Návrh by měl mít nejen základní náležitosti, tedy kdo jej činí, čeho se týká a co se navrhuje, ale je třeba označit i odpůrce (protistranu, proti níž je návrh podán) a podobně jako u žaloby je vhodné uvést, jak má být rozhodnuto (jaká povinnost má být uložena) - tj. zformulovat obdobu žalobního petitu. Z návrhu by mělo být i patrné, že jsou splněny podmínky poskytnutí ochrany dle § 5 (trvající stav - zřejmý zásah - krátký interval mezi zásahem a podáním návrhu či obdobnou obranou proti zásahu).

Zároveň nelze žádat cokoliv, ale zpravidla pouze zákaz zásahu, zdržení se zásahu nebo obnovu předešlého stavu (zbourá-li soused schody, lze žádat jejich obnovu, nikoliv postavení výtahu). Ust. § 5 OZ nelze používat jako všesběrné ustanovení na veškeré problémy, které nelze řešit jinak nebo rychleji, ač se to tak často děje, zároveň zmíněné řízení má své ostré limity a zkoumá se pouze, zda jsou či nejsou dány podmínky k vyhovění návrhu, nikoliv zda je návrh oprávněný, legitimní nebo zda v pozadí existuje hlubší a rozsáhlejší problém - řízení zde nelze znásilňovat jakkoliv dobře míněnou snahou pomoci (max. se lze v rámci řízení pokusit o uzavření smíru, kdy smír vtělený do rozhodnutí by pak byl alternativou k vyhovění nebo zamítnutí návrhu - zde je však třeba vstřícnosti obou stran).

V souvislosti s obranou nájemníků je pak třeba říci, že obrana dle § 5 OZ není určena přednostně k ochraně nájemníků ani k řešení věcí spadajících jinak pod pravomoc soudů, jsou-li soudy pomalé. Řada excesů ze strany majitelů domů však bude zpravidla naplňovat skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, spáchaného formou schválností, což obecní úřad řeší z úřední povinnosti (je-li mu podezření oznámeno), eventuálně může jít o trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle ust. § 249a TZ (řeší policie).

V praxi lidé žádají o ochranu dle § 5 v nejrůznějších případech, bez ohledu na to, zda jim řízení může či nemůže pomoci nebo zda lze jejich návrhu vyhovět - objevují se případy, kdy soused chce zabránit pronikání slepic z vedlejší zahrady, kdy si manžel proti vůli manželky vodí domů pochybné kamarády, kdy majitel otálí s opravou dosluhujícího plynového vedení, kdy soused už deset let údajně hlučí apod. Zamítnutí návrhu, kterému vyhovět nelze, si pak často občané vysvětlují tak, že byl odmítnut jejich oprávněný požadavek, nikoliv že návrhu dle zákona nebylo možno vyhovět, a postup správního orgánu pak vnímají jako nevstřícný nebo chybný. V řízení dle § 5 OZ se ale nezkoumají otázky právní ani morální, ale pouze faktické.

Jedním z důvodů, proč jsou návrhy podávány, je také to, že soud je drahý a trvá příliš dlouho. Je otázkou, zda pomalost a nákladnost soudů je důvodem k tomu, aby se civilní agenda přenášela na úřady (příp. úřady dokonce nově vznikající, jak p. Zabloudilová navrhuje), v každém případě je třeba upozornit, že s účinností nového správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) se navrhovatel (či odpůrce) nemusí vyhnout povinnosti hradit náklady řízení (resp. náklady protistrany), měl-li protivník v řízení úspěch. (Řízení o § 5 OZ se dle převládajícího názoru řídí ustanovením § 141 nového správního řádu, jež upravuje sporné řízení, odst. 11 pak umožňuje podobně jako v civilním řízení přiznávat náhradu nákladů.)

Nechci se zabývat oprávněností zájmů a požadavků majitelů domů nebo nájemníků, ani nepopírám zavrženíhodnost jednání těch majitelů, kteří nevybíravým způsobem své nájemníky šikanují, chtěl jsem pouze upozornit, že ne každá právem nabízená možnost řešení je efektivní, účinná a vhodná k řešení toho kterého problému.