V demokratické diskusi se občas nějaké ostřejší slovo musí tolerovat, ale protikatolické tiky a nenávistné protináboženské štvaní Slačálkova stylu, spojené dokonce s nepřímou pohrůžkou násilí ("...věru nemusejí být posledním slovem pokojné demonstrace, jakých proti Vaší politice proběhlo již mnoho. I když se mi násilí jako snad nikomu rozumnému nelíbí, jsou situace, kdy je nevyhnutelné"), jsou přinejmenším na hranici trestného činu, o obyčejné slušnosti vůbec nemluvě. (Tou ostatně Slačálek výslovně pohrdá.) Slačálkův článek je plný nezastírané zášti ("...zhnusení z Vaší politiky... vaše odporná křesťanská morálka... sloužíte organizovanému zločinu... snažíte se jej zvětšit, sami jste z něj vzešli... zvysoka na vás..."); jelikož ji hlásá zcela adresně a navíc tiskem, je na místě se ptát, zda tím nenaplňuje skutkovou podstatu § 260 odst. 2a) trestního zákona:

"Kdo ... hlásá ... náboženskou či třídní zášť, bude potrestán odnětím svobody ... na 3 - 8 let."

Nelegální obchod s drogami v choré Slačálkově argumentaci mají na svědomí lidovci či povšechně křesťané ("vaše represivní politika vytváří nelegální obchod s drogami a další a další represe vyhání nahoru jejich cenu"), takže jsou to vlastně oni, kdo sypou obchodníkům s drogovou smrtí do kapsy další a další peníze. Oni také mohou za brutalitu policistů, rodinné násilí a rozkvět prostituce, a deklarovanou láskou k Bohu (který ovšem neexistuje, to má Slačálek nezvratně zjištěno) se dopouštějí homosexuality nebo bigamie, protože Bůh je muž, jak se dá dokázat z bible.

Taková snůška blábolů asi nikoho nepřekvapí v jakémsi A-kontra, ale dost mě překvapuje v Britských listech. Autor neuvádí, za jakých okolností poznal na vlastní kůži policejní násilí, na něž si v článku stěžuje, ale chová-li se na veřejnosti stejně, jako se vyjadřuje zde, neměl by se divit, že jeho osoba přitahuje obušky jako magnet hřebíky.