na sebe narazily tektonické desky unášené horkou lávou a začal narůstat tlak, který v minulosti už rozmetal mnohou krajinu a vystavěl nová pohoří.

Těch drobných otřesů během podzimu a začínající zimy přibylo. Asi je marné nadávat na jednotlivé politiky a očekávat zázračná řešení. Asi je v nepořádku cosi zásadnějšího. Arogance se pokaždé rodí ze slabosti. A slabost, to je vnitřní nedostatek jistoty, která není podepřena jasnými pravidly, souzněním s logikou událostí a poctivým hledáním příčin.

Máme štěstí i smůlu že místo, kde prožíváme svůj život, je tak trochu laboratoří budoucnosti. Někde dole na sebe narazily tektonické desky, jejichž váha je součtem vnitřních i vnějších tlaků. Není to pouze náš problém. Ale zdá se, že se nacházíme v jeho epicentru. Můžeme strčit hlavu do písku a pouze našívat další prýmky na obnošený klubový dres, který je nám drahý. Můžeme dál hledat viníky a trhliny ve zdích umazávat sádrou a primalexem. Na krátký čas to možná pomůže. Osobně si myslím, že by asi bylo účinnější zvážit,čím vyztužit podloží domů ve kterých žijeme, hledat souznění s těmi, kteří obývají stejnou ulici a snažit se o pochopení procesů, které nám probíhají přímo pod nohama.