Válka byla Georgi Bushovi výmluvou k tomu, že jeho vláda musí schválit stále se zvětšující rozpočtový schodek. Tento rozpočtový deficit, který především financuje vojenské výdaje, zaplavil americkou ekonomiku množstvím financí a vedl k hospodářskému oživení, jakého by samy o sobě snižování daní a nízké úrokové míry nikdy nedosáhly.

Výsledkem je, podle ekonomů, svého druhu keynesiánství, ovšem takové, které se silně líbí americkým Republikánům. Namísto toho, aby rozpočtový deficit financoval veřejné práce či veřejné služby, zdravotnictví či školství, což by okamžitě vedlo k poklesu americké nezaměstnanosti, americká vláda podporuje ty oblasti hospodářství, které představují zjevný zájem konzervativních voličů. Peníze z rozpočtového schodku plynou především do armády a zejména zbrojovkám, které většinou výrazně finančně podporují vládnoucí Republikánskou stranu.

Podle profesora Roberta Pollina z University of Massachussetts dosahuje tento příliv finančních zdrojů do ekonomiky ze státního rozpočtového deficitu o pět procent více než kolik stát vybírá na daních. Ospravedlňuje se to mimořádnou situací, nutností boje proti terorismu, proti Saddámu Husajnovi, atp.

Ve druhém čtvrtletí roku 2003, během války proti Iráku, tvořily výdaje na zbrojení až 60 procent celkového amerického růstu HDP, který dosáhl 3,3 procenta. Většinu těchto finančních injekcí dostaly prostřednitvím mnohamiliardových kontraktů soukromé americké firmy Halliburton, Bechtel a další.

Ve třetím čtvrtletí roku 2003 zaznamenaly Spojené státy spektakulární růst HDP ve výši celých 8,2 procent. Vojenské výdaje byly už menší, avšak profesor Pollin argumentuje, že hlavní prospěch z amerického rozpočtového deficitu má především armáda -- deficit má v letošním roce dosáhnout 500 miliard dolarů -- a ta je motorem současného amerického hospodářského oživení.

V prosinci například poskytl Pentagon kontrakt v hodnotě 4 miliard dolarů kalifornské společnosti Northrop Grumman na vývoj programu Hvězdných válek. Takové peníze dokáží zregenerovat ekonomiku celého regionu.

Bushova vláda tvrdí, že příčinou nynějšího hospodářského oživení jsou daňové úlevy, zaměřené na nejbohatší občany. Mnozí ekonomové namítají, že to je nesmysl a že daňové úlevy mají jen politický, nikoliv hospodářský význam.

Vojenské výdaje jsou podle ekonomů však obyčejně nejméně efektivním způsobem, jak používat rozpočtový deficit na oživení ekonomiky, protože se tak nevybuduje infrastruktura, která by během času začala produkovat zisky.

Hospodářský růst, podporovaný vojenskými výdaji, tedy vojenského keynesiánství, je téma, jímž se poprvé teoreticky zabýval polský ekonom Michal Kalecki v roce 1943. Kalecki argumentoval, že kapitalisté a jejich političtí stoupenci nechtějí užívat metod klasického keynesiánství, protože dosažení plné nezaměstnanosti prostřednictvím veřejných výdajů vytváří riziko, že dostane dělnická třída spolu s odbory příliš mnoho moci.

Daleko efektivnějšími investicemi z jejich hlediska jsou vojenské výdaje, avšak ospravedlnit takové využívání státních financí vyžaduje určitou míru politického útlaku, jehož se nejlépe dosáhne apely na vlastenectví, vytvářením obav ze zahraniční hrozby a nakonec válkou.

V roce 1943 demonstroval Kalecki svůj model vojenského keynesiánství na nacistickém Německu. Avšak tento koncept nefunguje pouze za nacistické diktatury, nadšeně ho začala ve Spojených státech využívat neoliberální pravice, poznamenává Independent.

Deficitními vojenskými výdaji proslul už Ronald Reagan, když hovořil o Říši zla a o komunistické hrozbě ze střední Ameriky, aby tak mohl zvýšit vojenské výdaje. V roce 1984 stoupl americký rozpočtový deficit na obrovských 6,2 procent HDP. V důsledku toho došlo toho roku k sedmiprocentnímu hospodářskému oživení a Reagan obrovskou většinou znovu vyhrál prezidentské volby.

Avšak součástí velkých, deficitních vojenských výdajů Ronalda Reagana byly ostré škrty v sociálních výdajích, které nebyly odstraněny ani za Clintona. Státní a místní rozpočty v USA jsou stále v krizi.

Bushův nynější rozpočtový deficit dosud nedosáhl Reaganova rekordu, zatím dosahuje asi 4,5 procenta amerického HDP. Profesor Pollin varuje, že co si stát vypůjčí, bude nakonec muset vrátit a že pokud deficit vzroste za Bushe až na reaganovskou úroveň, znamená to, že jeho splácení pohltí až 18 -- 19 procent amerického federálního rozpočtu.