9. 1. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 1. 2004

Proč existuje v ČR rozpočtový deficit?

přeložil Jan Čulík

Jak je možné, že v době, kdy jsou v ekonomicky aktivním věku silné poválečné ročníky, které by měly mít dostatek životních a odborných zkušeností, a silné ročníky první poloviny sedmdesátých let, které by měly mít dostatek energie, zápalu a neotřelých pohledů a zatím navíc odložily zakládání rodin, se nevytváří hospodářský přebytek? Minimálně dvacet let nebude tak příznivá demografická situace, tak proč je nyní státní rozpočet deficitní? zeptal se Josef Juroš.

Na otázku odpovídá Martin Myant, odborník na české hospodářství z Paisley University ve Skotsku.

Česká vláda v současnosti zápasí s dvěma otázkami, které jsou spojené: s nutností omezit rozpočtový deficit a s nutností zreformovat penzijní systém, aby omezila důchodové výdaje do budoucnosti. Oba problémy jsou navzájem provázané -- částečně byl růst rozpočtového deficitu způsoben vyššími penzijními výdaji -- avšak oba problémy nejsou totožné.

Nejnaléhavějším problémem je rozpočtový deficit. Ten musí být udržen na úrovni nižší než 3 procenta HDP, aby to uspokojilo měřítka pro přistoupení k euru. Tento rozpočtový deficit lze měřit různými odlišnými způsoby. Existuje ústřední vládní rozpočet, ale také všeobecnější rozpočet pro vládní sektor jako celek, který pokrývá centrální i místní vládní orgány a zahrnuje i fondy, které nominálně fungují mimo rozpočtovou sféru. Všechny tyto peníze jsou zahrnuty v údajích, které produkuje ministerstvo financí za pomoci metodologie, kterou schválil Mezinárodní měnový fond. Požadavkem je, aby se tyto údaje vyhnuly mlžení (jako je například maskování deficitu tím, že ho ponecháte ve fondu pro zdravotní pojištění či pro penzijní pojištění, který se nominálně zcela odlišuje od státního rozpočtu) a musejí umožňovat mezinárodní srovnávání.

Údaje v tabulce č. 1. uvádějí příjem a výdaje v individuálních rocích pro vládní sektor jako celek, konvertované na procenta HDP. Rozdíl ukazuje deficit, který, jak se zdá, systematicky roste, a od roku 1999 se zrychluje.

Tabulka č. 1. Bilance vládního sektoru ČR, s užitím metodologie MMF

        Příjem Výdaje Bilance
1995 41.9 43.0 -1.1
1996 40.5 42.1 -1.7
1997 39.6 41.7 -2.1
1998 38.6 40.9 -2.4
1999 39.1 41.9 -2.8
2000 39.3 43.7 -4.4
2001 39.4 44.6 -5.1
2002 39.8 46.6 -6.7
Poznámka: čísla jsou procenty HDP v daném roce.
Zdroj: Vypočítáno z údajů ministerstva financí ZDE

Tyto údaje zahrnují kategorii "čistých půjček", jejichž významem se budeme zabývat později. Zatím se zdá, že změnu ve srovnání s polovinou devadesátých let nezpůsobily změny na příjmové straně. Příjem poklesl v roce 1996, ale jen relativně vůči HDP, který stále ještě silně rostl. V následujících letech byl poměr HDP, který plynul jako příjem do státního sektoru, relativně konstantní. Byl podobný úrovni, jaká existuje u členských zemí Evropské unie, avšak nižší než u některých z nich.

Výdaje ukazují větší fluktuace a zjevný rostoucí trend od roku 1996. To, jak se zdá, je zdrojem rostoucího deficitu. Zhoršení v letech 1998 a 1999, kdy bylo hospodářství v depresi, se dalo očekávat, avšak pokračování v následujících letech naznačuje vážnější problém. Za obvyklé viníky jsou považovány platy v státním sektoru, důchody, ostatní státní výdaje a "náklady na transformaci". Toto všechno hrálo určitou roli v různých letech a je možné to vysledovat v údajích, které byly zveřejněny.

V nejnovějším období neměly silný význam starobní důchody. Počet starobních důchodů vzrostl v letech od r. 1995 do r. 2001 o méně než 7 procent. Výdaje na penze jako procento HDP rostly trvale až do roku 1997, ze 7,5 procent HDP v roce 1994 na 9 procent v roce 1997, avšak od té doby už příliš nestouply. Jiné státní výdaje vzrostly více, v souladu se zvýšením nezaměstnanosti. Sloučíme-li to dohromady, tyto dva prvky jsou schopny vysvětlit nárůst deficitu asi o 2 procenta HDP od roku 1996.

Zbývající rozdíl doplňují "výdaje na hospodářskou transformaci". Ty se objevují jako úvěry, které poskytovaly banky velkým i malým podnikům v polovině devadesátých let. Většina z nich nebude zřejmě nikdy splacena. Aby se zabránilo kolapsu bank i podniků, většina těchto nesplatitelných dluhů byla přenesena na různé instituce, které vytvořil stát, a postižené banky a podniky byly posléze zprivatizovány, anebo zprivatizovány podruhé, pokud mezitím musely být vráceny pod státní kontrolu. Ztráty těchto různých "transformačních institucí" byly pokryty v různých obdobích státními dotacemi, které se rovnaly 2,4 procentům HDP v roce 2001 a 2,8 procentům HDP v roce 2002. Když tyto ztráty a dotace vyloučíme, je zjevné, že přesto státní deficit pořád rostl, avšak vypadá bez nich méně hrozivě.

Existují dva dobré důvody, proč uvažovat o tom, jaký má dopad vyloučení těchto dotací, anebo alespoň postavení těchto dotací proti ziskům z privatizace. Prvním je to, že jde o dluh, který by měl být nakonec splacen: tyto dotace se nestanou trvalou součástí státního rozpočtu, jakou budou bezpochyby starobní důchody a zdravotnické výdaje na stárnoucí populaci. Druhým důvodem je to, že tyto dotace lze alespoň částečně neutralizovat příjmem z privatizace, což je další prvek, na nějž není možno spoléhat navždycky. Je faktem, že zisky z privatizace byly v mnoha případech možné jen proto, že "transformační úřady" privatizaci pomohly tím, že na sebe převzaly nesplatitelné dluhy.

Navzdory tomu, čísla, jichž je obyčejně užíváno, prezentují oba tyto prvky značně odlišným způsobem. Příjem z privatizace je zahrnován do kategorie "čistých půjček". Je to zdůvodňováno tak, že by se tyto příjmy neměly považovat za prostý zisk. Stát totiž vlastně nezískal nic, protože přišel o možnost vydělávat z majetku, který byl zprivatizován. Zisky z privatizace se tedy neobjevují jako příjmy, které by redukovaly státní rozpočtový deficit. To je vede k podstatně odlišným výsledkům. Vláda byla v roce 2001 velmi úspěšná a dokonce byla ještě úspěšnější v roce 2002 při získávání zisků z tohoto zdroje. Pokud by tyto zisky mohly být brány v rozpočtu v úvahu, pak by se rozpočtový deficit v roce 2002 téměř umořil. To by však bylo falešné účetnictví, jakého používají některé členské země EU k tomu, aby získaly přístup k euru, a posléze zjišťují, že nejsou schopny dodržet požadovaný limit deficitu. Zdá se rozumné vylučovat výdaje na transformaci z analýz dlouhodobějších trendů. Proto tyto zisky vylučujeme při výpočtu bilance v posledním sloupci tabulky č. 2.

Tabulka č. 2: Bilance vládního sektoru ČR, jak byla ovlivněna náklady transformace, a příjem z privatizace

 Bilance z tabulky 1 Příjmy z privatizace Náklady na transformaci Bilance s vyloučením nákladů na transformaci
1995 -1.1 2.0 0.2 -0.9
1996 -1.7 1.6 0.7 -1.0
1997 -2.1 0.8 0.7 -1.4
1998 -2.4 0.8 1.0 -1.4
1999 -2.8 1.4 0.4 -2.4
2000 -4.4 1.0 1.0 -3.4
2001 -5.1 2.8 2.4 -2.8
2002 -6.7 5.6 2.8 -3.9

Zdroj: Jako u tabulky č. 1

Zdá se, že všechny tři prvky, o nichž jsme hovořili výše, vysvětlily téměř veškerý růst rozpočtového deficitu. Jeden jeho podstatný prvek, náklady na transformaci, má v nadcházejících letech podle předpovědí poklesnout. Pokud by toto byl plný obraz, pak by bylo přesvědčivé odmítnout obavy ohledně státního rozpočtu ČR jako silně přehnané. Bohužel, Česká republika nyní čelí vážnému problému.

Tabulka č. 3: Složení českého obyvatelstva podle věkových skupin, 2001

0-4 448869  45-49 795645
5-9 571942  50-54 812988
10-14 651782  55-59 638965
15-19 690612  60-64 471933
20-24 859678  65-69 438546
25-29 868043  70-74 406989
30-34 692672  75-79 324888
35-39 690992  80-84 130771

Zdroj: Statistická ročenka ČR, 2002, str. 113

Tabulka č. 3 ukazuje rozdělení obyvatelstva České republiky podle věkových skupin. Jsou zde dva výrazné nárůsty, pro lidi, jimž je nad dvacet let, a pro lidi, jimž je nad padesát let. V kategorii lidí ve věku 65 -- 70 let je relativně málo lidí. To vysvětluje, proč počet důchodců roste jen pomalu. Procento obyvatelstva nad 65 let bylo v době sčítání lidu v roce 2001 jen 13, 8 procent, jen o málo více než v roce 1980. V třicátých letech byla v Československu nízká porodnost, pak rychle vzrostla v následujícím desetiletí.

Velká skupina lidí, kterým je nyní nad padesát, způsobí v nadcházejících letech výrazný vzrůst nákladů na starobní důchody a na zdravotnictví. Bude nutné financovat tyto náklady z příjmů, které bude vytvářet klesající počet obyvatel v produktivním věku. Zpočátku nebude tento úpadek zrovna rychlý, vzhledem k tomu, že v ČR nyní žije hodně lidí ve věku nad 20, ale pak se bude zrychlovat v důsledku rychle klesající porodnosti od sedmdesátých let. A jak ukazuje naše tabulka, porodnost dále klesala i začátkem devadesátých let, což vedlo k výraznému poklesu počtu osob, jimž je dnes pod deset let. To ukazuje, že v budoucnosti počet osob v produktivním věku ještě dále poklesne.

První výraznější problém začne Česká republika pociťovat v roce 2005. Od té doby dál lze očekávat, že tento problém bude stále vážnější. Průměrná délka života rychle roste - stoupla z 67,3 let u mužů v roce 1990 na 71,7 v roce 2000 a z 71,7 u žen v roce 1990 na 78,4 v roce 2000. Tyto údaje jsou nižší, než je průměrná délka života ve všech členských zemích EU. Dá se tedy očekávat, že dojde k dalšímu prodlužování věku. To je velmi dobrá zpráva pro lidi, kteří jsou v současnosti naživu, ale povede to ke vzniku dalších tlaků na státní rozpočet.

Tato "důchodová krize" je celosvětovým jevem a způsobují ji tytéž trendy směrem k delšímu životu a menšímu počtu dětí. Vyvolává problémy pro země se státním důchodovým zabezpečením, jako jsou Itálie, Německo a Francie. Pro ně je tento problém vážnější, vzhledem k tomu, že v Itálii tvoří starobní důchody 16 procent HDP, mnohem více než v ČR. Tento růst starobních důchodů musí být kompenzován vyššími příjmy, anebo musí být zastaven. To znamená, že lidé budou muset platit na své důchody vyšší příspěvky, i když to není dost dobře možné, anebo musejí být důchody sníženy anebo musí být zvýšen věk odchodu do důchodu. Žádná z těchto alternativ není populární. Všechny tyto alternativy, jak se zdá, porušují sliby, které vlády v minulosti učinily generacím, které přispívaly na své důchodové zabezpečení v dobré víře.

Soukromé důchodové zabezpečení, které kdysi energicky prosazovala Světová banka, není také řešením. Ve Velké Británii je standardní míra starobních důchodů nízká, dosahuje jen asi 4 procent HDP. Zaměstnanci si ji většinou doplňují zaměstnaneckými či soukromými starobními penzemi. Tyto soukromé penze se nyní dostaly do krize, zejména v důsledku nedávného poklesu cen akcií, a nejsou schopny vyplácet to, co kdysi slibovaly. V mnoha případech byli zaměstnanci informováni, že nedostanou starobní důchod, na nějž si celá léta šetřili. Jde vlastně o chaotický a neregulovaný způsob jak vyřešit tuto krizi snížením důchodů pod úroveň, která byla původně přislíbena. Zaměstnanci mohou penzijní fondy žalovat za to, že porušily uzavřenou dohodu, avšak výsledek takových soudních sporů je nejasný, vzhledem k tomu, že chybějící peníze skutečně chybějí -- a kde je vzít?

Existují různá možná řešení, jako například státem zaručená základní penze plus pomoc při šetření na dodatečnou penzi, jejíž hodnota možná nebude stoprocentně zaručena. Lidé budou platit na penzi během svého aktivního pracovního života, odejdou do důchodu, kdy budou chtít, a dostanou důchod podle toho, co si zaplatili. Jeho přesnou hodnotu není možno zaručit, neboť to bude záviset na hodnotě penzijního fondu v danou chvíli. Potíž je, že přechod na nový systém trvá dlouho.

Takže i když zatím neexistuje bezprostřední důvod k panice, zdá se rozumné hledat řešení současných problémů státního rozpočtu i důchodového systému. Řešení obojích problémů je možno odložit, ale stárnoucí obyvatelstvo způsobí, že bude tento problém za několik let vážnější a pak bude zapotřebí drastičtějších řešení.

                 
Obsah vydání       9. 1. 2004
10. 1. 2004 Plánoval Bush svrhnout Saddáma už v lednu 2001?
10. 1. 2004 Syrský novinář "ví, kde jsou irácké zbraně hromadného ničení"
11. 1. 2004 Dánští vojáci našli v Iráku stopy yperitu
8. 1. 2004 Bohužel, nic není zadarmo
10. 1. 2004 Dáme to dohromady?
9. 1. 2004 Nadcházející ekologická katastrofa
9. 1. 2004 Kultura v mediálním supermarketu Jan  Čulík
9. 1. 2004 Proč existuje v ČR rozpočtový deficit? Martin  Myant
9. 1. 2004 Proč prodávat zlatá vejce Telecomu? Štěpán  Kotrba
9. 1. 2004 Why is there a budget deficit? Martin  Myant
9. 1. 2004 Proč není v ČR hospodářský přebytek Jan  Hošek
9. 1. 2004 Vláda odložila důchodovou reformu Josef  Vít
9. 1. 2004 Záruční doba platí pouze dvouletá Radek  Mokrý
9. 1. 2004 Volá odkaz, anebo jenom symbol? Miloš  Dokulil
9. 1. 2004 Zákroky proti mírovým demonstracím u izraelské izolační zdi
9. 1. 2004 Bhopálská tragédie a její oběti ve fotografiích Raghu Raie
9. 1. 2004 Slabomyslní a malověrní - o podlehnutí kdekomu a kdečemu Zdeněk  Bárta
9. 1. 2004 Rozpočtový deficit USA je zanedbatelný (ČTK), ale představuje globální riziko (BBC) Ivan  David
9. 1. 2004 Klausovi ctitelé jsou hlupáci - jsme chytřejší? Pavel  Urban
9. 1. 2004 Lidé, vemte spravedlnost do svých rukou Petr  Jánský
9. 1. 2004 Demokracie je lehce zmrzačená, ale je Vladimír  Petrilák
9. 1. 2004 Smrt ministra Petr  Jánský
8. 1. 2004 Amerika naléhá na Evropu, aby bezodkladně začala vydávat biometrické pasy
7. 1. 2004 Lékaři v EU chtějí protestovat proti ponižujícímu snímání otisků prstů při cestě do USA Štěpán  Kotrba
8. 1. 2004 Promiňte, skoro se stydím ptát: Žijeme vlastně v demokracii? Josef  Brož
7. 1. 2004 Jak jsou vojenské výdaje katalyzátorem amerického hospodářství
7. 1. 2004 Usáma bin Ladin: Odporujte novému Římu
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
9. 1. 2004 Valná hromada Občanského sdružení Britské listy
31. 12. 2003 Hospodaření OSBL za prosinec 2003
22. 11. 2003 Adresy redakce
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
10. 1. 2004 Plánoval Bush svrhnout Saddáma už v lednu 2001?   
10. 1. 2004 Syrský novinář "ví, kde jsou irácké zbraně hromadného ničení"   
9. 1. 2004 Proč existuje v ČR rozpočtový deficit? Martin  Myant
9. 1. 2004 Why is there a budget deficit? Martin  Myant
9. 1. 2004 Volá odkaz, anebo jenom symbol? Miloš  Dokulil
9. 1. 2004 Kultura v mediálním supermarketu Jan  Čulík
8. 1. 2004 Promiňte, skoro se stydím ptát: Žijeme vlastně v demokracii? Josef  Brož
7. 1. 2004 Colin Powell přiznává, že Amerika udělala ve "válce proti terorismu" chyby   
7. 1. 2004 Usáma bin Ladin: Odporujte novému Římu   
7. 1. 2004 Jak jsou vojenské výdaje katalyzátorem amerického hospodářství   
7. 1. 2004 Obžalují Francouzi Cheneyho?   
6. 1. 2004 Opusy o nevěře Josef  Švéda
5. 1. 2004 Aké otázky položiť kandidátom na funkciu prezidenta SR? Daniel  Krajcer
5. 1. 2004 Klausův projev byl hloupý Petr  Jánský
2. 1. 2004 Nikdy neodpovídejte na "nigerijské" dopisy