Není to ale ojedinělý jev. Čeští novináři si totiž zhusta myslí, že k objektivita je tolik, když se uvede na každou stranu něco. I kdyby relevance daného údaje byla nulová. Dobrým příkladem může být i jakási "objektivizace" války v Libanonu mladofrontího myslitele Martina Komárka, který si myslí, že když poskládá do juxtapozice výčet banálních a pod povrchem této banality nejasných a zpochybnitelných domněnek, dosáhne objektivního zhodnocení příčin konfliktu. Může skutečně tvrdit, že je útok veden kvůli posílení politické pozice izraelského premiéra Olmerta? Může vůbec profesionální novinář a inteligentní člověk formulovat nějaký argument takto: Hizballáh je stát ve státě, libanonská vláda rezignovala, aby ho naučila civilizovaným způsobům, někdo ho musí umravnit." Na jedné straně spekulace, která se opírá pouze o jiné spekulace, na druhé straně hrubě primitivní tvrzení, které snad vypovídá pouze o intelektuální vyspělosti autora. Celý výčet pro"pro a proti" vlastně není ničím víc než zjednodušující sumarizací "fakt" ze zpravodajství, jako v případě uvedeného zpravodajství ČRo. Žádná viditelná hlubší znalost problematiky, žádná snaha o to nabídnout čtenáři (posluchači, divákovi) bližší prozkoumání kořenů a příčin konfliktu, jako se o to velmi zdařile pokusili např. Jakub Rolčík nebo Jindřich Kalous v Britských listech. Jen hloupost a bezbřehá nadutost, která těmto lidem dovoluje vyjadřovat se ke všemu, co se nikdy ani nesnažili pochopit.