Malování bylo plnohodnotnou a samostatnou tvůrčí oblastí S.Ejzenštejna. V jeho díle je možno rozlišit jednotlivé periody ( v mladosti vliv symbolismu a moderny, poté působení kubismu a konstruktivismu, vazba se surrealismem a nové objevení neoklasicismu). Jeho kresby byly srovnávány s Pablem Picassem, Henri Matissem, Jeanem Cocteau, Diegou Riverou...

Dnes nikdo nepochybuje o tom, že Ejzenštejn ve své grafice vytvořil "teritorium svobody" a mohl tak vyjádřit své pocity a ideje s tou mírou upřímnosti, které byl zbaven ve filmu. Malování sloužilo Ejzenštejnovi jako ironický a tragický "komentář" k tomu, co se dělo v zemi (a o čem nebylo možné nahlas hovořit), k vizuálnímu chápání a typologickému zobecnění toho, co ho přitahovalo v staleté historii umění, k psychoanalytickému sebeobětování a sebeosvobození... Za svůj život stačil namalovat několik tisíc obrázků -- větší část se podařilo zachránit v jeho archivu a soukromých sbírkách. V podmínkách tehdejšího Sovětského svazu nebylo snadné získat kvalitní papír, a tak Ejzenštejn kreslil na odmítnuté scénáře, na balící papír, různé lístečky, obálky...Takový papír časem zažloutl, ztrácela se tuha...

V letech 1968-71 vydal Svaz filmařů faksimile čtyř alb, jež jsou s originály totožné v barvě i rozměru: "Návrhy k Ivanu Hroznému", "Kresby z různých let" , "Mexické motivy" a " Divadelní obrázky". 80 námětů ze sbírky, která se stala bibliografickou kuriozitou, jsou představeny na této výstavě.

Faksimile zapůjčilo Musei kino Moskva.

Sejgej Michajlovič Ejzenštejn (angl. transkr. Eisenstein, 23. 1. 1898 - 10. 2. 1948)

Narodil se v Rize, v rodině architekta. Poté, co ukončil střední školu, studoval na Vysoké škole technické v Petrohradě. Po revoluci, v roce 1917, ze školy odešel a jako dobrovolník nastoupil do Rudé armády. V roce. 1920 byl poslán na Akademii generálního štábu na kurz tlumočníků. Posléze odešel pracovat do moskevského divadla Proletkult, kde se později stal režisérem. Ve svých filmech vytvořil osobitý styl montáže. Jeho film "Křižník Potěmkin" se řadí mezi nejlepší filmy 20.století. V roce 1958 tento snímek v Bruselu kritici a historici označili za nejvýznamnější dílo světové kinematografie. Po nástupu zvukového filmu natočil "Deset dní, které otřásly světem" (1927) -- podle reportáže J. Reeda. V roce. 1929 se vydal společně s režisérem G. Alexandrovem a kameramanem E. Tiessem na studijní cestu po západní Evropě a Americe. V roce 1931 všichni tři odjeli do Mexika, kde začali točit film "Que viva Mexica!". Pro nesouhlas úřadů a finanční problémy film nedokončili. Natočený materiál později, bez souhlasu Ejzenštějna, zpracoval hollywoodský producent S. Lesser pod názvem "Thudner over Mexico". Roku 1937 natočil film "Běžin lug" -- nadčasové mytologické podobenství o zavraždění chlapce, jemuž pokrokové uvědomění velelo udat vlastního otce. Tento snímek byl pro Stalina nepřijatelný. Negativ byl zničen a Ejzenštejn musel celý film natočit znovu podle nových direktiv. I tento druhý film byl podroben kritice. O třicet let později se podařilo režiséru Jutkevičovi a filmovému historikovi Klejmanovi sestavit z dochovaných fotografií půlhodinový snímek, jako pokus o "vzkříšení zabitého filmu".

I jeho další filmy se zapsaly do zlatého fondu světové kinematografie: Alexander Něvský (1938), Ivan Hrozný (1944).