Současní Lidojedi pocházejí z Modré gardy, podobně jako gvardějci zostouzené minulosti. Někteří ještě neodhodili "modré výložky", snad proto, že nepěvěc vyzpěvuje: modrá je dobrá. Užívají si společnou nesvéprávnou dobu, dohadují se o černých duších opozičníků, plánují, plánují, nic výrazného neučiní. Uřízli si dosti ostudy a stále jim to nestačí. Pod mračny obviňování se těžko dýchá, strádání a útrapy je nepostihnou, dobře se o sebe postarali. Lež a kličkování nabývá u partajních hanbářů nových rekordů. Pak nebuď pesimista, bratře, pak se snaž vidět dobu vlídněji, neupadej v beznaděj, že jsi ve špinavých rukou! Ulička výprasku je určena jiným osobám -- po úspěšných konzultacích v temných kuloárech pečlivě vybraným. Hnusné zločiny vedou k vytáčkám; ohrožené rodiny nemohou zvládnout psychické tlaky a děti odstředivou silou opouštějí neklidné domácí zázemí, hledají možnosti vylehčeného pouličního studia, vystavují se možnosti duševního i fyzického zneužití -- stávají se vlažní k zákonům, sahají po kriminálních metodách a cizí život jim připadá zbytečný a nezajímavý, lze ho klidně zhasnout bez výčitek. Láska a vražda, zmar a necitelnost.

Pod tímhle nebem s vámi nechci být revolucionář, Čech, ba ani partajník vašeho novýho typu, pravil hospodský nádeník a dodal: proč si netleskáte, neřádi?! On věděl, ale nepověděl.

Státem uplatňovaná podivná vysvětlení ždímají občanská rukojmí, sůl země ( čirý člověk) je nedostatečný sortiment v panickém evropském kotli, a možná bude hůř. Přežvykování nepodložených a nekvalitních sociologických, ekonomických a desítky jiných rozborů, vyrážejí lidem dech. Neseme společný kříž k neposvátné hoře lidského údělu, bez pokory a hlubšího pochopení stávající situace. A někdy na člověka dýchají dinosauří doby -- prý vidí svět černě, má psát optimisticky a snad si i opatřit náhubek.

Blaženost se rozlívá po tvářích spokojených vládních vykuků, jejich podržtaškové nahánějí pro pány body za každou cenu -- mediální čecháčkovské kotlíky, reklamní triky brouka Pytlíka, sociální holedbání s dětmi na ruce, u postýlek špitálů, předání pomerančů v síťce -- hlavně trčet na žebříčku obliby v horním štoku, cenit zuby a nabývat přesvědčení, že voličstvo trpí totálním vyměknutím mozkové kůry.

Hra o lehkosti mrazivé manipulace, nezvykle mladého dramatika v Divadle na Prádle, je naštěstí nezatížena generací minulosti uctívající Boha vyčůranosti a opatrnického kladení květin k jeho nohám, s důvěrou v lepší a svobodné počasí. Svoboda na vás dýchá v divadle pod příkrovem duchovní zběsilosti a hledání pravé cesty. (Kdo z nás ji nehledal, kdo z nás netoužil jít cestou nepohodlnou, ale pravou a svobodnou?!) Pohodlí a maloměšťácká záruka růžové budoucnosti se směňuje za nepohodlí a pro lidi zřejmě nastanou chvíle nemilosrdnosti, zhouby, budou zabředávat do lepkavé všudypřítomné neviditelné hmoty svazující správná rozhodnutí; vřel jim život bez vytáček, nepostřehli jedovatá žihadla poučených a vyučených totálních mozků. Přehlédli obry čekající je na cestě se špinavými klacky, pomluvami a šibalským vtipkováním, s lacinými satiristickými šlehy, nabídkou odporností od zrady po rituální duchovní vraždy. Hra nabízí minuty k přemýšlení, dává možnost rozhodnutí a neslibuje planá rozuzlení, tolik v dnešní době přehuštěných sladkobolných blábolů.

Klasickou totalitu vystřídalo pneumatické kladivo ekonomiky. Pracuje důkladně a dokázalo upravit cesty nejednomu strýci při jeho cestě kolem světa. Může si strejček notovat tu naši dobrou starou dobrou -- Budapešť, Bukurešť cesta kolem světa. Jenom to kladivo ještě nedokázalo zabránit poslaneckému a senátorskému bučení (a rohů pučení), ozývajícímu se zvláště v konírně s hanlivostí lidskému druhu, někdy více než nedůstojnému! Blaženost vyžaduje stálou podporu štěstí pro vybrané maňásky v kulisách ráje. (Připomenutí: pohladit krásnou hlavu koně, páni, je k nezaplacení. Vy často zatím vzbuzujete vzpomínku na starý vtip, kterak dědeček přišel na Hrad se sekyrou, a když se ptali, kam jde, řekl: za prezidentem dát mu pusu. A proč ta sekyra, starý pane? Já mu chci dát štípanou.)

Blaženost a potažmo touhu k návratu do našeho mladistvého ráje, kdy jsme nepodléhali tlakům vytvořeným pro dospělé, pociťujeme silně při jeho mizení do nenávratna; tu se nás zmocní beznaděj, strach, panická hrůza s prošvihnutí odžitých let v bleskovém zášlehu. Děláme chyby, dopouštíme se zásadního omylu -- nic nelze vrátit a zopakovat. Pokud podléháme klamným iluzím o naši jedinečnosti a neměnnosti, můžeme skončit v lepším případě v psychuškách, horším pak na skládkách, pod mosty, poblíž parovodů, v maštalích, lesních krmelcích. Návraty do rajských zahrad čistého mládí nám jsou zapovězeny.

Blažený senátor ležel opilý na podlaze v jednom bytu. Toužil smilnit, ale zmožen alkoholem zpitoměle šátral po ochotném děvčeti. Hlavou se mu honily myšlenky -- jen abych neudělal chybu a nepřišel o kariéru, sakra. Vidím ho, slyším ho, je nám lidu blízký a lidský. Nebojácně se vrhá na šlendrián ve společnosti, odsuzuje malost, odporné samolibé duchy, jen sebe vynechává. Člověk sám sebe musí mít rád, aby nezplaněl v prostředí neochotném laskat potřebné i zasloužilé.

Podněcovat falešné touhy vede ke smrti přátelství. Lidský duch používá k přežití prostředky stále jednodušší. Vražedné vášně spojené s dosažením jakéhokoli úspěchu snadno porodí hřích. Máme štěstí, žijeme prý v krajině málo dbající na víru. Snad i proto nás zavalila rozkoš nezávazného sexu, pedofilní řetízkové kolotoče, pornokazety, výrobky k vyvrcholení rozkoše přímo ďábelské. Čtyřprocentní armáda lišící se od nás pomatených heterosexuálních břídilů, vyrábějících děti na počkání, schopných tyto děti opouštět a vyhledávat nové vábné vztahy, má možná více morálky než jsme ochotni připustit. Nevyvrací rodinné kořeny, nevraždí neviňátka duchovní ochablostí, nedopouští se násilných činů na slabším pohlaví.

Blaženost je k nezaplacení. Vyžaduje trochu ubrat z požadavků vyfutrovaných filosofy a pedagogy, naučit se částečné lstivosti, vychytralé liknavosti a sebezamilovanosti. Verbíři lákající k následování do nepoznaných koutů mívají psí čelisti. Naši osudem se nermoutí. Nenamáhají si ostřit rozum, znají nás velmi dobře -- chamtivé démony proradnosti toužící po stále blaženosti, od narození po poslední ulehnutí před skosením naší společnou tetinkou.