Namísto toho se soustředil na povšechné povykování intelektuálů z Prahy a okolí, kteří démonizují kupónovou privatizaci a příčiny zla vidí vůbec v devadesátých letech, kdy v Česku vládl zloduch Klaus. V Polsku Klaus nevládl, nebyla tu ani kuponová privatizace a efekty jsou zhruba totožné.

I tady vítězí "právo konzumace", i zde před soudem rovnost je dost pofidérní, i tady se krade ve velkém, politikům už skoro nikdo nevěří etc. etc. Navíc Polsko mělo a má tu výhodu, že na stráži morálky zde stojí stále vlivná římskokatolická církev. Moc to nepomohlo.

Je naprostý nesmyl dávat do souvislosti "český konzum" (čím se liší od polského či řekněme maďarského?) s "puštěnými stavidly kuponové privatizace" ? Ta stavidla byla spuštěna již mnohem dříve. Zhruba v prvobytně pospolné společnosti a co člověk je člověkem (nezávisle na tom, zda je to Čech, Pražák či kdokoliv jiný) tak vždy budou spuštěna. Je lidskou přirozeností mít a zapomínat na ono Frommovské být.

Ba i církev uznává soukromé vlastnictví. To samo o sobě není zlé. Konzum v pojetí pana Brože je jistě něco jiného, ale skutečnost, že se tak rozrostl, lze přičítat spíše vzorům plynoucím z médií (reklamy, zábavné pořady, filmy aj.) a nikoliv politikům, jejichž vliv na vědomí konzumentů je poměrně omezený.

Hovořil bych spíše o selhání tzv. veřejnoprávních sdělovacích prostředků či naprostém selhání tzv. intelektuálů (nevyjímaje toho prvního z prvních, který dlouho udílel rady z Hradu). Ale rozhodně bych vynechal politiky a už vůbec bych se neodvážil věc spojovat s jedním, byť sebemocnějším, protože on na to nebyl sám.

Morální a duchovní hodnoty - to zní hezky - a demokracie bez nich nepochybně je nemyslitelná. V tom má autor hodně pravdy. Proto také spolu s Siedentopem doufá v rehabilitaci křesťanství. Nic proti tomu. Taková rehabilitace ničemu neuškodí, spíše naopak. Ale jak si pan Brož tuto "rehabilitaci" představuje? Má snad Evropská komise vydat dekret nařizující onu rehabilitaci? Mají politici uzákonit morálku a duchovní hodnoty? Mají mít Češi na bankovkách vytištěno "Nebát se a nekrást"?

Je jisté, že tudy cesta nevede.

V Česku se kradlo za bolševika, bude se krást i nadále, akorát ve větším. To proto, že možnosti jsou větší. V Polsku je to stejné. Tuto deformaci jsme si vynesli z minulého režimu. Výchova tu moc nepomůže. Jediné, co může dát jakési částečně uspokojivé efekty je důkladné vymáhaní práva. Pro zloděje kriminál, pro nepoctivé úředníky či politiky umožňující tunelování hmotná spoluodpovědnost za spáchané škody. Nástroje k tomuto jsou od počátku transformace k disposici.

Dokud dodržování práva nebude přísně respektováno, dotud budeme moci jen a jen naříkat na poměry. Jistě: samo právo nevyřeší vše. Opět se vnucuje ona "rehabilitace křesťanství", ale o tu by se měli postarat sami křesťané (ke kterým se také hlásím) a jedinou funkcí státu (či EU) bych viděl v tom, aby jednoduše nepřekážel. Aby dal svobodu.

Máme svobodu volby. To je jedna z hlavních možností, kterou nám stávající demokratický systém skýtá. Dokud ji máme, dotud žijeme v demokracii. Je jistě správné, ba nutné, zlo pojmenovat, uchopit, identifikovat, což pan Brož částečně činí a proto jeho článek, jakkoliv s jeho závěry nesouhlasím, lze přivítat. Nelze však upadat do obecného naříkání na poměry, provádět chybnou analýzu (za vše může kuponová privatizace a Klaus) a tvářit se jako jediný spravedlivý.

K demokracii patří také odpovědnost a povinnosti, nikoliv jen a pouze tzv. lidská práva. O kvalitě demokracie rozhoduje právě fungování oné odpovědnosti a vědomí povinností vůči celku i jednotlivcům. A s tím máme problémy. Především jako jedinci, sousedé, občané.

Naším problémem není to, že je příliš snadné upadnout do "konzumní apatie", leč skutečnost, že mravokárci kážou demokracii okleštěnou, čímž vzbudili domnění, že máme jen práva a vše nám patří - i ten konzum.

Pokud někteří z nás dokázali z těch práv brát plnými hrstmi (čili tunelovat Trendy etc.), tak je to jen potvrzení našeho národního charakteru, jakož i charakteru té havlovské demokracie. Je to demokracie lehce zmrzačená, ale demokracie to bezesporu je. Usilujme o léčbu. Nejprve sebe sama.