• dráždí emoce, protože se dotýkají elementárních věcí každého člověka
• každý jim rozumí nebo si to alespoň myslí - viz předchozí bod
• každá z nich generuje dva nesmiřitelné tábory příznivců a odpůrců té věci
• v důsledku toho se většina argumentů diskutujících pohybuje v emotivní rovině, zcela vylučující jakékoliv rozumné vyústění sporu

Mezi taková témata patří např. otázka potratů, eutanásie, legalizace homosexuálních partnerství apod. Jakkoliv se jedná o otázky choulostivé a eticky složité, nemělo by být vyloučeno nalezení přijatelných východisek. I zde především platí ono pořekadlo "všechno jde, když se chce". Zvlášť dobře je to vidět na příkladu právě probíhající diskuse okolo zákonného zákazu umělého přerušení těhotenství.

Přestože existuje zcela jednoznačný a nezpochybnitelný argument PROTI zákonu zakazujícímu potraty, a sice ten, že právní restrikce potratům nezabrání, naopak zatlačí je do ilegality, čímž navíc ještě ohrozí zdraví a život žen, je tato otázka stále znovu a znovu otvírána.

Zastánci zákonné restrikce píší stále dokola dlouhé a vášnivé články, v nichž se snaží odvádět pozornost od onoho klíčového faktu k souvisejícím problémovým okruhům, jako je otázka svobodné volby žen ve věci potratu, chtěnosti a nechtěnosti dětí, zda je či není potrat vraždou apod.

Těmito úhybnými manévry si vytvářejí prostor pro zavádějící a bigotní argumentaci, se kterou vždy téměř bez výjimky pojí útok na moderního člověka (rozumí se člověka bez příslušnosti k té správné konfesi), sekulární společnost, liberální hodnoty a současný životní styl ve snaze dokázat, jak je dnešní lidstvo zkažené, jak hluboko již kleslo do mravního bahna a že jen rychlý příklon k neokonzervativním dogmatům je může zachránit! Je tedy na místě otázka, o co vlastně těmto lidem skutečně jde!

Kdyby jim opravdu šlo především o věc, v tomto případě o záchranu nenarozených životů, museli by k dosažení tohoto cíle volit jiné, čestnější a účinnější postupy, zejména osvětu.

Například v legislativní oblasti mohli poslanci KDU-ČSL spíše než navrhovat protipotratový zákon, raději podpořit přijetí zákona o anonymních porodech, který se svého času sněmovnou protlačit nepodařilo.

Ale zřejmě je představa miniaturního bezbranného tělíčka lidského zárodku, brutálně vyškrabávaného z matčina lůna, neděsí tolik, jako pomyšlení, že by podpořili poběhlice, které si bez špetky zodpovědnosti upletou děcko z kdekým a pak si ho pohodlně v porodnici odloží bez náležité porce hanby a odsouzení, jakou si za takový hřích zaslouží.

Ve vynikajícím článku "Našim bojovníkům proti potratům" v Právu ze 17.2.2004 píše sexuolog Jaroslav Zvěřina: "...Návrh na zákaz interrupcí přichází v době, kdy se u nás počet lékařsky indukovaných potratů plynule snižuje...." Zvláštní že? Zlý jazyk by mohl konstatovat, že se zdá, jako by zde někdo hrál o čas a bil na poplach, dokud je ještě proti čemu brojit...

Doktor Zvěřina dále píše: "Na adresu všech bojovníků proti potratům si dovolím ještě jednu připomínku. V žádném tom dopise jsem nenalezl ani jednu zmínku o Bohu, církvi a katechismu. Přitom není sporu, že většinu protipotratových emocí generují u nás fundamentalističtí křesťané. Proč je zde tak masivně skrývána tato náboženská motivace vyhraněného protipotratového postoje, to mi zůstává záhadou.

Vždycky jsem se domníval, že křesťan by neměl Boha zapírat. Neměl by snad ani tolik usilovat o převedení svých zbožných postojů do řeči trestního práva. Za většinu smrtelných hříchů přece přijde ten pravý trest až po posledním soudu. Zdá se, že naši fundamentalističtí, křesťanskou vírou motivovaní odpůrci potratů považují své skutečné motivy za málo působivé a málo přesvědčivé. Proto je halí do vznešeného moralizování, nebo alespoň tvrdí, že se z nich protipotratoví aktivisté stali po prostudování učebnice embryologie...."

Navíc jejich postoje nemusí nutně vyjadřovat ani stanovisko většiny jejich spoluvěrců. V jednom velmi konzervativním městečku na Vysočině, kde je katolická tradice stále živá a křesťanské svátky běžnou součástí života, jsem viděla viset na náměstí na nástěnce slogan, týkající se interrupcí: "Zakázat, ale netrestat!". Zdá se, že ani v baštách katolicismu fundamentalistům pšenka moc nekvete. V závěru svého článku Zvěřina píše: "...Podle všech průzkumů veřejného mínění, a také podle složení zastupitelského sboru, je prakticky vyloučeno, aby u nás zákaz interrupcí prošel parlamentem. Těžko říci, co vlastně vedlo předkladatele k jejich návrhu. .." Správná otázka.