Mírové mise jako způsob řešení konfliktů

Spolu s proměnou charakteru konfliktů však zároveň došlo i k rozvoji nástrojů a aktérů na poli jejich řešení. Role mezinárodního společenství nabyla na významu a aktivity jeho institucí začaly narůstat. Mezi možnostmi, jak zasáhnout do konfliktů v různých koutech světa a přispět tak k jejich vyřešení, se objevily operace na udržení míru (peacekeeping operations). Postupem doby se staly jednou z nejviditelnějších aktivit Organizace spojených národů, jež si od první mírové mise na Sinajském poloostrově v 50. letech do současnosti na své konto přičetla již přes šedesát misí. S přehodnocením postavení státu v mezinárodních vztazích se dále zvýšil potenciál mírových misí - důraz na bezpečnost jednotlivce jim dodal větší legitimitu a otevřel tak prostor pro účinnější řešení konfliktů.

EU jako peacekeeper

Spojené národy však nejsou jedinou organizací, která se angažuje na poli udržování míru. Kromě Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě či Severoatlantická aliance si mírové operace můžeme začít spojovat i s Evropskou unií. Na konci 90. let Unie zahájila budování společné bezpečnostní a obranné politiky, jejíž vrchol představují právě mírové mise. Od roku 2003 vyslala Unie celkem čtyři vojenské operace, z nichž první směřovala do Bývalé Jugoslávské republiky Makedonie (Concordia), druhá se uskutečnila v Demokratické republice Kongo (Artemis), třetí proběhla v Bosně a Hercegovině (Althea) a se zatím poslední se EU znovu vrátila do Konga (EUFOR RDC), dlouhá léta sužovaného občanskou válkou.

Operace EU v Kongu

Zaměřme se na aktuální operaci v Kongu. Proč se Unie rozhodla vyslat vojáky právě tam, když války řádí v nespočtu dalších afrických zemích? Kongo se řadí mezi tradiční příjemce pomoci ze strany EU, a to jak ve formě rozvojové, tak na poli bezpečnosti. Podstatnou roli hrají historické vazby z doby kolonialismu a jak už to tak bývá, "až na prvním místě" se ocitá obrovský ekonomický potenciál této země, velké jako celá západní Evropa. Úkolem operace je především podporovat tamní misi Spojených národů (MONUC) ve stabilizování bezpečnostní a politické situace a přispívat k ochraně civilního obyvatelstva. Podílí se na ní celkem 20 členských států Unie spolu s Tureckem. Zajímavé je, že probíhá bez využití prostředků NATO, jak je u operací EU zvykem, což posiluje samostatnou identitu bezpečnostní a obranné politiky Unie na poli udržování míru.

Proč se Unie rozhodla vyslat operaci zrovna nyní? V Kongu totiž letos proběhly jedny z nejdůležitějších demokratických voleb v moderní historii afrického kontinentu, od kterých se očekává ukončení téměř půl století trvajícího období diktátorských režimů, a jejich zajištění si žádalo značné nasazení sil, vzhledem k 25 milionům voličů a tristní bezpečnostní situaci zejména na východě země. Konflikt v Kongu si za dobu svého trvání vyžádal přes čtyři miliony obětí a stal se tak místem nejkrvavějších masakrů od konce druhé světové války. Přestože jde o jednu z největších humanitárních krizí, západní svět tamní situaci nevěnoval odpovídající pozornost, čímž si konflikt vysloužil trefný přívlastek "zapomenutá válka". Ačkoliv jsou obyvatelé Konga sužováni chudobou, země je velmi bohatá na nerostné suroviny, které jsou zároveň jednou z hlavních příčin konfliktu. Spleť ozbrojených pašeráků, zahraničních firem nelegálně těžících nerostné bohatství, vládních oddílů a vysokých politických představitelů činí celou situaci nepřehlednou a komplikuje tak uspokojivé vyřešení konfliktu. Napětí v zemi ještě umocňují pachatelé rwandské genocidy z roku 1994, kteří do Konga uprchli před spravedlností, následovaní svými oponenty. Násilí se přelévá do sousedních zemí; skutečné ukončení bojů v Kongu by proto znamenalo výrazný krok směrem k uklidnění celého regionu.

Oficiálně byla vlna násilí zastavena v roce 2003, kdy byla zformována přechodná vláda s hlavním úkolem zorganizovat volby. S upřesňováním jejich termínu začala být také plánována operace EUFOR RDC, jež byla v červnu letošního roku odstartována a mohla tak přispět ke snadnějšímu průběhu voleb. Její mandát se rozběhl dnem zahájení voleb (30. červenec) a předpokládá se, že bude ukončen v listopadu tohoto roku. Přestože část poslanců Evropského parlamentu vidí misi jako příliš riskantní a priority pro zásahy Unie hledají v jejím blízkém sousedství, či pochybují o tom, zda jde v případě Konga o podporu míru a ne spíše o upevnění hospodářských zájmů, zůstává faktem, že operace podpořila MONUC ve svých cílech, přispěla k udržení bezpečnosti v průběhu voleb a dokonce si i získala určitou důvěru místního obyvatelstva.

Šance pro Afriku?

Zdá se, že si Unie uvědomuje význam Afriky pro evropský kontinent a je ochotna nejen slovy, ale i činy přispět k její stabilizaci a demokratizaci. Pro Unii samotnou je významné, že se operace stala výrazem úspěšného pokračování evropské bezpečnostní a obranné politiky. Lze proto předpokládat, že podobných aktivit bude v budoucnu přibývat a Africe se tak naskytne šance, že se za pomoci evropských sil lépe vypořádá s ozbrojenými konflikty ovládajícími její každodenní realitu.

Co se týče konfliktu v Kongu, je však nutné si uvědomit, že peacekeeping není všelék a samotný nemůže konflikt vyřešit, pouze vytvořit podmínky k jeho urovnání. Aby měly výsledky operací na udržení míru dlouhodobý účinek, musí na ně navazovat důkladná post-konfliktní obnova, zahrnující prevenci vypuknutí dalšího násilí, zajištění spravedlnosti a vlády práva, usmíření znepřátelených stran, podporu ekonomického vývoje a mnoho dalších kroků. Jen tak se země může dostat ze začarovaného kruhu násilí a vydat se na cestu stabilizace.