S nešťastným používáním historických analogií a s laciným srovnáním středovéké a dnešní církevní praxe. Jsou podle mě nepřiměřené a demagogizující.

Rovněž jsem záměrně užil ironii, neb je mému srdci i středoevropanství blízká. Myslím, že z vyznění textu to bylo více než jasné.

Kritika Slačálkova stylu není jakýmsi prázdným plácnutím do vzduchu. Sleduji Slačálkovy články delší dobu, neboť se zabývám oběmi okrajovými spektry společnosti. Jak pravicovou, tak levicovou částí; sleduji jejich názorový vývoj a snažím se zkoumat jejich styl argumentace (např. přebírání argumentů Noama Chomského radikální pravicí).

Kdyby takovýto text napsal na Britské listy (samozřejmě s jinak profilovaným obsahem) neonacista nebo jiný pravicový radikál, vůbec odpovídat nebudu, neboť si myslím, že diskusí s radikály na pravém spektru dochází pouze k jejich legitimizaci jako "druhé strany" veřejné diskuse, kterou ale není.

Levicový radikalismus je trochu složitější a to především vzhledem k historickému vývoji a těžšímu rozeznávání stupně jeho radikálnosti a nebezpečnosti. Pan Slačálek je inteligentní člověk. Znám ho z diskusí. To však neznamená, že umí argumentovat. Jeho argumentace je ideologicky podbarvená a často záměrně zkreslující.

Mým jediným cílem bylo na TOTO upozornit. Děkuji Britským listům za maximálně otevřenou diskusi. Žel redakční praxe v ČR ukazuje, že je jednou z mála.

Pozn. red. Redakce Britských listů se panu Svobodovi za urážky od čtenářů omlouvá a vyzývá je, aby respektovali zásady slušné demokratické diskuse. Děkujeme.