Po příchodu do Kanady v roce 1966 jsme žasli, jak zde bylo všeho v obchodech, jak se chodilo do parku, na pláže, do muzeí i galerií zdarma, jaká tu byla životní úroveň. Pravda, už tehdy nás zarážely určité situace, když si třeba v obchodě kupovala starší paní jedno jablko nebo jedinou zelenou papriku. Kdo by nekoupil v Československu nejméně kilo jablek? Dozvěděli jsme se, že zejména staré ženy žijí pod hranicí chudoby. Penze nebyly tehdy a nejsou ani dnes běžné. Nechť se každý stará o sebe a našetří si za svůj život na své vlastní stáří, že? Tato slova jsme slyšeli pronášet v Československu po Velké sametové. Jenže jak jsme to viděli my odtud? Že národní podniky odváděly zisky do státní pokladny, a tak se financovalo školství, zdravotnictví, sport, kultura, umění i armáda a také penze. Potom přišlo rozkradení národního majetku a peníze se začaly půjčovat - jenže bez vyhlídky na brzké splacení dluhu, protože není z čeho brát. Vlastní československý (dnes český) průmysl byl rozebrán - zlikvidován a to, co existuje, posílá zisky do zahraničí.

V Kanadě se ale v šedesátých a sedmdesátých letech rozhodně žilo pohodlněji než v Československu. Měnily se vlády a nakonec se přišlo na to, že jsme celé ty roky žili na dluh a ne malý. Byla to bublina, která splaskla. Došlo k "probuzení". Roční rozpočtové schodky totiž přesahovaly 40 miliard a celý federální dluh přesáhl 600 miliard dolarů. Přes 40 miliard se platilo na úrocích za ten dluh. Kromě federálního dluhu měla každá provincie v Kanadě provinční dluh a každé město mělo městský dluh. Začalo se tedy pracovat na snížení rozpočtových schodků. Ne na odstraněni státního dluhu - jeho splacení je nad kanadské schopnosti. Takže už několik roků jsme na úsporné "dietě".

Co to znamená? Zvýšení daní a snížení služeb, zatímco byly zavedeny poplatky (users' fees) za doslova každou blbost, takže lidé říkají, že zatím není zdaněn vzduch, který dýcháme. Chcete v létě do parku nebo k řece? Musíte zaplatit, přece nic není zadarmo. Kupodivu nám před 37 lety Kanaďané vysvětlovali, že platí daně, a tedy proto chodí do parku, na pláže, do galerií atd. zdarma. Dnes už ne. Jenže nedostatek peněz postihl i školství a zdravotnictví a nakonec i armádu, takže si dnes pravicoví lidé stěžují, jak se šetří na armádě a dokonce jsme, ta hrůza, nemohli poslat vojáky do Iráku.

V našich novinách nyní upozorňují finanční poradci na vysokou zadluženost občanů. Uváděli přiklad nějaké paní s platem $ 60.000 ročně, která má dluhů za $ 100.000 a půjčuje si, aby mohla zaplatit dluhy, čili vytlouká klín klínem. Komu se to nepodaří, ten vyhlásí osobní bankrot. Bankroty podnikatelů jsou na denním pořádku, to patří ke kapitalismu naprosto nerozlučně. Firmy, které existují celých 10 roků, jsou považovány za důvěryhodné.

U nás to dospělo tak daleko, ze politici mají téměř zaručeno, že budou zvoleni, když budou neustále před volbami prohlašovat, že sníží daně, budou-li zvoleni - a potom je buď zvýší nebo zavedou další "users' fees" - v Ontariu se tak dostal k moci dnešní premiér pan Dalton McGuinty.

Děsíme se rad, které třeba poskytuje český týdeník Květy svým čtenářům. Četli jsme, jak si nějaký manžel stěžoval na to, že se jeho manželka bojí dluhů, ale manžel ji přesvědčoval, že jak jinak než půjčkou by si mohli koupit nový velký televizor a řadu jiných příjemných věcí než za pomoci okamžité půjčky. Poradce v Květech poskytl tomu čtenáři "argumenty" pro půjčení peněz, je to přece moderní způsob, jak plnohodnotně žít hned teď a ne, až si našetříte.

Za dlouhou dobu, co Češi "budují kapitalismus", jsme s manželkou poznali, že nemá smysl se do toho plést. Asi musí vaše společnost projít těžkostmi, protože není ochotna se poučit v zahraničí. Zvlášť, když u Vás existují lidé, kteří mají vlastní zájem na tom, aby si lidé půjčovali (lze s nimi lépe manipulovat, lze na nich vydělávat atd.). Je nám našich bývalých spoluobčanů upřímně líto, protože si mysleli, jak skvěle se budou mít, až bude všude zářit "svoboda" - jenže ona také září pro lumpy, kteří ji využívají k tomu, aby mohli žít na útraty druhých lidí.

Děkuji Vám za to, že jste poukázal na to, nač Češi doplácejí. Přeji Vám hezké Vánoce a mnoho úspěchů a dobré zdraví do nového roku.

Zdraví Vás

Miloš Kaláb