16. 6. 2004
Kdo za to může aneb debakl po českuTo, že Unie svobody zmizí po letošních volbách v propadlišti dějin a bude v následujících dvou letech bloudit po sněmovně jako prokletý koráb, kterému se bude každý vyhýbat, i když jej bude nuceně trpět, věděl snad každý soudný pozorovatel. Unii liberálních demokratů, jak se unionisté na eurovolební intermezzo pojmenovali, volili snad jen největší liberální snílkové, případně krajní obdivovatelé knížete Schwarzenberga, nebo jeho novodobí leníci. To, že ČSSD získá necelých 9 procent, nepředpokládal snad ani odpočívající důchodce na Vysočině. A přesto se tak stalo. |
Ostatní strany si mohou gratulovat buď k superpřekvapení (Evropští demokraté), anebo k solidně odvedenému výkonu (ODS). Úspěšným seskupením ale vlastně může být všechen ten povolební mumraj, jehož jsme svědky, ukradený. Minimálně Občanským demokratům jde přeci o poklidné dožití v opozici do konce volebního období bez větší odpovědnosti a následný útok z nevládních pozic za dva roky. Vladimíru Špidlovi však po víkendu musel zešedivět i ten poslední tmavší vlas na jeho předsednické hlavě. Ale premiér není po osmi letech v aktivní politice žádný zelenáč a bojuje dál, přestože jeho briga s nepočetnou posádkou a zbytkem příživníků bez námořních zkušeností a hlavně bez loajality, se zmítá v nebezpečné bouři. A briga může kdykoliv narazit. Po oznámení volebních výsledků zabrousila o kamenité dno a do podpalubí se dostala voda. Plachetnice je na pokraji ztroskotání nebo potopení. Vše tomu alespoň nasvědčuje. A záchrana je v nedohlednu. Na SOS nikdo neodpovídá, když vlastně ani nikdo nevolá o pomoc. Jen se čeká. Kapitán je zavřený ve své kajutě a bojí se cokoliv zásadního provést. Třeba zavolat helikoptéru a loď evakuovat, nebo nechat prostřednictvím vrtulníku vysadit na brize nového -- třeba lepšího kapitána a sám se ctí odejít. Ale vysílací zařízení leží na stole v kapitánově kajutě a má ještě k tomu vyndané baterie ze zdroje. Část osazenstva sice začíná reptat, protože se o sebe bojí, ale na revoltu jich je příliš málo a bývají překřičeni. Jak tohle skončí.... Nejhorší na celé situaci je, že k rázné akci není odvaha. Není jí nakloněn kapitán, a už vůbec ne velká část posádky. Příměr k potápějící se lodi není ničím nový nebo objevný. Ale nová nebo objevná není ani situace ve vládní ČSSD. Podobných katarzí zažila evropská politická scéna nespočetně. Vladimír Špidla oddálil finální řešení povolební situace sociální demokracie na začátek července, na kdy je svolán ÚVV. Má tedy hodně času na to, aby přesvědčil krajské lídry o své momentální nenahraditelnosti. A měsíc je dlouhá doba na to, aby byl nakonec úspěšný. V krátkodobém horizontu třeba úspěšný bude, dlouhodobě jde ale o chiméru. Protože už třeba nebude čemu a hlavně komu dělat kapitána. A řešení? Tohle není práce pro publicistu. Nebo by být neměla. Každopádně oddalovat radikální řez je přinejmenším nemoudré. Pokud ČSSD nedokáže vyvodit ze vzniklé situace správně závěry, může se opakovat situace ze Slovenska. Kdysi silná Strana demokratické levice se tam před dvěma lety ani nedostala do parlamentu. |