Chyba první -- pan prezident v radostném pohnutí mysli horkokrevně oznámil nominaci M. Topolánka k jednáním o sestavení vlády. Předčasně, neb ještě před oznámením konečných výsledků voleb. Řekněme trochu ulitý start. Předseda ČSSD jej zaznamenal a zareagoval. Vývoj se začal zadrhávat.

Chyba druhá -- pan prezident, snad ve snaze něčemu nějak napomoci, upřímně sdělil národu, že druhý ani třetí pokus o sestavování vlády nesvěří předsedovi druhé nejsilnější politické strany. Vše se začalo zamotávat rychlostí ještě větší. Když se něco zamotává velkou rychlostí, tak většinou do pomala.

Chyba třetí -- pan prezident ve snaze přikápnout oleje do vyjednávacích soukolí v rukou ODS a jejích dvou menších partnerů, ale přisypal pár zrnek písku větou o dvou nestejných stovkách v Poslanecké sněmovně. ČSSD tím samozřejmě nepotěšil. KSČM jak by smet. Upozaďování jedněch ve prospěch druhých tak vcelku pochopitelně vedlo ke stavu, ve kterém se nacházíme.

Strany reprezentující neduživý pokus o trojkoalici se přece nemohou divit, že jejich političtí soupeři konají tak, jak konají. Byli by hloupí, kdyby si počínali méně sebevědomě, ač je jim to zhusta vyčítáno. ODS se tak dostává největšího talíře odříkaného chleba. Podle jedněch po právu, podle druhých proti jejich nezadatelnému právu vítězů. Jak vidno i vítězství se však může zajídat. Pan Topolánek by mohl vyprávět.

Po celou dobu, která od vyhlášení voleb uplynula, jsme mohli byt svědky zvláštního jevu, který jde popsat slovy "Ústava je takový neformální návod ke správě země podle mých prezidentských (našich stranických) představ."

Chyba čtvrtá a hlavní -- pan prezident za uplynulé dva měsíce neučinil krok, který od něj Ústava ČR očekává, předpokládá a vyžaduje. Totiž nejmenoval osobu, která vládu má sestavit. Počínání je to poněkud bezústavní, ač země ústavu má.

Neformální meditace lze vést s dalajlámou. Sestavování vlády je vážnější problém. Zvláště, když je výsledek právě takový, o jaký se svým hlasováním občané přičinili. Bez kompromisu to, jak vidno, nepůjde. Myšleno bez kompromisu při vyjednávání. Nikoliv bez kompromisu při vykládání ústavy. Ta opravdu není trhací kalendář. Proto poslední výzva M. Topolánka mířící vůči J.Paroubkovi, aby jeho vláda podala demisi, byla zcela po právu, stále v čele ligitimní vlády stojícím Paroubkem, oslyšena. Až budou ustaveny orgány sněmovny, bránit tomu už nebude nic. A bezpochyby se tak stane. Přesně dle litery ústavy.

V současné chvíli budou muset všichni zúčastnění, po letních parnech již s vychladlými hlavami, začít znovu od začátku. Bez reminiscencí, bez zášti. Země nějakou vládu potřebuje. Nejraději takovou, abychom nechodili k volbám častěji, než je zákony stanoveno.

Správa země by měla být pokud možná kontinuální. Rozpočet potřebujeme spolu s mnoha dalšími kroky směřujícími dovnitř země. Svět též nečeká, až si vládu sestavíme. Děje se v něm přitom mnoho důležitého. Jistě, světová zahraniční politika se bez ČR obejde. Obejde se však i ČR bez zahraniční politiky? Neujíždí nám někde vlak?

Zatím lze mít jedinou jistotu. Neujede nám autobus v Ústeckém kraji. Bohužel.