"Irácká soudní moc dosazená vládou, která byla dosazena americkou okupační mocí ... Legitimita soudu nad ním je však víc než sporná".

Iráckou vládu dosadili iráčtí voliči ve volbách, jejichž průběh byl mezinárodně monitorován. Avšak toto je zbytečný úkrok stranou.

"Patří k demokratické a humanistické tradici této země, že absolutní trest pokládá za doménu režimů absolutistických, či takových, pro které život člověka znamená podobnou hodnotu jako pro vraha."

Toto je vysloveně nepravdivé tvrzení.

Základním představitelem demokratické a humanistické tradice této země je T.G.Masaryk, který trest smrti nejen schvaloval (byť nikoliv jako zcela běžnou záležitost), ale nemalé množství jich osobně podepsal. Žádný další čs. představitel demokratické a humanistické tradice se svým historickým významem s TGM nemůže srovnávat.

Na zákazu trestu smrti u nás rovněž není nic inheretně demokratického, neboť demos (lid) u nás se ve všech průzkumech veřejného mínění již 16 let systematicky vyslovuje pro jeho znovuzavedení. Není nejmenších pochyb o tom, jak by dopadlo případné referendum. Trest smrti u nás byl zrušen na základě rozhodnutí několika desítek lidí v tehdy nevoleném Federálním shromáždění (květen 1990), a zrušen zůstává jen díky zahraničně-politickému nátlaku (viz například reakce europolitiků na snahu Polska jít v tomto směru vlastní cestou), nikoliv z většinové vůle obyvatel tohoto státu.

Podobný stav se ostatně týká velké části západoevropských zemí, takže výroky o tom, co "respektuje většina Evropy" se v zásadě vztahuje jen na politické elity evropských zemí.

Poslední výrok o šerifovi se silnou zbraní je už čirá demagogie. Podobně by bylo lze napadat odpůrce trestu smrti na základě toho, že nejprominentnější odpůrce trestu smrti v bývalém západním Německu, který prosadil zákaz trest smrti do německé ústavy, byl bývalý prominentní nacista, kterému vadila skutečnost, že SS-Kameraden jsou v případě dopadení a odsouzení dosti často věšeni. Zjevně nesmyslné spojení, stejně jako s tím "šerifem".