Není snad nutno opakovat, že základní mezinárodně právní normou je Charta OSN, která uznává pouze válku obranou a nebo možnou za určitých podmínek, které jsou dány v pravomoci Rady bezpečnosti OSN. Jakékoliv jiné válečné akce mají charakter agrese, jsou tudíž nejenom odsouzeníhodné, ale zakládají i právní odpovědnost. Je nepochybné, že zásady a samotná podstata přístupu sociálně demokratických stran musí být na straně práva obecně a ve věcích války zvláště. Zde neexistuje ani ze stranické platformy žádný jiný argument. Schůze socialistické internacionály v Římě pokládala přesto za nutné zopakovat zásadní postoje socialistických stran.

Na své schůzi přijala "Rezoluci k Iráku". Ta konstatuje, že svět žije pod hrozbou války, která je nositele strachu ve světě. Válka není nevyhnutelná a je třeba jednat tak, aby byla vyloučena. V tomto směru je třeba dát inspektorům OSN ke kontrole čas, který potřebují, případně je instalovat na místě trvale. Internacionála n e p o k l á d á rezoluci RB OSN č. 1441 za takovou, která dává automaticky právo k použití síly. Uvádí dále, že p r e v e n t i v n í útok by byl v rozporu s mezinárodním právem a navíc by narušil mezinárodní koalici proti terorizmu a prohloubil krizi v oblasti. Konstatuje znovu, že jakákoliv rozhodnutí musí být učiněny pouze v Radě bezpečnosti OSN.

Prohlášení v uvedené rezoluci jsou jasná a nekompromisní. Předpokládám, že pro ně zvedli ruce i čeští delegáti a je na vedení strany, aby zjistilo nejenom souladný respekt, ale i exekutivní kroky, které jsou v jeho pravomoci. Bylo by to v zájmu nejenom citovaného Usnesení, ale i práva.

Naše realita, zdá se, je však podstatně jiná. Předseda strany a vlády se dal slyšet, že válka je jen pokračováním politiky jinými prostředky. Tuto tezi je třeba zásadně odmítnout stejně tak jako ji již od roku 1928 (Brian-Kellogův pakt) odmítá mezinárodní společenství jako nástroj mocných proti bezbranným. Pokud je možno omluvit předsedu, pak dopřává sluchu nejenom špatným, ale velmi nebezpečným poradcům.

Jedná se o závažné problémy a proto je nutno se pozastavit nad postojem rezortního ministra, ministra obrany. Je dobrým a dnes již zákonným ustanovením, nakonec i podmínka pro členství v NATO, že ministr a nejvyšší funkcionáři MNO musí být civilisté. To proto, že jsou politickými pracovníky a nemají mít přímé vazby s profesionálními vojáky a jejich snad specifickými zájmy tj. mají být od nich ideově i profesně odpoutáni. Asi byla velká chyba, že ministr Tvrdík se svlékal z důstojnické uniformy skoro až po cestě na ministerstvo. Jinak by nebylo možné, aby jednal absolutně proti duchu a ustanovení rezoluce Socialistické internacionály a to i v oblasti, kde se tato odvolává na mezinárodní právo. Dozvěděli jsme se od něho, že "my" na rozdíl od "jiných" nepožadujeme novou rezoluci pro zahájení vojenské akce a dává dokonce souhlas i s preventivní operací. Bylo by jistě lepší, kdyby se on jako mladý člověk, který strávil v zelené uniformě většinu svého života rozvážně zdržel svých soudů, které navíc nejsou silácké. Jsou neprofesionální a nebezpečné, v lepším případě hloupé.

Vnitropoliticky koaliční partneři označují vládu ve které jsou, za takovou, která neplní soc. demokratický program. Jinak by prý v ní nebyli. V zahraničně politických přístupech jak uvedeno výše, jsme se dostali dokonce do rozporu se Socialistickou internacionálou. Takový přístup vyžaduje přehodnocení, jinak je k nepochopení odborníkům, ale hlavně voličům.