Kariéra tohoto absolventa dvou vysokých škol začala v roce 1986 nástupem do funkce zástupce tajemníka okresní organizace Komsomolu v Moskvě, postupně se pak propracoval na poradce ruského předsedy vlády, dále na zástupce ruského ministra energetiky. "Prostě, tak přátelsky, navštěvoval tehdejšího ruského předsedu vlády Viktora Černomyrdina", vzpomínají jeho kolegové. V tuto dobu se jeho banka MENATEP stala významnou místní finanční skupinou, prostřednictvím které začal nakupovat i podíly v ropných společnostech, až se stal podle časopisu FORBES nejbohatším mužem v Rusku s odhadovaným majetkem 8 miliard USD.

Právě v této době začal JUKOS, jehož většinovým vlastníkem byla gibraltarská společnost, provádět pro ruský stát spornou takzvanou "daňovou optimalizaci", když od svých dceřiných výrobních společností nakupoval moskevský holding naftu za velmi nízkou cenu a dále ji prodával za běžnou světovou cenu. Sám tvrdil" Do doby dokud existuje v Rusku nespravedlivý daňový systém , tak se ho budu snažit obcházet". Jeho největším strategickým ekonomickým počinem měla být fúze mezi JUKOS a Sibněft, která ale po jeho zatčení ztroskotala.

Ruský Kuvajt se nekonal

Plánovaným sloučením těchto dvou velkých společností by totiž vznikl největší vývozce ropy v Rusku a ve světě by se tento ruský gigant zařadil na čtvrté místo. Cena celé transakce se měla pohybovat v rozmezí 12 -15 miliard USD.

Hlavní akcionáři společnosti Sibněfť potvrdili svůj původní záměr prodat firmě JUKOS 20 procent minus jednu akcii v Sibněfti za tři miliardy dolarů. Souhlasili rovněž s výměnou svých zbývajících 72 procent plus jedné akcie za 26,01 procenta v nové společnosti, která měla nést název JukosSibněfť.
Její denní produkce ropy by byla 2,3 milionu barelů. Jde o zhruba stejné množství, jaké těží například Kuvajt. Na ropné produkci Ruska by se JukosSibněfť podílel 29 procenty. Podnik by disponoval desítkou rafinerií v Rusku, Litvě a Bělorusku a měl by celkem 2500 čerpacích stanic.

Americký zájem o ruskou ropu

Dvě přední americké ropné společnosti Exxon Mobil a ChevronTexaco měly podle tisku velký zájem o čtvrtinu tohoto předpokládaného ruského gigantu . Cena 25procentního balíku akcií se odhadovala nejméně na 11 miliard dolarů. Nová společnost Jukos-Sibněfť by tak předčila i současnou ruskou "jedničku" LukOil. Tato neformální nabídka představovala vůbec první signál ze strany amerických ropných společností, naznačující jejich vážný zájem investovat značnou sumu do těžby této suroviny v Rusku.

Pokud by ke koupi čtvrtinového podílu ve sloučené firmě skutečně došlo, byla by to největší zahraniční investice v Rusku. Svojí hodnotou by překonala schválený vstup společnosti British Petroleum do Ťjumenského TNK v hodnotě 7,6 miliardy dolarů.

Vstup zahraničních investorů je tedy pro ruský energetický sektor velmi vážnou otázkou. Celá oblast, včetně produkce ropy, zemního plynu nebo elektřiny potřebuje, podle odhadů Mezinárodní energetické agentury, investice do roku 2030 asi 1 bilionu USD, aby mohla uspokojit rostoucí světovou energetickou poptávku. Proto se Michail Chodorkovskij rozhodl tento problém řešit vstupem zahraničního strategického partnera. Ale otázka dodávek ropy byla vždy výsostně politickou a strategickou záležitostí a zde zřejmě Chodorkovskij přecenil své síly a zejména možnosti.

Význam ruské ropy

Michael Chodorovský ve svém rozhovoru pro Nezávislé noviny k tomu řekl:

"Pokud se podíváte na mapu, bude Vám vše jasné. Perský záliv obsluhuje asijský trh. Jestli my ho budeme vytlačovat z Ameriky a Evropy, tak on se bude zaměřovat na Asii , kde nemá smysl s ním konkurovat, kromě severní Číny. My můžeme proto dodávat do Evropy. Prostřednictvím přístavu Murmansk můžeme obsluhovat i některé oblasti Severní Ameriky."

Rozhodující roli tedy ruská ropa a plyn hraje v dodávkách do Evropy. Není divu , že podstatná část jednání mezi EU a Ruskem se točí kolem dodávek ruské ropy a objevují se i nesmělé pokusy navrhnout Rusku platbu ne v dosavadní amerických dolarech, ale v nové měně EURO. Přirozeným zájmem amerických ropných společností je naopak zajistit si potřebné dodávky i od nového partnerského Ruska pro případ nepředvídatelného vývoje na Blízkém východě. Jinými slovy je to velký strategický propletenec, a jak ukazují i reakce ze zahraničí, především z USA a EU, bude se muset řešit ve shodě a na nejvyšší možné úrovni.

Pokud jde o samotného ruského magnáta, tak toho teď očekává "poslední boj", aby dokázal před ruskou prokuraturou , že jeho podnikatelské aktivity se neprotivily ruským zákonům. Avšak jak jde čas a probíhající zabavování vládou majetku společnosti JUKOS, tak se spíše v jeho osudu naplňuje staré ruské přísloví: "Car dal , car vzal".