Pouze odborná diskuse (historická, sociálně-ekonomická atd.) může být tím dubovým kolíkem, který musíme onomu věčně se vracejícímu strašidlu zatlouct přímo do srdce, protože jinak vždy znovu vstane z hrobu. Může vstát, protože "argumenty", které používalo dříve, neztratily v mnohých uších svou váhu. A ani nemohly ztratit, protože tu stále není nikoho (!), kdo by přehledně a jasně vše vysvětlil -- třeba mojí tetě. Petice "S komunisty se nemluví" ZDE, ZDE nevznikla bez příčiny, vznikla z konkrétní obavy před určitým nebezpečím. Tuto obavu bychom měli respektovat. V následujícím textu nechám obavu, která vnímá problémy v petici obsažené, v dalších souvislostech.

Etika a teorie informací

Moderní svět se skládá z jednotlivých center pozornosti, které svým vědomím určují výklad souvislostí. Každé svébytné myšlení vytváří svůj konkrétní obraz světa a podle praktické úrovně dosaženého poznání ovlivňuje menší či větší část svého okolí, někdy i celého světa... Výklady souvislostí (obrazy světa) jsou často vzájemně v rozporu a není-li "informační systém" (naše společnost) prodchnut v komunikaci etikou, dochází k nadměrným (především mediálním) hádkám. Etika v této souvislosti není jakýmsi moralizujícím pojmem, ale nutnou podmínkou přenosu informace. Není-li jedna či druhá strana informačního systému schopna přijímat a ve svém vědomí duplikovat informace (poznávat), celý systém ztrácí z vnějšího pohledu konkurenceschopnost (!), protože nezachází maximálně efektivně s dostupnými zdroji.

Z hlediska celku (lidské společnosti) je jev NEkomunikace velmi negativní, nikomu neslouží, rozdílnosti pouze fixuje a především dává možnost vzniku prohlubování extrémů.

Z teorie informací plyne, že ten, kdo jako první iniciuje přerušení komunikace, je obvykle agresor. A hledáme-li příčiny zla na světě, nelze opominout otázku ochoty či neochoty naslouchat druhé straně. A právě neochotou se uzavírá možná cesta ke vzájemnému pochopení. Jedna strana (obvykle silnější) tím jasně dává najevo straně druhé, že jí pohrdá a druhé straně zbývá pouze čekat až bude i ona moci uplatnit své silové řešení.

Moje výtka k petici tedy namítá, že vytlačením problému na periferii a především jasným vyloučením druhé strany z dialogu, dávám právě této druhé straně zcela jasně najevo, JAKOU FORMU KOMUNIKACE jako JEDINOU MOŽNOU musí (!) v budoucnu využít.

Dva scénáře

Jsem si vědom, že tyto řádky vyvolají mnohý nesouhlas, přesto však prosím laskavé čtenáře o vlídnou pozornost. Existuje-li "opačné" názorové centrum, jsou v principu dvě možnosti, jak vzniklý problém "řešit".

Historické řešení

Pro první "řešení" jsem vybral tento název, protože doposud vždy v historii převládalo, ač je řešením vždy pouze dočasným. Je to řešení s využitím síly a moci. Používali a používají je predátoři, dravci, kteří mají tolik síly, že fyzické zničení nepřítele je pro ně nejjednodušší. Druhá strana, která má svůj odlišný výklad reality, přistupuje ke světu "z druhé strany" je prostě fyzicky zničena a tím má být jaksi "zničen" i její názor. Je zřejmé, že názor ve skutečnosti zničen nebyl (pomysli na argumenty KSČ), pouze jej již není slyšet a nemůže se tedy dál šířit. -- V tomto případě je snaha o mediální umlčení nositelů nepatřičných (nepohodlných nebo špatných) postojů podobná jejich fyzickému zničení.

Moderní řešení

Optimistický moderní pohled na svět vychází z představy, že příčinou "zla" je rozdílná výchozí zkušenost a že je možné -- nechybí-li dobrá vůle a je-li dostatek času -- najít mezi oběma stranami konsensus. Problém "komunismu" (a zde souhlasím s Petrem Nečasem z ODS) je nutné vyřešit kvalifikovanou a především zcela transparentní politikou, aby bylo zjevné, že systém je nastaven tak, aby v rámci svých mezí mohla maximálně ideálně prosperovat CELÁ společnost. A především je nutné jasně VYSVĚTLIT, proč jsou koncepty propagované moderní komunistickou ideologií špatné. -- Velmi mě mrzí, že přehledný soupis argumentů PROTI politice komunistů jsem doposud neviděl. Jakoby každý už všemu jasně rozuměl.

Jakým způsobem se lze vyrovnat s problémem jménem KOMUNISMUS

Podaří-li se schopným myslitelům podrobně popsat fenomén se jménem "komunismus", konečně z něj vyseparovat to, co je aktuální pro dnešní dobu, to, co je nosné z hlediska ideologie, může vzniknout takový výsledek diskuse, že bude i "obyčejným" lidem zjevné, proč je nutné tyto ideje komunismu odmítnout. Zda se nám to podaří, záleží na tom, zda z komunistického ideového chaosu vybereme podstatu negativní nebo podstatu pozitivní. Je na místě podotknout, že záleží pouze na tomto zadání, tedy na tom, jak budeme CHTÍT postupovat.

Budu-li chtít, mohu Karla Marxe (Ernesta Che Guevaru, ad.) obhajovat a pokud zároveň všem "kapitalistům" přisoudím až nelidsky sobecké rysy, jistě se mi to úspěšně povede. Nebo naopak.

* * *

V následujícím textu se podělím se čtenáři o zběžnou reflexi komunistické praxe, která vychází z mé osobní zkušenosti. Narodil jsem se v roce 1965, na ZDŠ jsem se účastnil např. soutěže "O zemi, kde zítra již znamená včera", byl jsem jiskrou, pionýrem a později v SSM. Před Listopadem 89 jsem podepsal Několik vět a tiskl samizdaty. Přesto jsem v červnu 1989 jako učitel promoval a dokonce tím musel složit slib podpory socialistické vlasti. Později "na vojně" jsem po 17. listopadu 1989 zakládal Fórum pohraničníků a navrhoval řadu změn pro vojáky základní služby... - To říkám pouze proto, abych snad zabránil některým příliš povrchním či zjednodušujícím tezím o tomto textu či jeho autorovi...

Příčinou vysoké úrovně (jistot) současného západního světa je rivalita obou politických systémů

Zdá se, že právě "soutěž" obou politických systémů -- kapitalismu a socialismu - byla pro vývoj lidstva nakonec (přes veškeré bolestné zkušenosti) dobrá. Totalitní socialismus potřeboval lidem potvrdit sám sebe a dosáhl i ve skutečnosti (nikoliv pouze v propagandě) dílčích úspěchů. Je chybou naší občanské společnosti, že se bojíme přiznat, že některé věci v komunismu někdy fungovaly lépe, než na Západě (viz např. podpora rodiny). Není prostě pravda, že vše, co bylo "komunistické", bylo pouze špatné. A koneckonců tento systém netvořili pouze "ONI" -- oni zlí "komouši", oni milicionáři, oni estébáci atd. Tvořili jsme jej i my a naši rodiče, stejně jako Karel Gott, Jiřina Bohdalová či třeba Michal Prokop.

Bezplatné zdravotnictví (někdy i srovnatelné se Západem) ale především sociální jistoty byly draze vykoupené gulagy a fungující sítí StB či KGB. Západ však musel reagovat a jistě právě tímto ideovým tlakem Východu získali pracující v kapitalistických zemích řadu výhod, o kterých se právě dnes vedou dlouhé spory -- mám na mysli zejména podpory v nezaměstnanosti, slušné penze atd.

Co lidem před rokem 1989 nejvíce vadilo

V 70. letech jsem byl žákem ZDŠ a SŠ, v 80. jsem ještě pokračoval na VŠ. Oba světy - Svět socialismu a svobodný svět po roce 1989 - mám tedy od sebe podivně odděleny základní vojenskou službou. Vždycky říkám, že všechny revoluce (včetně té v roce 1989) jsem viděl v televizi. Žádné speciální vycházky nám v kasárnách nedali a tuto zkušenost dodnes nesu s trpkostí v sobě. Pocit člověka za ostnatými dráty, kdy všichni ostatní prožívají o kus dál euforii.

Nemohu mluvit za starší generaci, která samozřejmě vidí svět z jiného pohledu. Je zřejmé, že zejména lidé, kteří potřebovali ke své práci "veřejnost", si bez tiché či podepsané spolupráce s režimem KSČ ani neškrtli. Myslím, že to prostě nebylo možné. Na druhé straně, pokud člověk politicky "neprovokoval", nemusel mít větší problémy. O morálním prohřešku všech totalitních hvězd -- zejména zpěváků a herců -- jsem již kdysi pro BL psal. Jsem názoru, že kolaborovali všichni, že režim KSČ se držel u moci právě jejich zásluhou. Právě oni jej legitimizovali.

Vycházím z názoru (vím, dětsky naivního a nikomu jej proto nevnucuji), že kdyby každý člověk odmítl svůj podíl "hry", tak Stalin nestalin by u nás (či kdekoliv jinde) bylo dobře. Jsem zaskočen, když vidím, jak např. Michal David hraje nově sám sebe (symbol konzumu, ale pro mě spíše totality jako takové) v postmoderním krátkém filmu "Intelektuálové". Ale o tom, jak se předávala moc komunistická do rukou polistopadových elit lze psát donekonečna a marně, protože se nic nezmění, neexistuje síla, která by měla nejen motivaci, ale především skutečnou moc něco změnit.

Nemožnost "realizovat se" vadí pouze určité části společnosti. Běžný člověk řešil jiné problémy. Zopakujme si tedy ty oblasti, kde byl režim KSČ z dnešního pohledu zcela jasně totalitní. Zamysleme se poté (vzpomeňme na petici), nakolik se tyto chyby mohou opakovat, nakolik hrozí jejich recidiva. A zkusme především přijít na to, kde NOVĚ mohou být ideje komunismu nebezpečné dnes. Je zřejmé, že nebezpečí je vždy na tom místě, kde jej nejméně čekáme. Kdo ví, možná třeba právě v příliš "socialistické" EU...

1) Vyvlastnění majetku, znárodňování, kolektivizace, měnová reforma

-- Tím vším v zájmu svého třídního boje posilovali komunisté svou moc. Možná se mýlím, ale toto vše mi z dnešního pohledu připadá již velmi anachronické a jsem přesvědčen, že společnost již bude vždy natolik soudná, že násilnou cestou se toto opakovat prostě nebude. Nebojím se těchto věcí. Pokud by k nim někdy mělo dojít, tak pouze proto, že by se kapitalisté (např. 10 % společnosti), již nijak neohrožovaní "komunismem", rozhodli prostě ignorovat všechny své zaměstnance a pracující a za pomoci informačního monopolu (klientelismus, mafie, korupce, "1984") by natolik zmanipulovali politiku, že by veškeré zákony a normy vyhovovaly zcela asociálně pouze této sobecké NE-elitě. To je velmi málo pravděpodobné. Věřme, že světové trendy postupně směřují k týmové práci a že naděje, že pracovní vztahy se budou zlepšovat, existuje.

Je otázka, zda např. z hlediska maximální efektivnosti z hlediska uživatele není ideálním řešením konkurence soukromých operátorů a "znárodněného" Telecomu (povinné transparentní účetnictví dostupné ze zákona komukoliv na internetu -- soukromé firmě to není možné přikázat) s povinností nabídnout "poslední míli" atd. Je možné očekávat, že uživatelé si své výdaje dokážou ohlídat. Myslím, že právě tato konkurence je oním ideálním a hledaným "trhem". Současné předražené telefony a zejména internet doslova brzdí ekonomiku celé ČR.

2) Cenzura

Vždy existuje výklad světa podle nejsilnější mocenské skupiny (viz posledně Bush, Blair). Každá vláda interpretuje svět svým způsobem. Nebylo špatné, že vycházelo Rudé právo. Bylo špatné, že vycházelo POUZE ono, že byla cenzura. Proto vycházely samizdaty, a proto se pašovaly ze zahraničí knihy či časopisy. Do nepohodlného zahraničního vysílání bylo mícháno vysílání rušivého signálu (Svobodná Evropa, Deutsche Welle, Hlas Ameriky...)

Dnes cenzura není, byla zrušena. Místo ní však došlo k opačnému extrému. Informačních zdrojů je velmi mnoho, ale určující vliv mají pouze velká média, která mají dostatek prostředků na reklamu. Je škoda, že v přístupu na nejsvobodnější médium -- internet - doposud v ČR brání monopol Telecomu nebo že roční poplatky za doménu s koncovkou CZ jsou více než dvakrát tak drahé než v USA. (Zdá se, že účast v konsorciu NIC.CZ musí být velmi lukrativní. "Sponzoruje" někoho?)

Z dnešního pohledu mi navrácení CENZURY v té podobě, jaká byla před rokem 1989 připadá -- i technicky -- nemožné. Bojím se však ekonomické cenzury (nedostupnost moderních technologií typu internet pro širší společnost) a cenzury "reklamní" -- kdy lidé sledují pouze to, k čemu je reklama upoutá a ztratí svou schopnost nacházet nejlepší informační a kulturní zdroje. Ale tomu napomůže pouze moudrá osvěta a snad i výuka "ke svobodě" přímo ve školách.

3) Nemožnost cestovat, devizový příslib

Myslím, že KSČ nemá dnes důvod znovu zavést železnou oponu. Toto omezení je anachronické.

4) Vědecký materialismus a další ideové teze

Dříve bylo nutné povinně "věřit" podle KSČ. Neumím si představit, že dnes by člověk byl KSČM znovu nucen k něčemu podobnému.

Buďme lepší než to "nejlepší" z idejí komunismu

Místo kontraproduktivního zákazu komunistů v médiích (a tedy i debaty o ideách komunismu) je třeba svést "konečný vítězný boj" s těmi ideami, ve kterých je komunismus relativně nejlepší. Tak především - které to jsou? - Jistě v těch ideách, ve kterých dnes (možná stejně jako před sto lety) kapitalismus selhává. Je však nutné domyslet, že neselhává pro nic za nic, ale z určité konkrétní příčiny. Tou je "reálný člověk".

Pokud místo člověka vezmeme anděly, může i komunismus fungovat. Lidé budou dobrovolně pracovat (jako včely nebo mravenci) pro blaho celku. Na "trhu" bude přebytek volné práce i zboží, andělé budou ekologičtí a nebudou jakkoliv líní. Prostě Ráj na Zemi.

Ale zpět do reality, přece známe jak snadno podléhá tvor Homo sapiens svodům -- klientelismu, lenosti, podvodům atd. Tedy vždy se obohatit na cizí účet. Proto nemůže TEĎ fungovat komunismus, a proto je "přízemnější" kapitalismus vhodnější, protože počítá mnohem reálněji s vlastnostmi současného člověka. Kapitalismus vyšší ideje nezakazuje, každý vlastník může např. svou firmu soukromě "znárodnit" a nechat ji plně k užívání svým zaměstnancům..., mnozí tušíme, jak to dopadne.

Tržní systém může pozitivní změnu (příchod Ráje) pouze trpělivě očekávat - jako zcela dobrovolnou možnost těch, kteří se dovtípí, že poctivost je především vysoké praktické umění.

Zvyšuje výskyt komunistů v médiích spíše vidina vyššího zisku nebo staré konexe?

Poctivost a nezávislost v novinařině jsou náročnou metou. Znamená to místo známých komunistických jmen, které téměř pokaždé můžeme vidět v diskusních pořadech, a které tak velmi jednoduchým způsobem zvyšují rating pořadů (a především cenu reklamy), začít konečně zvát do diskusních studií méně známé, ale přesto důležité tváře z celého spektra naší občanské společnosti, významné občanské aktivisty nebo třeba výborné politiky z neparlamentních stran. Jistě existují. Je však nutné je nejprve vyhledat, poctivě se jich ptát na názory a především je nechat domluvit vše, co mají na srdci.