21. 9. 2004
KULTURA: Anarchopunkové kořeny zpěvačky BjörkKUKL - čarodějný spolek z IslanduKarolína Václavíková
Když jsem kdysi před lety poprvé slyšela KUKL, byla jsem doslova uchvácena. Nevěřila jsem, že existují lidi, co napsali hudbu mně šitou na míru. Je škoda, že KUKL dneska už téměř nikomu nic neříká (až na pár nenapravitelných björkofilů a björkofilek jako jsem já nebo těch, co dobře znají vše, co vyšlo pod anarchistickým labelem Crass), protože tahle anarcho-punková kapela měla naprosto unikátní zvuk. Jelikož si myslím, že stojí za to KUKL znát, pokusím se vám ji trochu představit. |
Píše se rok 1983 a na Islandu se začíná formovat uskupení, ve kterém se sejdou lidé, kteří původně koexistovali v jiných punkových kapelách, lidé kolem surrealistického uskupení Medusa. Tak třeba dnes nejznámější Islanďanka (tehdy 18-tiletá) Björk, která si od svých třinácti let prošla hned několika kapelami, dala sbohem punkové feministické formaci Tappi Tíkarrass (česky "Špunt v prdeli kurvy") a poskytla tak KUKL svůj nezaměnitelný hlas. Einar Örn, který tehdy patřil ke kapele Purrkur Pillnikk a který se při svých studiích v Londýně seznámil s lidmi z CRASS (CRASS dokonce KUKL později nabídl fúzi, ale ti ji odmítli s tím, že většina osazenstva kapely v Británii v životě nebyla a nemohou tedy zpívat o Thatcherové a Reaganovi), doplňoval Björk zpěvem a zároveň hrál na trubku. Dále to byli bubeník Sigtryggur Baldursson (Trix) a kytarista Gudlaugur Kristinn Óttarsson (Gud Krist), oba původně v kapele Theyr, Birger Morgensen (Birgir), baskytarista z Med Noktum a Einar Melax. Tak vznikla kapela složená ze spisovatelů, básníků, výtvarníků a samozřejmě hudebníků/ce, která se pojmenovala KUKL, což v islandštině znamená "čarodějnictví", ale chápejte to taky jako jakési "duševno". Za dobu své krátké existence (do roku 1986) stačili vydat dvě alba "The Eye" (1984) a "Holidays in Europe" alias "The Naughty Nought" (1986), které vyšly na vinylu u Crass Records (a naštěstí pak ještě v roce 1997 na CD). Album "The Eye" je úzce spjato s dílem francouzského filozofa a anarchisty Georgese Bataille "The Story of the Eye" (Příběh oka). Smyslem tohoto ve své době skandálního díla ovlivněného surrealismem a psychoanalýzou je pochopení totality lidského bytí, které je možné jedině na základě hraničních zkušeností. Ty je možné realizovat tehdy, odpoutáme-li se od jakýchkoli společenských konvencí a zaměříme se na hlubiny své duše, pudy a tužby, osvobodíme-li ducha od logiky a racionality. Tento stav opojení je spojnicí s totalitou bytí. Proto se ve své knize Bataille věnuje různým sexuálním obscénnostem, smrti a násilí. Sexuální vzrušení může tento stav navodit, stejně jako cokoli, co děláme jenom na základě svých pudů a emocí a co se vymyká tomu, co se běžně považuje za "normální". Mladý hrdina se v příběhu oddává neobvyklým sexuálním zážitkům (často na hranici smrti) se dvěmi dívkami, první zvrácenou a fascinovanou vejci, varlaty a očními bulvami, druhou duševně nemocnou, která si nakonec vezme život. V příběhu dojde k znásilnění a zavraždění kněze a vyloupnutí jeho oční bulvy. Důležitým motivem příběhu je sdílení úlevy při močení, které hrdiny navádí k realizaci dalších prožitků a tužeb. Björk tvrdí, že ji "Příběh oka" totálně změnil. Pochopila, že je důležité, aby dělala jenom to, co chce a po čem touží a co jí velí intuice bez ohledu na to, co se považuje za morální, i kdyby to znamenalo, že ublíží jiným. Černé oko Černé oko. Nikdy jsem si nemyslela, že bych nějaké potřebovala. Myslela jsem si, že jsem nezničitelná. Černé oko, aby mě probudilo. Můj alarm. Byl to pro mě alarm, který jsem potřebovala abych pochopila svou skutečnost. Černé oko. Hnusná vize mého života. Aby vyvolalo moje pocity a činy. Černé oko k pochopení utrpení, hnusů, s kterýma jsme konfrontováni den co den. Aby mě probudilo ze spánku. Aby mi zabránilo upadnout do dlouhého spánku. Černé oko. Aby oživilo moje strnulé myšlenky a smysl pro to, co je realita. Abych vystoupila z filmu a frašky. Černé oko, abych pochopila, co zrovna nebylo ve filmu. Černé oko. Přimělo mě řvát strachem a hrůzou. Původně jsem neřvala kvůli bolesti. Ani proto, že jsem vstala z postele na špatnou stranu a vstoupila do zdi. Bylo to proto, že to byl můj život, naše existence, která nám byla pomalu odejmuta někým jiným. Abych už nikdy neustrnula. Aby mi tohle připomnělo. Černé oko. text z bookletu "The Eye" Černé oko" jako symbol představuje jeden z pilířů filosofie tohoto "čarodějného" spolku, druhým je "neposlušná nula", o které píšou v bookletu druhého alba "The Naughty Nought": V kultuře, kde výraz "obsah" znamená jak kvantitativní "věcnost", tak i uspokojivý stav bytí, jsou lidé balamutěni k podvědomému příjímání světa, ve kterém pohyb, tvorba a aktivita jsou jediné formy bytí. Kdybychom chtěli odmlouvat, byli bychom chyceni do pasti jazykové kanalizace. Naše myšlenky nemohou být vyjádřeny slovy nebo pojmy, kterými vládne jazyk nebo systém domněnek okolo nás. Kdybychom se o to pokusili, museli bychom se uchýlit ke slovům a myšlenkám, které jsou "známé" a označené a následně bychom se stali politickými a předvídatelnými proti naší vůli.
Věda, která si patentovala poznatky a zredukovala vesmír na fakta a čísla, musí být zavrhnuta. Existuje věda, existuje zákon, existuje život. Je tu ale i cesta ven: Neposlušná nula. Není to nula (v originále naught, nil, zero, null and void). Nula není číslo, tudíž vzdoruje manipulaci čímkoli, kromě sebe samotné. Její jediný axiom je nula. Netvoří žádné definice, nemá žádné hypotézy a tudíž ani teorie. Nevysvětluje, je nevysvětlitelná, přesto přece jen má svou křehkou logiku. Není slepá, pozoruje a jedná ve své rozpustilé nulovitosti. Stává se zdrojem nekonečné síly a potenciálu. Ona je my. KUKL ale rozhodně nebyli žádné nuly (v tom běžném pojetí). Jejich hudba byla podle mého názoru stejně výjimečná jako oni sami. I pro mě často nesnadno pochopitelná. Jak sami říkali: "Neřešíme problém, těch, co chtějí, abychom se vymezili a definovali, aby nás pochopili. Sami často nevíme, co děláme, jako se stále učíme. Nechceme spadnout do žádných definic, které by mohly ukončit proces našeho poznávání. Chceme jen v lidech probudit skryté nevyužité spící síly, o jejichž existenci neměli tušení."
Těžko slovy popsat styl hudby, který dělali. První album "The Eye", které se odvolává na výše zmíněnou knížku (a které mám o něco radši než druhé) má především velmi ponurou atmosféru. KUKL se neomezil na běžné hudební nástroje. Uslyšíte tam mimo kytaru a bicí i harmonium (Melax) a spousty trubkovitých zvonů a zvonků, chrastítka, bonga a flétnu. K tomu si přidejte silně expresivní hlas Björk a Einara Örna, hlas, co jednou šeptá, podruhé křičí, vyje, skučí nebo houká a často jeden přes druhého. Zkrátka neopakovatelná atmosféra místy až obskurních pasáží skladeb, která vás buď pohltí nebo vyděsí nebo obojí. Škoda, že díky mé neznalosti islandštiny nemohu vždycky s jistotou říci, o čem se zpívá, ale řekla bych, že úvodní skladba "Assassin" je o vraždě, "Anna" (existuje i videoklip -- jeho obsah lépe chápou ti, kdo přečetli knihu), nesoucí se v pomalém ponurém duchu, o příšeře za stromem, "Open the Window and let the Spirit Fly Free" o tom, že je důležité si splnit všechny sny a tužby a odstranit ty, co nám v tom chtějí zabránit. "Moonbath" je nádherný kousek hlavně díky Melaxovi a jeho zvonům. "Dismembered", kde Björk "rozervaná objímá stíny", je o hře s vlastním tělem - ta na mě jako jediná na albu přes svou ponurost působí neobyčejně hřejivým pocitem. Skladba "The Spire" (Věž) je ze všech asi nejhůře stravitelná (ale hezká), na první poslech mi připomínala čarodějnické orgie někde v černé věži (nebo chcete-li na Petrových kamenech), s Björk řvoucí "expoding penis", je v podstatě pojata jako hanobení kostela. Na albu najdete ještě skladbu "Seagull" (Racek) a Handa Tjólla -- bonga a chrastítka přizvukující bouřce. Vznik druhého alba "Holidays in Europe" souvisí s jejich cestou po Evropě (1985), kdy navštívili několik zemí, aby i ostatní Evropané a Evropanky zakusili, jak KUKL zní a za čím si stojí. Navštívili např. Holandsko během Pandora's Box festivalu, Dánsko během Roskilde festivalu a taky Paříž, kde realizovali živé vystoupení, které pak pod názvem "Kukl á Paris" vydali na MC u francouzského labelu Flux Rebel. "Holidays in Europe" není tak ponuré jako "The Eye", je to (aspoň podle Björk) existenciální hardcore punk jazz -- méně harmonia, více Einarovy trubky. Mě osobně se nejvíc líbí "Just by the Book" alias "The Man on the Cross" -- skvělý uřvaný expresivní duet Björk a Einara, který je skrz naskrz ironický. Je to v podstatě výsměch Kristu. Einar je celý pryč jak na něj ten chlápek na kříži neustále civí a Björk zpívá: Jsem fakt šťastná/naplněná/vím, co chci/mám jisté instrukce/seznámila jsem se s tímhle skvělým chlápkem/prostě dělám, co mi řekne/mám s ním vztah/spolupracujeme spolu/dělám pro něj špinavou práci/víte, on pořád nemá čas, jak musí viset na tom kříži/já věřím/a věřím, že přesvědčím každého z vás/pojďte, následujte nás/je to fakt dost dobrý/nemusíš myslet/on myslí za tebe/prostě ho následuj a věř.
Obsahově jsou skladby hodně protináboženské a spíše apolitické -- jakoby chtěli říct "zameť si nejdřív před svým prahem a osvoboď hlavně svoji duši". Zvolili podvědomý způsob léčby zhoubných mocichtivých charakterů snažících se všechny asimilovat do jejich mašinérie. KUKL chtěl lidem vzkázat, že každý může na sobě realizovat libovolné revoluce na individuální bázi. Tyto individuální odchylky zavádí mez odchylky do vládních kalkulací. "Nepřizpůsobujte se, ne ve svých postojích a životních stylech. Užitím této zásady zavádíme nesouběžnost do psyché našeho publika, a protože se to nesnažíme uplatnit jen na našich osobních hranicích, dává to prostor jednotlivcům, aby naplnili sami sebe. Jeden nekonformní postoj bude plodit zástupy dalších. Máš jedině právo být sám sebou!"
Internetové stránky o KUKL ZDE ZDE ZDE Skladby ve formátu MP3 ZDE Knihy
|