Uznávaný kanadský analytik v oboru ropy, John Mawdsley u investiční firmy Raymond James, si získal respekt při předpovídání dlouhodobého vývoje v těžbě ropy. Ve své nejnovější předpovědi vychází z dat o množství ropy uložené ve formě bitumenových písků (tarsands) v Albertě. Ropy využitelné dnešní technologií je zde asi 180 miliard barelů čili je to druhý největší zdroj ropy na světě, hned za Saúdskou Arábií (asi 262 miliard barelů), a větší než jsou ruské zásoby kolem 112 miliard barelů. Vývoj ropné technologie jde rychle kupředu a pan Mawdsley tvrdí, že by se dalo získat dalších 130 miliard barelů novější technologií nebo dnešní technologií, kdyby cena ropy vzrostla. Už dnes vyrábí Kanada více ropy než většina členských států OPEC a jen o málo zůstává pozadu za Iránem, Venezuelou a Nigérií.

V současné výrobě ropy se začínají objevovat potíže, kdežto poptávka po ropě roste zejména v rozvojových státech. Je proto silný tlak na výzkum - a to jednak geologický, aby odhalil další zásoby ropy a také na technologický, aby umožnil získávat ropu tam, kde to je zatím technicky obtížné nebo nemožné. Bez dalších investic v hodnotě miliard dolarů dojde v zemích OPEC ke stagnaci či dokonce k poklesu výroby ropy. K tomu přistupuje nejistá politická situace na Středním východě, který dříve dodával na světový trh značnou část ropy.

Investice, které by nesměřovaly do politicky nestabiliních oblastí, by mohly najít svůj cíl v Kanadě. Již dnes je tato země největším dodavatelem ropy pro Spojené státy a zpracování ropných písků by mohlo pozvednout na konci desetiletí celkovou produkci v Kanadě na téměř 5 milionů barelů denně, což by bylo více než dvojnásobek toho, kolik se těží dnes. Za tento vývoj by mohla Kanada vděčit stabilním politickým podmínkám ve vlastní zemi a také americkému vojenskému zásahu v Iráku, který změnil geopolitickou situaci v těžbě ropy.

Za to roste zklamání nad vývojem energetiky ve východní Kanadě, kde se dělal průzkum ložisek přírodního plynu na moři. Každý vrt přijde na 100 milionů dolarů a podle reportéra Jamese Stevensona je prý obtížnější najít pracovní nadšení než samotný plyn. Před třemi roky byly velké naděje a bylo provedeno asi tucet vrtů, jenže některé žádný plyn nevydaly a některé byly opuštěny. Je pravděpodobné, že se v příštím roce nebudou dělat nové vrty do doby, než energetické firmy provedou inventuru svých kapitálových investic. Letos v létě vypršel asi tucet nájemních smluv. Jedním z vrtů na hlubokém moři, který byl letos opuštěn firmou Shell Canada, je Weymouth A-45, asi 250 km jihovýchodně od Halifaxu. Vrtal se 185 dní a byl ve východní Kanadě jedním z nejhlubších. Mluvčí firmy paní Jan Rowleyová sdělila, že je zatím těžba na otevřeném moři nesnadná, geologické podmínky jsou značně složité a seismologické podmínky nevyzpytatelné. Ministr pro energii v Novém Skotsku pan Cecil Clarke tvrdil, že nikdy neříkal, že bude těžba na otevřeném moři snadná, ale obyvatelé Nového Skotska jsou  podle jeho názoru na takové potíže za celá staletí zvyklí. Zatím se firma Shell Canada zaměřuje na průzkum zemního plynu v Arktidě a v mělkých vodách kolem ostrova Sable Island při pobřeží Nového Skotska, kde se již plyn těží.

Také firma EnCana Corporation, která je největší ropnou a plynovou společností v Kanadě, se zaměřuje na mělké vody novoskotského šelfu a uvažuje, zdali má začít pracovat na svých plynových polích Deep Panuke. Vzhledem k tomu, že také pracuje jinde, např. v Mexickém zálivu, nehodlá dále utápět investice ve vodách východní Kanady. Podobně jsou na tom kanadské společnosti Talisman Energy a Imperial Oil, které se rozhodly vyčkávat, jak se situace při těžbě zemního plynu vyvine.

Co se ropy týká, nezdá se, že by z jejího prodeje měli v budoucnu prospěch všichni kanadští občané. Snad proto se dal albertský premiér Ralph Klein při jedné příležitosti slyšet, že se nacházejí ropné písky na území Alberty a tedy této provincii patří a kdyby bylo po jeho, nechal by ty východní všiváky třeba i zmrznout, při čemž východními všiváky myslel všechny Kanaďany žijící na východ od Alberty...