O tématu si každý čtenář jistě může položit ještě celou řadu dalších otázek. Jak je to ale s odpověďmi? Nedávno Českou televizí na programu ČT2 uvedený další díl pořadu Věříte médiím? věnovaný násilí na výše kladené otázky zvídavým divákům neodpověděl, ani je neorientoval tak, aby si je mohli pravdivě zodpovědět sami.

Podobně též v nedávné době na stejném programu reprízovaný pořad Oko za oko aneb agresivita v životě člověka a společnosti z cyklu Sněží, jehož premiéra byla vysílána v roce 1998.

Mezi účastníky těchto a podobných debat jsou téměř vždy psychologové. Mohlo by se tedy zdát, že psychologie na uvedené otázky odpovídá. Není tomu tak.

Hledá-li někdo odpovědi v publikacích zabývajících se psychologií, zcela jistě se - vzhledem k rozsahu textu, který je nutno přečíst - dobře procvičí ve čtení a trpělivosti, avšak očekávané odpovědi nenalezne, nýbrž naopak je přečteným často ještě více zmaten. Příkladem takového zmatení je naprosté odmítání tělesných trestů u dospělých nebo požadavek Úmluvy o právech dítěte na ochranu dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím.

Jaký postoj k násilí zaujmout? Z čeho by měl vycházet? V pořadu Věříte médiím bylo uvedeno, že určité násilí do života patří, že na násilí odpovídat násilím je nesprávné, že násilí ve sportu nevadí, že určitá míra násilí v počítačových hrách je přípustná apod.

Tato sdělení problém neřeší. Zde je třeba vycházet z axiomu, že konat dobro je správné a žádoucí, konat zlo pak špatné a trestuhodné. Kam ale násilí zařadit? Je dobré nebo špatné?

Psychologie není nauka o dobru a zlu. Avšak v televizních debatách zúčastnění psychologové na tyto otázky odpovídají přesto, že směřují mimo jejich obor, aniž by si uvědomili, že zde nejsou kompetentní.

Nauka, která se dobrem a zlem zabývá, je etika. Podle ní konat dobro znamená jednat spravedlivě. Spravedlnost znamená každému dát to, co mu náleží. Spravedlnost se týká vztahu mezi lidmi navzájem i vztahu mezi lidmi a společenstvím. Učiní-li někdo spravedlivý skutek, koná dobro, jedná správně a žádoucím způsobem.

Odtud a bez ohledu na to, jak je násilí definováno, platí, že: vykoná-li někdo umírněný skutek násilí spravedlivého, je vše v pořádku a toto konání je žádoucí. Naopak násilí nespravedlivé je třeba potírat a jeho původce trestat.

Základ postoje k násilí a k jeho konání tedy spočívá v rozlišování násilí spravedlivého a nespravedlivého. Odtud je třeba vycházet.

Z uvedeného plyne, že není správný názor, který jakékoli násilí odmítá. Zcela jistě platí, že spravedlivé násilí je pro společenství i jednotlivce nepostradatelné. Jak jinak např. čelit zločincům, jimž spravedlivé násilí ve zločinu zabrání nebo hrozba jím je od jeho páchání odradí?

Je dobré, jestliže se i přes odpor nerozumné dítě podřídí správnému rozhodnutí dospělého. Jistě je naprosto v pořádku, když někdo násilím vnikne do bytu, v němž z porušeného plynového potrubí uchází plyn, a zabrání tak výbuchu či zachrání obyvatele bytu před udušením.

Další příklady nechť si každý doplní sám. Bez spravedlivého násilí se společenství rozkládá, degraduje a upadá. Proto budiž násilí chvála, ale jen spravedlivému!