Městu vznikne problém. Téměř za 100 milionů korun a na dluh postavilo čistírnu odpadních vod dimenzovanou i na splašky z továrny. "Efedrinka" za využívání její kapacity městu platila, čímž pomáhala se splátkami úvěru. Po uzavření výroby vypadne zadluženému městu roční příjem 10 až 12 milionů korun. Splátkový kalendář věřitelů města s tím pochopitelně nepočítá.

Kromě tohoto zůstává za firmou ICN jedna základní nejasnost: Kdo jí vlastně provozoval? Kdo tu vyráběl tisíce tun psychotropní látky? Podívejme se na konec třetího největšího výrobce efedrinu na světě očima nejen tiskových zpráv, ale i místních obyvatel.

Velká smažba

Na 100 mg pervitinu lze ujet 36 hodin. Přeloženo do jazyka běžné populace to znamená, že 100 miligramů účinkuje asi den a půl, kdy není nutné jíst ani spát, odpočívat. Během té doby se dá třeba důkladně přečíst čtyřsetstránková kniha, nebo osm hodin prosouložit, přestavět doma nábytek, vymalovat a přihodit 50 mg, aby se ráno šlo veseleji do práce.

Základní surovinou k výrobě kouzelné substance je efedrin. Výtěžnost se blíží 1:1, protože z molekuly efedrinu stačí pouze vyrazit jednoatomární kyslík a budivé účinky dramaticky vzrostou. Výroba je prostá a levná. Efedrin se přidá ke směsi červeného fosforu a kyseliny ortofosforečné, pomalu se zahřívá a při 107 stupních celsia se přihazuje první z asi deseti dávek jódu. Přechodně vzniká kyselina jodovodíková, která má svědomí odchod jednoho jediného atomu kyslíku z molekuly efedrinu. Vzniká methamfetamin, čili pervitin. Uvolněný kyslík sežere kyselina jodovodíková, a vzápětí se sama rozpadá na jód a obyčejnou vodu.

Po reakci, kterou nebudeme dále rozvádět, opouští reakční směs jen voda a páry jódu. Červený fosfor se po oddělení produktu vrací zpět do výroby. Funguje pouze jako katalazátor.

(Pozn.R.M. tento popis zdaleka nestačí k zahájení domácí výroby, podstatné části byly vynechány)

Pervitin se v těle metabolizuje velmi pomalu, takže i malé množství funguje hodiny a hodiny. Slavný kokain ve srovnání s ním účinkuje asi jako po druhé vymáchaný čajový pytlík. Léta se roztocký efedrin na černém trhu prodával za 50 korun/gram. Po čtyřech hodinách práce pak české kuchyňské laboratoře opouštěla látka v ceně 1000 korun/gram.

Představte si totéž, ale v tunách. Kolik tajných služeb a operací by se tím dalo financovat?

Privatizace zásadně domů

"Jediný akcionář v působnosti valné hromady souhlasí s vložením pohledávky v hodnotě 571 275 000 Kč, kterou má společnost ICN Pharmaceuticals Inc. za společností Nystepharm dle smlouvy o úvěru ze dne 6. května 1998," píše se v obchodním rejstříku. Co je to za pohledávku? Co to znamená? Především konec agónie státního podniku VÚAB Roztoky u Prahy, bývalé továrny na dynamit, pak na penicilin a to další.

V 90. letech to šlo s podnikem z kopce. Ředitel efedrinky Růžička vždycky tvrdil, že za to může vleklá privatizace. Podniku prý proto nechce nikdo půjčovat na investice. Během pár let za sebou něco vlekli i oni - více jak 300 milionový dluh.

Sabina Slonková k tomu v MF Dnes už 7. října 1997 napsala:

"Odpůrci Růžičkova týmu nikdy nepřestali tvrdit, že neutěšenou situaci v továrně nezpůsobil jen nedostatek peněz, ale i hospodaření představitelů podniku. Audit FNM dopadl pro efedrinku velmi špatně. Jenomže když se management hájí, že je to proto, že mu nikdo nedává kvůli průtahům v privatizaci úvěry, těžko se jim to dá vyvracet. I někteří státní úředníci si myslí, že vedení podniku dělá všechno pro to, aby snížilo cenu, za jakou továrnu nakonec dostane. Sumu, jakou bude muset management zaplatit, totiž zatím nikdo nezná."

Nakonec nemusel ze svého zaplatit nic. Objevil se zachránce.

Nedá pokoj...

Vláda v roce 1992 rozhodla o zařazení podniku do druhé vlny privatizace. "Navrhovali jsme tenkrát přímý prodej managementu ústavu, který zaručoval pokračovat ve výrobním programu," řekl k privatizaci svého času Lidovým novinám již výše zmiňovaný ředitel tehdejšího VÚAB Stanislav Růžička.

Podle něj po rozhodnutí následovala dlouhá jednání mezi ministerstvem průmyslu a ministerstvem privatizace. Po dvou letech dohadování bylo konečně rozhodnuto, že podnik bude prodán ve veřejné soutěži. Soutěž byla vyhlášena v lednu 1996. Přihlásil se však do ní jen jeden účastník, a to společnost, kterou právě pro tento účel založilo samo vedení výzkumného ústavu.

Vyhodnocovací komise, jejímiž členy byli zástupci ministerstev vnitra, zdravotnictví, privatizace a průmyslu, nakonec vítěze soutěže nevyhlásila. Autoři zdůvodnění tohoto kroku uvedli, že při stavu současných zákonných norem není prodej vůbec možný. Chyběl mimo jiné i zákon o omamných a psychotropních látkách včetně prekursorů, který by znemožňoval případné zneužití substancí vyráběných v roztockém ústavu. (Efedrin je prekursorem pervitinu)

Přijeli Američani !?

Efedrinku v roce 1997 opravdu získala společnost Nystepharm složená z dosavadního vedení státního podniku. Nezabránily tomu ani jejich neradostné hospodářské výsledky, pokračující krádeže stovek kilogramů efedrinu, ani vývoz 50 tun této suroviny v ceně několika stovek miliard korun přes Švýcarsko do Mexika obchodníkům s drogami. Obchod prý na poslední chvíli překazily až americké a švýcarské úřady. Potrestán nebyl nikdo, protože na prekursory tehdejší zákon nepamatoval. Tím na sebe v zahraničí kohosi upozornili a možná i proto Nystefarm nezůstal dlouho sám.

Objevil se strategický partner, v USA registrovaná společnost ICN Pharmaceuticals Inc. IČ 63078180. Skoupil dluhy, které nadělalo dosavadní vedení a stal se jediným akcionářem. Otázkou je, kdo to vlastně na floridské adrese Costa Mesa, Hyland Avenue 3300 v USA přebýval.

...Andrej, pozdravljaju těbjá

Obyvatelé Roztok znají svoji chemičku důvěrně. Často jim smrdí do oken a v době záplav z továrny uniklé organické činidlo vyvolalo malou paniku a příjezd záchranek.

Indicie 1

"Jugošům zase něco uteklo," komentovala zase jednou organicko - fialkový smrad kamarádka B. P. Její babička bydlí kousek od tovární zdi a v městečku o šesti tisících obyvatelích se rozkecá naprosto všechno.

Indicie 2

"Člověče v tom našem vedení je snad půlka z vlád bejvalých republik svazový Jugoslávie," prohlásil na adresu nejvyššího managementu ICN dlouholetý zaměstnanec. Nepřál si být jmenován. Kupodivu.

Ale opravdu, v Roztokách samotných generalitě chemičky nikdo neřekne jinak než "ti jugoši".

ICN sama v dalších letech měnila místa pobytu i názvy. Americká Costa Mesa byla jejich hostitelem od 24. listopadu 1998 do 20. prosince 1999.

Od 20. prosince 1999 do 14. června 2002 efedrin ve středních Čechách vyráběl ICN Dutch Holdings B.V. se sídlem v Amsterdamu, Strawinskylaan 1725, Nizozemské království.

14. června 2002 se název změnil na ICN International B.V a 28.prosince 2002 přišlo poslední stěhování. Do jiné čtvrti v Amsterodamu na Naritaweg 165 Telestone 8.

Indicie 3

Korunu dohadům pak nasadil bývalý podnikový vodohospodář P.M. "Jednou přijela nejvyšší generalita a koukám, že z auta vylézá Andrej Kozyrev," vyprávěl překvapeně o svém neplánovaném setkání.

Že uvidí posledního ministra zahraničí Svazu sovětských socialistických republik osobně a ještě k tomu v Roztokách u Prahy na dvoře americkou firmou zprivatizované továrny, to ani ve snu nečekal.

Podle těžko ověřitelných informací vyráží prý Andrej Kozyrev z Ameriky pravidelně jednou ročně na inspekční cestu po svých evropských podnicích. Začíná zpravidla Španělskem.

Odborář v lochu

Po přečtení předchozího odstavce už historka o igelitce s dvaceti kilogramy efedrinu zachycených na vrátnici u prostoduchého Slováka z plnicí linky nikoho nezaujme. Snad ani to, že onoho Maxmiliána Nagye po výslechu vyšetřovatel pustil na svobodu. Nagy na rozdíl od vyšetřovatele nebyl idiot a okamžitě zmizel z republiky. Za igelitku měl dostat půl milionu korun.

Jen o dva měsíce dříve byl zadržen předseda odborové organizace efedrinky RNDr. Radek Příhoda, který přímo v jedné z budov továrny vyráběl pervitin. Chtěl si prý přivydělat pouze prodejem efedrinu, ale mafiáni, kterým ho nabídl, ho donutili vyrábět rovnou pervitin. Po několika týdnech psychického i fyzického nátlaku drogové mafie muž nevydržel a šel se sám udat.

Ale největším známým případem je krádež asi osmdesáti kilogramů efedrinu, které měl během jednoho roku z továrny odnést její čtrnáctkrát trestaný zaměstnanec. Při akci Goliáš v srpnu a září roku 1996 bylo kromě dodavatele zadrženo dalších šest lidí a přes padesát kilogramů efedrinu. Policie zadržela rovněž větší množství zbraní a nábojů, včetně dvou samopalů a střílející tužky.

Co to ovšem je proti kamiónům a železničním vagónům bílého prášku s prodlouženým účinkem? Doslova prd.

Lubica to ví

Je-li v ČR člověk, který by mohl vědět od kdy, do kdy, kdo a koho vlastnil a kam co vyvážel, musí tím člověkem být dlouholetá (od roku 1995) členka představentva a prokuristka podniku Lubica Machalická. Od letošního března je dokonce předsedkyní představenstva českého ICN. O rok dříve se stala i jednatelou obchodní organizace ICN Czech Pharma s.r.o. IČ: 27100651 sídlící v pražské Truhlářské ulici čp. 1.

Jediným jejím vlastníkem je společnost ICN International AG, Birsfelden, Rührbergstrasse 21.

Jestli jsou to Němci, ví jen Bůh.