Já když čtu nějakou informaci, tak se vždycky snažím najít v ní nějaký smysl. Když mi někdo řekne, že existuje nějaký objekt, který má konečný objem, ale nekonečný povrch, nesmířím se s tím, ale snažím se představit si pomeranč, který můžu vyplnit zevnitř barvou, ale nikdy ho nemůžu zvenku štětkou nabarvit. No a pak přemýšlím, co to znamená. Hluboce věřím, že lidé by neměli nikdy tupě přijímat fakta, ale měli by se snažit si z nich udělat nějaký smysl a nějak jim rozumět.

Když mi někdo začne tvrdit, že prodloužení brzdné dráhy ve 110 kilometrech za hodinu o 14 metrů čtyřikrát zvýší riziko nehody, začnu ho ihned podezřívat, protože ta brzdná dráha by i bez toho byla někde kolem 100 metrů a 14 metrů navíc prostě už není tak podstatných, je to něco kolem deseti až patnácti procent navíc. Je vidět, že to s tím čtyřnásobným rizikem je celé pěkný nesmysl.

No ale na druhé straně se tam přece píše, že řidič začne brzdit až o něco mezi půl a půl druhou sekundou později! To přeci musí výrazně zvýšit riziko. To je jako kdybych v krizové situaci nejdřív rychle napočítal do tří a až pak začal brzdit. Jak je to tedy?

ČTK neumí počítat! 110 kilometrů za hodinu je asi 30,5 metrů za sekundu. V nejlepším z průměrových případů, při prodloužení reakční doby o půl sekundy, tak ujedu polovinu z 30,5 metru, tedy něco přes 15 metrů. Naopak v nejhorším uváděném případě to bude něco kolem 45 metrů, což již je dobrá polovina normální brzdné dráhy navíc! Jestli má tedy smysl uvádět jediné číslo místo obou hranic, je to číslo minimálně dvojnásobné oproti uvedeným 14 metrům.

Uvádím to jako příklad podle mého názoru bezduché informační kaše smíchané z nepochopených blábolů, populistických výroků politiků a prázdných názorů neuznávaných expertů, kterou publikují česká masmédia. Že to není problém ojedinělý, ale systematický trend, spatřuji v tom, že to bez přemýšlení přetiskly Lidové noviny. Kdyby tak o tom dotyčný redaktor trošku zapřemýšlel, tak mu přeci muselo z každodenní zkušenosti dojít, že je to nějaké divné. Pak by vzal do ruky kalkulačku a přesvědčil by se, že jde skutečně o nesmysl. Názorně však vidíme, že pokud se někdo dopustí chyby, editoři na ni nepřijdou a dokonce ostatní média ji okamžitě přetisknou.

Když stačí vydělit dvě čísla, abychom zjistili, že ,,novinář'' nepřemýšlel, je to chyba evidentní. Ale co se všemi těmi chybami, které jsou složitější, které nemůžeme tak snadno odsoudit? Proti těm se člověk nijak snadno bránit nemůže.

A o tom, že je v první řadě hloupost vůbec o tom prodloužení reakční doby při telefonování přemýšlet na příkladu dálnice, nikoliv běžného provozu ve městě, snad až někdy jindy ...