21. 12. 2006
Pohádka o hvězdicíchSpolu s vánočním přáním ji nám posílá Martina Dostálová: Jeden starý muž se kdysi vydal na večerní procházku po mořském břehu. Slunce už zapadalo a teplý vzduch voněl odcházejícím létem. Byl odliv. Moře ustoupilo z pobřežních mělčin a odhalilo místa, která ještě před pár okamžiky byla jeho dnem. Až kamsi za obzor se podél břehu táhl široký pruh mokrého písku,zbrázděný stružkami odplývající vody. Ryby odplavaly,ale na suchu uvázlo bezpočet velkých hvězdic.Pláž jimi byla poseta, kam jen oko dohlédlo. |
V tom si stařec všiml chlapce, který kráčel po břehu a sbíraje hvězdice z písku, vracel je zpátky do moře. Proč to děláš? zeptal se ho. Příliv bude až ráno, odpověděl chlapec,hvězdice by uschly. Jen se podívej, kolik jich tu je,mávl starý muž rukou směrem k obzoru. Ani kdybys sbíral celou noc, nezachráníš je. Myslíš, že to ,co děláš,má nějakou cenu? Chlapec zamyšleně pohlédl na hvězdici, kterou právě držel v ruce. Myslím, že zrovna pro tuhle ano...řekl potom. (příběh volně přepsaný podle vyprávění J. D. Bauma, vydala Nadace Klíček k výstavě Vita Humana 1996) |