Mám za to, že jde o dvě různé věci a podezřívám mnohé, že jsou pro potraty jenom proto, že jsou proti jejich zákazu. Proto od nich zaznívá tolik rádoby argumentů, že se stále víc kloním k názoru, že tzv. zastánci potratů (odpůrci jejich zákazu) žádné skutečné argumenty prostě nemají. Aspoň já od nich ještě žádný neslyšel.

Na druhé straně soudím, že komu jde doopravdy a v prvé řadě o život nenarozených dětí, tomu půjde o zákaz až v poslední řadě. Především asi bude usilovat o civilizovanější společenský konsensus, o lepší výchovu k rodičovství a o lepší podmínky, včetně pomoci rodičům v nouzi. Také proto, aby přísnější potratový zákon byl účinný, protože vyjadřuje postoj a mínění společnosti. Aby nebyl vrchnostenským (a často obcházeným) nařízením, vnuceným velké části lidí opačného mínění. Zkrátka nevěřím, že úctu k (lidskému) životu lze nějakým zákonem nařídit.

Skutečná a možná i plodná diskuse by nastala, kdybychom se bavili zvlášť o potratech a zvlášť o jejich zákazu, který nepovažuji za tak významný. Myslím, že v této souvislosti je moudřejší debatovat o jiných věcech a hledat jiná řešení. Pokud budeme chtít, jistě mnohá rozumná najdeme. Ale to už jsme zase u toho respektu k životu, který si někteří u svých bližních umí tak málo představit, že ze zoufalství sází na příkazy a (hlavně) zákazy...

Poznámka: Doufám, že svou definicí počátku lidského života začátkem mozkové aktivity se pan profesor Pafko v lékařských kruzích náležitě ztrapnil. Mě zaujal jednoznačně jeho oponent... ---