Kdo už víc může dosvědčit věrohodnost mého požadavku než já sám? Prý to je takové nařízení, odvětila, aniž by pochopila jeho trapnost. Napsal jsem tedy cedulku, pověsil ji na branku a skutečně, mám pokoj od těch hloupostí. Jediné, co musím nyní "zkousnout", jsou letáky různých společností, přiložené ke složenkám. Na jednom z nich jsem letmo zahlédl otázku, která mě přece jen zaujala svojí absurditou. Proč máte rád svůj mobil?

Celebrita ochotně odpovídala, zatímco já jsem nevěřícně kroutil hlavou. Nemám rád svůj mobil, nemám k němu žádný vztah, musel jsem ho koupit k tomu, aby sloužil a občas otravoval, není důvod ho mít rád, nemá ke mně žádný emocionální vztah. Čas vánoční se topí v trapnostech, sprostě se nabízí a visí všude kolem nás, leze nám do ucha, píchá do očí, je komerční a je otravný.

Souvislostem člověk ale stejně neuteče. Kamiony na mě troubí, protože jezdím osmdesátkou zcela v pravém pruhu. Nechápu. Je to absurdní, já je obtěžuji svoji pomalou jízdou, ale přitom převážejí pitomosti, které nepotřebuji. Nenakupuji, nevidím, neslyším, izoluji se, jak to jde, a snažím se někde uvnitř sebe, v posledním prostoru svobody myslet na ty, které mám rád. Jsou to moje Vánoce.