Většině lidí je fuk, jaké to bude mít následky pro premiéra, avšak už jim není vůbec jedno, jaké to bude mít následky pro nás pro všechny. Daleko nejhorší je to, že jsme nyní byli zavlečeni do konfrontace s radikálním islámem, přičemž v této konfrontaci britští a američtí občané shledávají velmi obtížným (o ostatním světě už vůbec nemluvě) důvěřovat vedoucím představitelům "naší strany".

Tito politikové podvedli veřejnost tolikrát, tak radikálně špatně interpretovali události, přijali tolik chybných politických řešení. Takže když nám tvrdí, že je nutné přijmout omezení občanských svobod při boji proti terorismu, udržovat v Afghánistánu jednotky NATO, pokračovat v boji v Iráku a dokonce i přestat nosit v zavazadle do letadla pastu na zuby- i kdyby byly některé z těchto návrhů správné, je velmi obtížné přijmout ty osoby, které činí tato rozhodnutí, jako lidi, jimž by bylo možno důvěřovat.

Je pozoruhodné, že John Reid, donedávna britský ministr obrany, se vůbec odvažuje vyjadřovat se třeba i o tom, jaké bude počasí, nemluvě o britské bezpečnostní politice, poté co ve funkci ministra obrany řekl, že se britští vojáci "zřejmě vrátí z Afghánistánu, aniž by tam vystřelili jediný výstřel". (Přitom jsou tam trvale angažování v trpkých bojích, v nichž nevítězí.) Generální prokurátor lord Goldsmith je nedůvěryhodnou figurou už od doby, kdy tvrdil, že útok na Irák je legální. A dnes máme jen tak akceptovat jeho názory na to, zda je přípustné používat u soudu záznamy pořízené odposloucháváním?

To je vážné, protože al Kajda opravdu představuje smrtelnou hrozbu. Bushovo a Blairovo podvádění o zbraních hromadného ničení způsobilo, že se zkratka ZHN stala materiálem pro satiriky. Jenže budeme mít velké štěstí, jestliže během nadcházejících deseti let nebude použito zbraní hromadného ničení někde na světě, a pravděpodobně proti nám.

Je znepokojující, že obrovský počet lidí pociťuje nyní takový hněv vůči Bushovi a Blairovi za Irák, Afghánistán a nyní Libanon, že chtějí, aby americké a britské jednotky v zahraničí byly poraženy. To je zjevně velkou chybou. Ať už byly učiněny jakékoliv chyby, nemůže být v zájmu iráckého ani afghánského lidu, ani světa, aby zvítězili islámští extremisté. Zdá se nyní velmi nepravděpodobné, že by v Iráku či v Afghánistánu zakořenila demokracie, ale je nedůstojné nepřidržovat se aspoň malé naděje, že by se to podařit mohlo.

Zdá se důležité, abychom oddělili svůj hněv vůči Bushovi a Blairovi od problému vztahů k islámskému světu. Musíme stavět mosty směrem k umírněnému islámu. Musíme se také postavit proti fanatikům se sebedůvěrou ve vlastní věc, kterou Západ v současnosti nemá. Západ nemůže vyjednávat s fundamentalisty, jejichž skutečným nepřítelem je moderní éra. Jejich vítězství by bylo tragedií zejména pro ženy, ale také pro všechny muslimy, kteří chtějí sdílet prosperitu i příležitosti jednadvacátého století.

Právě Bushovi se podařilo proměnit Usámu bin Ladina v hrdinu na docela nepravděpodobných místech. Jeden univerzitní učitel z Malajsie mi nedávno vylíčil rozhovor s mladým Thajcem, kterého potkal v Bangkoku, jak prodává trička s fotografií bin Ladina a sám má jedno z nich na sobě. Prodavač skoro vůbec nevěděl, kdo bin Ladin je. Znal ho jen jako nepřítele George Bushe, a vzhledem k tomu, že Bush byl spojencem tehdejší thajské vlády, to mu stačilo. V mnoha částech světa, kde je Amerika zoufale nepopulární, je vnímán bin Ladin jako "nepřítel mého nepřítele", a tedy "můj přítel", dokonce i jako "můj spolubojovník".

Je velmi deprimující, když tomuto postoji propadají i někteří Evropané. Tak málo sebevědomí mají někteří lidé ohledně kvality svých vlastních společností, že jsou ochotni připustit, že by mohl mít bin Ladin tak trochu pravdu. Říkají: když Bush a Blair okupovali Irák a podporují útlak Izraele vůči Palestincům, kdo může obviňovat mladé muslimy, že se přidávají k al Kajdě?

Usáma bin Ladin hlásá svatou válku jen pro věc samotnou. Argumentuje, jako to činil Adolf Hitler, že vedení války je samo o sobě cílem. On a jeho stoupenci chtějí zabíjet lidi po tisících. Pokud ho George Bush označil za "islámského fašistu", je to jeden z mála pravdivých výroků, které od 11. září 2001 vyšly z Bílého domu.

Musíme nějak přežít poslední měsíce vlády Tonyho Blaira a pak ještě dva další, znepokojující roky vláda George Bushe. Posléze budou jejich následníci muset obnovit víru, že si Západ zaslouží vyhrát válku proti islámskému fundamentalismu. Vždyť tomu tak je.

Není důvodu, aby se Blairův nástupce otevřeně hádal se Spojenými státy. Je ale nezbytné vytvořit mezinárodní dojem, že Británie dokáže mít svůj vlastní názor, odlišný od názoru Ameriky. Jsme uprostřed války s fanatiky, jejichž vize je brutální, primitivní a nihilistická. Budou poraženi pouze potud, pokud budou rozumní lidé považovat opačnou vizi Západu za spravedlivou a nesobeckou. Za vlády Bushe a Blaira ta vize spravedlivá a nesobecká není a nikdy nebude.

Podrobnosti v angličtině ZDE