Absurdity českého sociálního systému

23. 7. 2004 / Petr Sláma

Celý český sociální systém stojí především na obrovském množství státních úředníků, kteří podle velmi složitých pravidel rozdělují ohromné částky způsobem, který vyhovuje snad pouze jim a hlavně dalším státním zaměstnancům v oficiálních sociálních ústavech. Cílem je zaměstnat v této oblasti co nejvíce lidí, kteří s postiženými nemají osobně vůbec nic společného, na úkor jejich blízkých příbuzných.

Před lety jsem vykonával civilní službu v prostředí dětského domova a uváděné skutečnosti jsem si mohl ověřit osobně. Dnes vidím, že jsem se v odhadu nákladů na jednoho postiženého v těchto ústavech příliš nemýlil. Mnozí rodiče těchto dětí mi tehdy říkali, že mají na výběr pouze dvě možnosti: Buď si nechat takové dítě doma a sami se o něj starat s nárokem na zcela minimální státní příspěvek, nebo jej přenechat rádoby profesionálům ve státních zařízeních (kterým bych ovšem já osobně mnohdy nesvěřil ani psa) za téměř desetinásobné náklady, než by byl tento příspěvek, které stát na provoz těchto zařízení vynakládá.

Je téměř jisté, že největší překážkou změny těchto pravidel jsou tisíce a tisíce profesionálních ošetřovatelů v těchto ústavech, kteří by v případě zrovnoprávnění domácí a ústavní péče o postižené a tudíž velkého přesunu postižených do domácího ošetřování asi ve velké většině přišli o práci. Tito lidé se takové změně budou vždy bránit zuby nehty.

Pokud by si někdo myslel, že toto je jediná absurdní oblast našeho sociálního systému, velmi by se mýlil. Podobně zajímavá je oblast starobních důchodů. Nárok na starobní důchod má člověk po dosažení určitého věku a po odpracování minimálně 25 let. Nejzajímavější je však způsob výpočtu výše důchodu. Ten totiž vychází především z výše mzdy v posledních asi deseti letech.

To znamená, že člověk který má nejméně těch 25 let odpracováno, ale poslední léta před dosažením důchodového věku nepracoval (ať už z důvodu nezaměstnanosti, nebo že sám nechtěl), dostane pouze základní sazbu, která přibližně činí neuvěřitelných 2100 Kč měsíčně! To při odpracovaných nejméně 25 letech! Těchto důchodců je sice pouze minimum, ale jsou, osobně takové znám. Srovnávat takového starobního důchodce s někým, kdo třebas celý život nikdy nepracoval a pouze žije ze sociálních dávek je zbytečné, člověk by se musel pouze rozčílit. Takoví lidé totiž běžně dostávají až 4000 Kč měsíčně.

Závěr je tedy takový: Nepracujte nikdy a dostanete asi 4000 Kč, nebo odpracujte 25 let a dostanete starobní důchod přibližně poloviční. K tomu snad není co dodat.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 23.7. 2004