Chaotickými a pro Američany nesrozumitelnými balkánskými poměry se Sullivanová srozumitelně prodírá, protože našla originální způsob, jak vyprávět svůj příběh. Jejím hlavním hrdinou je muž z Brooklynu. Jmenuje se Florin Krasniqi. Je to přistěhovalec z Kosova, který v Americe zbohatl. Přijel do Brooklynu, kdy znal jen devět slov anglicky. Stal se majitelem pokrývačské firmy a brzo začal vydělávat 100 000 dolarů ročně. Jako mnoho inteligentních lidí v Brooklynu začal jednat přesvědčivě, tvůrčím způsobem a - pokud to uznal za nutné - i krutě. Jako mnoho etnických Albánců z Kosova byl přesvědčen, že vyhnání Srbů z Kosova je účelem, který světí jakékoliv prostředky.

Krasniqi zorganizoval z Brooklynu finanční sbírku pro albánské Kosovce a mezi albánskými imigranty nasbíral celkem třicet milionů dolarů, jimiž pak financoval Kosovskou osvobozeneckou armádu. V amerických obchodech nakoupil zařízení, jímž tuto armádu vybavil, od satelitních telefonů až po nejmodernější střelné zbraně. Krasniqi sdělil Sullivanové, že nemohl věřit vlastním očím, jak liberální jsou americké zákony o střelných zbraních.

Hlavní hrdina Sullivanové knihy není pozitivní postavou. Autorka se zmiňuje o tom, že Krasiqi zavraždil jednoho albánského tuláka, který usmrtil důležitého vedoucího představitele KLA. Sullivanová v knize mnohokrát ukazuje, jak Krasniqi obětoval svůj podnik, svou rodinu, svou vesnici a tisíce nevinných lidí po celém Kosovu jedinému účelu - porazit Srby.

Sullivanová ovšem ví, že v kosovské válce nebyli skoro žádné pozitivní postavy - byla to čtvrtá jugoslávská válka, kterou za deset let své krvavé diktatury vyvolal Slobodan Miloševič.

Miloševičovi se podařilo po pádu komunismu v Srbsku zůstat u moci tím, že rozdmychával etnickou nenávist. Neexistovala větší nenávist než nenávist mezi Srby a Albánci. Srbové považovali Kosovo za svou historickou domovinu, ale v této provincii tam žilo devětkrát více Albánců než Srbů. Albánci se dlouho pyšnili tím, že sužují Srby, nutí je, aby prodali své domovy a utekli do sousedního Srbska.

Miloševič si uvědomil, že pokud se bude mstít za hněv Srbů, vyvolávaný sužováním Albánců v Kosovu, upevní tím svou moc. Takže ujistil Srby, že je Albánci nikdy neporazí. Proto vytvořil v Kosovu brutální policejní stát, který zastrašoval a vraždil Albánce. To zase vyvolalo násilnickou a vražednou odplatu od Albánců, kteří se pomalu sjednotili v KLA.

Sullivanová také jasně vysvětluje, jak Krasniqi a KLA zatáhli Spojené státy a NATO do své špinavé války. Jak Sullivanová vysvětluje, KLA útočila na srbskou armádu a policii a zabíjela jejich příslušníky. Kosovští Albánci věděli velmi dobře, že Miloševič se jim pomstí způsobem, který vyvolá na Západě zhnusení.

A tak to taky dopadlo. Srbské jednotky řezaly hrdla, kuchaly těhotné ženy, rozbíjely lebky starců. Spojené státy a Evropa, které měly pocit viny, že nereagovaly na Miloševičovy válečné zločiny v Bosně, to nemohly vydržet a rychle začaly vyhrožovat bombardováním, jak KLA doufala. Srbsko válku prohrálo, ale než byl Miloševič donucen Kosovo opustit, srbským jednotkám se podařilo většinu Kosova zničit a usmrtit podle odhadů asi 10 000 lidí. Albánci pak hojně vraždili na oplátku. Miloševič je pryč, ale status Kosova je nevyřešen. Zchudlé, špatně spravované a nepokojné, je i nadále součástí Srbska. Svět, posledlý terorismem a Irákem, na něj v podstatě zapomněl.

Kompletní text v angličtině ZDE