Pohlížím dost skepticky na argumentaci Milana Valacha, že vítězství Vlastimila Horvátha v soutěži SuperStar povede nějakým způsobem k umenšení rasistické nesnášenlivosti, kterou pociťuje většina Čechů vůči svým romským spoluobčanům.

Proč?

Rasismus totiž není většinou nijak ovlivňován individuální, osobní občanovou zkušeností. Rasismus je založen na kolektivním, neosobním stereotypu. Jednotlivého člověka, kterého dobře znáte, a to platí i o populárním soutěžícím v silně sledovaném pořadu v bulvární televizi, do toho kolektivního neosobního stereotypu nevtěsnáte. A obráceně, dobrá individuální zkušenost se známým jednotlivým člověkem, a tedy "osobou s individuální lidskou tváří", člověkem vlastně vám nějak blízkým, většinou asi neodstraní všeobecně pociťované předsudky, založené na představách o neosobním, anonymním davu "lidí tmavší pleti".

Ukradne-li vám v tramvaji Cikán mobil nebo peněženku, toho člověka osobně neznáte (ani vám nepřipadne, že je to člověk) - anonymní zloděj je součástí oné anonymní "zlé" masy, kterou nenávidíte. Bude-li někdo třeba argumentovat: "Ale podívejte se, vždyť tolik lidí hlasovalo pro Vlastimila Horvátha, přestože je to Cikán!" odpovědí bude: "No jo, ale to je výjimka, to je přece Horváth."

Asi tak jako skoro každý občan v České republice zná nějakého Roma osobně, a "ten je slušnej" - "náš Karel je člověk". Jméno a individualizace osobu s tmavší kůží vyčleňuje z anonymní masy, vůči níž lidé pociťují předsudky - taková osoba se stává člověkem. V žádném případě to však bohužel myslím neumenší předsudky Čechů vůči všem těm ostatním, "asociálním" Romům, které oni neznají osobně...