10. 10. 2004
Co motivuje vrahy rukojmích?V afghánském městě Herat, kde o tomto víkendu bezprecedentně hlasovaly ženy ve volbách, došlo od pádu Talibanu k obrovskému vzrůstu násilí proti ženám v rodinách. Ti, kdo mívali moc nad ženami a dcerami, nyní doslova bojují o to, aby si ji udrželi. Velké množství militantů, včetně Zarqawiho a bin Ladina, pochází z rodin, které se přestěhovaly z venkova do měst. Jsou to muži, kteří přišli o jistoty dětství. Vrah britského rukojmího Kennethe Bigleyho, Abu Musab al-Zarqawi, 37, pochází z jednoho špinavého, chudého, průmyslového města v Jordánsku. Je to násilník, politicky uvažuje jednoduše a má chabé vzdělání. Zarqawi je charakteristický pro novou vlnu extremistů, kteří začínají nahrazovat Usámu bin Ladina, jehož vliv na mezinárodní terorismus se nyní omezuje na občasné výzvy, vydávané z úkrytu kdesi na afghánsko-pákistánské hranici. Stejně jako Usáma bin Laden, Zarqawi se především snaží o "propagandu činem", argumentuje v týdeníku Observer Jason Burke: |
Jeho cílem není poškodit Západ anebo Západ zastrašit, ale zradikalizovat a zmobilizovat islámský svět. Bin Ladin však užíval přesně vybrané násilné útoky proti cílům, symbolickým pro kulturní, politickou a vojenskou moc Západu. Zarqawi se naopak snaží šokovat široce viděnou brutalitou. Právě jejím prostřednictvím se Zarqawi snaží zmobilizovat 1,3 miliardy muslimů, žijících po celém světě. Muslimové jsou sice v současnosti politicky uvědomělejší než kdykoliv od válek proti Izraeli v letech 1967 a 1973, avšak na volání radikálů, aby povstali, nereagují. Antisemitismus, antisionismus a hněv vůči Americe je možná mezi nimi rozšířený, ale ani v Iráku to dosud neznamená, že široké vrstvy obyvatelstva podporují militanty. Naopak, jak jsme toho byli svědky za poslední tři týdny, reakce na unášení a vraždění rukojmích byla všeobecně reakcí hrůzy a znechucení. Druhý videozáznam s Kennethem Bigleym, vydaný před 10 dny, byl defenzivní. Pokoušel se ospravedlňovat to, o čem militanti věděli, že to široká veřejnost odsuzuje jako nepopsatelné odporné činy. Prohlášení bin Ladina a ostatních extremistů jsou v současnosti plná frustrace.Burke za posledních několik let interviewoval celou řadu mladých islámistů, kteří uvažovali o tom, že spáchají atentát, a na poslední chvíli se rozhodli útok nerealizovat. Co sledují extremisté svými útoky? Nečekají žádné konkrétní výsledky. Vítězství možná "bude trvat staletí". Žádný jednotlivý atentát nemá konkrétní jednotlivý cíl. Je spíš výrazem osobně pociťované náboženské odpovědnosti. To, pokračuje autor, je relativně nové. Palestinští teroristé v sedmdesátých letech měli konkrétní požadavky. Islámští militanti začátkem devadesátých let chtěli svrhnout režimy ve svých zemích. Avšak Mohammed Atta zaútočil letadly na Světové obchodní centrum, protože měl pocit, že jako věřící má povinnost udeřit proti údajnému světovému spiknutí proti muslimům. To je klíčem. Atta, Zarqawi a mladí muži, kteří umírají v Egyptě, v Izraeli či v Iráku, jsou přesvědčeni, že je islámský svět terčem útoků a že je povinností všech muslimů se postavit na odpor. Sebevražda je integrální součástí této strategie, protože ukazuje, že atentátníci, a extremisté obecně, mají zbraň, která nakonec povede k jejich vítězství - totiž víru. Příklad mladých mučedníků má vést ostatní, kteří nemají odvahu jednat, aby se za svou nečinnost styděli. Znovu je to - propaganda činem. Extremisté jsou přesvědčeni, že agresivní Západ usiluje o rozdělení, ponížení a ovládnutí islámského světa. Neznamená to, že je problémem islám jako takový. Islám je sice akčním náboženstvím, ale muslimové po celém světě se také chovají mírumilovně a hlásají pokojné soužití a snášenlivost. Kořeny islámského extremismu neleží v samotném islámu, ale v napětí, které v muslimském světě vyvolává dominantní Západ. Pocit, že je Blízký východ terčem západních útoků, trvá už celá staletí - od křižáckých výprav, přes koloniální projekt Západu, přes Napoleonovu invazi do Egypta, trval během dlouholetého konfliktu osmanské řídě se vznikajícími západními státy. Nové je však teď to, jak bezprostředně je nyní islám a jeho tradiční hodnoty ohrožován dominancí Ameriky a západní kultury po ukončení studené války. Západní kulturu nyní má celý islámský svět přímo doma prostřednictvím televize a internetu. Tento bezprecedentní styk se západním životním stylem a zjevným bohatstvím, které je pro mnoho lidí tak atraktivní, vyvolává silné aspirace po celém islámském světě. Lidé zpochybňují právo autokratických režimů na to, aby jim vládli, právo manželů, aby trestali manželky, a právo náboženských kněží nařizovat občanům, jak si mají mýt ruce a koho mají nenávidět. Pro mnoho lidí je tohle osvobozující a vzrušující pocit. Ale jiní mají strach. Někteří lidé se cítí v novém světě odstrčeni. Někteří z nich se uchylují k násilí, ve snaze zachovat existenci toho, co mizí. V afghánském městě Herat, kde o tomto víkendu bezprecedentně hlasovaly ženy ve volbách, došlo od pádu Talibanu k obrovskému vzrůstu násilí proti ženám v rodinách. Ti, kdo mívali moc nad ženami a dcerami, nyní doslova bojují o to, aby si ji udrželi. Velké množství militantů, včetně Zarqawiho a bin Ladina, pochází z rodin, které se přestěhovaly z venkova do měst. Jsou to muži, kteří přišli o jistoty dětství. Vojenské invaze do Iráku a do Afghánistánu potvrdily názor, že všechno, co bylo jisté a známé, je ohroženo. Rozhněvaní lidé, posedlí strachem, často reagují násilím. To neznamená, zdůrazňuje autor, že za islámský terorismus nese vinu Západ. Je však nutno porozumět historickým změnám, k nimž v současnosti v muslimském světě dochází, a přizpůsobit k tomu naši politiku. Například náboženské školy v Pákistánu jsou už desetiletí zdrojem desetitisíců extremistů. Do značné míry se staly zdrojem vzniku Talibanu. V těchto školách se dostalo mladým afghánským uprchlíkům, kteří v moderním světě nepoznali nic jiného než zničení jejich farem, domovů či rodin, jasných, osvobozujících jistot radikálního islámu. Dosud se nepodařilo tyto extremistické školy zrušit, protože jsou jediným zdrojem vzdělání v dané oblasti. Uzavřít je bude jediné možné, vytvoříme-li tam světskou školskou alternativu. Podrobnosti v angličtině ZDE |
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
11. 10. 2004 | Královské šaty a královské parohy | Efraim Israel | |
11. 10. 2004 | Pijavice a básníci | Václav Dušek | |
11. 10. 2004 | Vědci zaznamenali drastický vzrůst CO2 | ||
11. 10. 2004 | "Povstalci mají právo nás zabíjet" | ||
11. 10. 2004 | O přístupu k internetu v knihovnách v Británii | Jan Čulík | |
10. 10. 2004 | Bezesné noci: Studium postojů, nikoliv fakta | Jan Čulík | |
10. 10. 2004 | Co motivuje vrahy rukojmích? | ||
9. 10. 2004 | Úřady se pokusily umlčet server Indymedia | ||
8. 10. 2004 | Saddám měl jen zbraně hromadné korupce | ||
8. 10. 2004 | I americká levice je silně ovlivněna puritánstvím | ||
8. 10. 2004 | Budoucnost zpravodajství ve vysílání rádií a digitalizace s otazníkem | ||
8. 10. 2004 | Špidla nepřesvědčil | Igor Záruba, Jan Stuchlík | |
7. 10. 2004 | Pohledy odjinud | Martin Škabraha | |
7. 10. 2004 | Pastor Bush |
Útok na USA, Afghánistán, Irák | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
10. 10. 2004 | Co motivuje vrahy rukojmích? | ||
8. 10. 2004 | Saddám měl jen zbraně hromadné korupce | ||
8. 10. 2004 | Rukojmí Kenneth Bigley byl usmrcen poté, co se pokusil o útěk | ||
7. 10. 2004 | Inspektoři: Irák neměl žádné zbraně hromadného ničení | ||
6. 10. 2004 | Američtí vojáci: "V Iráku je to blbé..." | ||
6. 10. 2004 | Paul Bremer: "Amerika neměla v Iráku dost vojáků" | ||
4. 10. 2004 | Guantánamo "nezabránilo teroristickým útokům" | ||
1. 10. 2004 | "Dopis 100" | ||
28. 9. 2004 | Zpravodajství iráckého odboje za dny 13. - 17. září 2004 | ||
27. 9. 2004 | "Tony Blair to myslí upřímně" | ||
26. 9. 2004 | "Lítostivý" Blair požaduje jednotu tváří v tvář irácké teroristické hrozbě | ||
24. 9. 2004 | Tažení současné vlády USA proti terorismu se zadrhává | Jozef Bohumil Ftorek | |
24. 9. 2004 | Delegace britských muslimů se pokusí v Bagdádu zachránit Kennethe Bigleyho | ||
23. 9. 2004 | Proč se stále nepočítají civilní mrtví v Iráku? | ||
23. 9. 2004 | Chaos při "jednání" s iráckými únosci? |