To bylo téma původní diskuze. Jakoby u televizí bulvarizace nevadila a neměla společného jmenovatele. Jakoby nevadila bulvarizace týdeníků či "společenských časopisů". Jakoby tato bulvarizace neovlivňovala zpětně a zacykleně celý mediální prostor.

Namísto mediálních analytiků, kteří by provedli důsledný rozbor bulvarizace po stránce lexikální (jazyk bulváru, větná stavba, frekvence slov, zejména přídavných jmen či jiných příznakových slovních tvarů), tak po stránce obsahové (tématický rozbor, rozdíly mezi jednotlivými médii, frekvenční analýza témat), případně kteří by analyzovali čtenářské priority v jednotlivých socioprofesních segmentech cílových skupin, případně analyzovali jazyk těchto skupin, dozvěděli jsme se pouze od nadmíru povolaných, že MfD přeci není bulvár. Přestože mediální realitu tohoto deníku vidíme denně.

Vypůjčím si slova z draftu připravované výroční zprávy Českého rozhlasu za rok 2003, jejímiž autorem není žádný rozjívený levičák, ale člověk velmi uměřený a ve svém věku přirozeně moudrý. Bývalý ministr kultury za ODS Uhde. Člověk vysoké kultury jazyka i myšlení, člověk jehož konzervativismus je stejně přirozený a noblesní, jako erb na dveřích šlechtice s několikasetletým rodokmenem, jenž už nikomu nemusí dokazovat, že je šlechtic. Uhde kritizuje - a zcela po právu - příklon některých dramaturgů, zejména hudebních, k bulvarizaci i u rádií veřejné služby. Nerozlišuje, narozdíl od ideologizujícího Jemelky, zda je tato kritika mířená zprava či zleva, neodsuzuje "levý pohled", ale vymezuje - byť jen letmo - obsah komercionalizace a primitivizace i u některých pořadů ČRo, tak jak on veřejnou službu chápe. Ač možná pro Ivana Jemelku paradoxně, s konzervativním Uhdem v jeho kritice bezduché komercionalizace a bulvarizace bez výčitek svého, na levici bijícího srdce souhlasím.

Ano, chci tím říci, že mi v diskuzním panelu o bulvarizaci chyběl člověk Uhdeho formátu. Chyběl mi opravdu konzervativní pohled moudrého muže, který nepředstírá okouzlenost módností témat či jejich zpracováním, neskrývá se za postmoderní rozostřenost mediální "reality"... Chyběl mi pohled hledající kontinuitu času a prověřenost kvality. Chyběl mi pohled člověka, na stávající produkci a mediální moci deníků nezainteresovného, který není a nepotřebuje už být loajální k nikomu jinému, než ke své pověsti a ví, kterou vinu lze ještě odpustit, a kterou už nikoliv. Oproti tomu mi přebývalo množství tržních komsomolců, kteří obsah slova konzervativní či pravicový pouze znečitelňují, a mezi němiž se evidentně Milan šmíd cítil osamělý.

Možná mám na samotná Česká média příliš velké nároky. Potíž je, že během jediného dne (29. 3. 2004) dokáží ze 46 monitorovaných článků 6 věnovat bulvární soutěži SuperStar, 20 skrytých komerčních selfpromo či přímo PR zpráv. Jen málo z nich je ale jako "tisková zpráva" samotnou redakcí označeno. Informace zhusta neobjektivní a nevyvážené se mísí s těmi ostatními v postmoderní gulášovitý mediální infotainment, kterým se krmí po ránu u kávy i mnozí novináři. A ti berou Česká média jako seriózní oborový zdroj informací. Možná i to je tak správně. Pokud ani oni sami už nenajdou schopnost odlišit "zrno od plev", nebude je znepokojovat sklon k téže bulvarizaci v jejich denících, stejně jako tento nešvar nechal při panelové diskuzi klidným i zástupce šéfredaktora MfD. Nakonec si zvyknou i čtenáři / diváci / posluchači a přestane jim vadit už cokoliv. A to bude vítězství Českých médií nad českými médii...

Prý existuje úsloví, že novinář je ten, který oddělí zrno od plev a otiskne plevy... Řekl to francouzský premiér Georges Benjamin Clemenceau. Je to pravda? Prý pronesl i další sentence - napříkald, že mladí konzervativci jsou hlupáci, staří revolucionáři pitomci a válka je řada katastrof, která končí vítězstvím.